(9.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
A mimochodem, pokud se opravdu konkrétně pan poslanec Sobotka hodlá tady stavět do podoby morální opory české politiky se svým životním stylem fakíra, který mu umožnil naspořit si údajně z náhrad 5 mil. korun, tak věřte, pane poslanče Sobotko prostřednictvím paní předsedající, že opravdu takovou morální autoritou nejste a nikdy nebudete. (Potlesk vpravo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Pořadí přihlášených je Kalousek, Kováčik, Karolína Peake, Zaorálek. Řekla jsem bez titulů.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Rád bych řekl dobré ráno, ale nevím, jestli by to nepůsobilo ironicky. V každém případě vás všechny zdravím.
Já mám tuhle informaci z médií asi půl hodiny a necítím sebemenší právo se k ní jakkoli vyjadřovat, to je prostě věcí jiných institucí. Nicméně jsme před hlasováním zákona o státním rozpočtu a já vím zrovna tak, jako ví i pan poslanec Sobotka, že Státní fond životního prostředí, který je onou věcí, která je dnes medializovaná, protože ti pánové, kteří diskutovali na stránkách Mladé fronty nebo jejichž diskuse přinášejí stránky Mladé fronty, nemluvili o státním rozpočtu, mluvili o fondu životního prostředí. A fond životního prostředí není součástí této materie, zrovna tak jako není fond dopravní infrastruktury či fond bydlení.
Zákon o státním rozpočtu je základní ekonomická norma státu povýšená na zákon. Zajistí financování veřejných služeb na té elementární úrovni, zajistí makroekonomickou stabilitu v téhle zemi, zajistí možnost financování jednotlivých projektů ze strukturálních fondů Evropské unie a především na současném velmi neklidném kapitálovém trhu, na kterém státy profinancovávají svůj státní dluh, přinese naprostou jistotu investorům, že Česká republika je v kondici a že nejenom ekonomicky, ale také politicky je stabilní zemí.
Pokud by pan poslanec Sobotka řekl, že v žádném případě nebude chtít projednávat kapitolu rozpočet fondu životního prostředí, tak by mi ještě jeho vystoupení dávalo nějakou logiku. Ale jestli si na základě mediální informace, kterou má půl hodiny, chce brát jako rukojmí zákon o státním rozpočtu, což je skutečně norma, kterou tahle země nezbytně potřebuje, tak mi to přijde mimořádně nefér. A prosím, máte jakékoli právo na opoziční kritiku, ale neberte si jako rukojmí materii, která nesouvisí s vámi zvednutým a akcentovaným problémem. (Potlesk vpravo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Slovo má pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, paní a pánové, přeji dobrý den.
Víte, pane ministře Kalousku, ale ony jsou to tytéž veřejné peníze, o které zde jde. A jestli jsou ve státním rozpočtu, nebo ve fondu, to už je až druhotné. Jsou to veřejné peníze, jedny jako druhé, se kterými se zachází, jak se zdá, způsobem, který v normálně fungující demokracii parlamentního typu vede a vedl k pádům vlád, nejen šéfů fondů anebo jednotlivých ministrů. Ano, připadá mi to, jako kdyby podobné praktiky byly snad normální. Připadá mi to, jako kdyby se určitý fungující systém dojení veřejných financí chtěl teď momentálně zamést pod koberec jako snad nějaké vztahové mezilidské problémy, anebo ještě hůře, bagatelizovat to jako - a teď mi promiňte expresivní výraz - obyčejný bordel někde na úřadě.
Ale ono to tak přece není. Já mám obavy, že se tady v tom našem malém českém rybníku líhne jeden další velký Watergate, že to může doopravdy vést k tomu, že přijde prohloubení nedůvěry ve fungování institucí státu, že se ještě více prohloubí přesvědčení občanů o tom, že nemá cenu zajímat se o veřejné věci - neplést si s Věcmi veřejnými - protože stejně všichni kradou. To jsou ty souvislosti, které mně na tom ale velmi, velmi vadí.
Jak jsem řekl, v normálně fungující demokracii podobné věci - a často se říká, že v politice platí presumpce viny - vedou k pádům celých vlád. Nedělám si příliš velké iluze o tom, že zde, v České republice, demokracie funguje nějak příliš normálně. Proto by mi pro začátek stačilo, pane premiére - okamžitě a střelhbitě odvolejte pana ministra životního prostředí, dokud je ještě čas! Prokáže-li se v řízení, které zajisté povedou orgány, které jsou k tomu příslušné, že je pan ministr křišťálově čistý, nechť se vrátí. Ale platí-li presumpce viny a platí-li povinnost uchránit řekněme pověst české politiky, pověst veřejného života anebo její zbytky před úplnou devastací, pak vám nezbývá nic jiného. Anebo možná zbývá - odstupte, pane premiére, sám!
Děkuji za pozornost. (Potlesk vlevo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Pro tuto chvíli bere zpět svoji přihlášku paní Karolína Peake a dalšími přihlášenými jsou pan místopředseda Zaorálek a pan ministr John.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dobré ráno, dámy a pánové.
Já se přiznám, že jsem si myslel, jakkoli nesouhlasím s premiérem Nečasem v řadě věcí, tak se vám přiznám, že jsem si myslel, že je člověk, který to myslí vážně, když říká, že chce bojovat proti korupci v této zemi. A myslel jsem si, že mu také vadí, že Česká republika permanentně klesá na žebříčku zkorumpovaných zemí světa. Jakkoli jsem chápal, že to není jednoduché, tak jsem si myslel, že přes všechen nesouhlas s tím, jakou chce dělat politiku, aspoň v této věci mu mohu věřit. Připadá mi, že to, co tady dneska řekl, že jsme pokrytci a řekl: kdybychom si natočili možná útroby jakékoli politické strany, tak co bychom viděli - jestli tohle je argumentace, se kterou se máme v této zemi spokojit právě před projednáváním státního rozpočtu, tak mně přesně tohle připadá pokrytecké. A já jsem přesvědčen, že pokud premiér řekne tohle: podívejte se, jaký svinčík máte doma, a nevyčítejte nám, co se zrovna našlo u nás, tak tohle je něco, kde já bych potom řekl panu premiérovi, aby raději svou práci vůbec dál nedělal. A všechny politické strany, které jsou ve vládní koalici, by měly zvážit, co tahle slova znamenají!
K čemu je, prosím vás, ten 57bodový program boje proti korupci, který jsem včera četl v Hospodářských novinách, který prezentoval pan ministr John? K čemu to všechno je? Všechny řeči o whistleblowingu a o tom, že když se někdo ozve, tak ho budeme chránit? Tady máme příklady, že když se někdo ozve, tak se neděje nic! Pan náměstek Barták zůstává ve své funkci navzdory podezřením, se kterými je spojen. My jsme upozorňovali na pana ministra Jankovského, který svou firmu sice předal svému synovi, teď se z veřejných zdrojů dovídáme, že se účastnila a vyhrála v zakázce, která byla zřejmě o 20 mil. předražená. Pan ministr říká zřejmě: podívejte se k sobě, jestli vám to vadí. Teď se dovíme o dalším ministrovi, který není leckdo. Je to místopředseda ODS, je to významná politická figura, pan ministr Drobil. My se dovíme z nahrávek, že říká věci: přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte mi, že neexistuje, je varianta, že pak budete dělat náměstka. A to všechno je normální? To všechno jsou normální útroby politické strany? ***