(18.00 hodin)
(pokračuje Babák)
V dalším bodě tohoto návrhu by měla vláda získat zákonné zmocnění ke stanovení maximální částky RPSN, to znamená roční procentuální sazby nákladů u smluv, kde se sjednává spotřebitelský úvěr. Tato pravomoc je však neomezená v této novele, a tím pádem dle našeho názoru i neefektivní. Další problém.
Do zákona se také vkládá ustanovení, které omezuje souhrnnou výši smluvních pokut, jež je spotřebitel povinen platit v případě jeho prodlení. Toto omezení se zdá nadbytečné, jelikož spotřebitel je dnes již dle našeho názoru dostatečně chráněn občanským i trestním zákoníkem.
Věřte, že bychom velice rádi tuto novelu podpořili, ale vzhledem k tomu, že je v ní dejme tomu hodně chyb a je nedopracovaná, tak bych rád tuto novelu neshazoval ze stolu, ale velice rád bych ji dal k přepracování. To znamená v obecné rozpravě se hlásím s návrhem k přepracování. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní jednu písemnou přihlášku. Pan poslanec Michal Doktor tedy vystoupí jako první v obecné rozpravě.
Poslanec Michal Doktor: Vážená paní předsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, rád bych uvedl několik poznámek k projednávané věci.
Nemohl jsem si jako poslanec nevšimnout té úvodní pichlavosti pana poslance Jeronýma Tejce, kterou věnoval poslankyním a poslancům zvoleným za stranu Věci veřejné. Nemyslím si, že jsme voleni jako poslanci tohoto ctihodného sboru proto, abychom se navzájem popichovali a vymezovali se vůči volebním programům tímto způsobem, a myslím si, že sociálně demokratický volební subjekt je dostatečně suverénní stranou na to, aby měla vlastní koncepci, na to, aby si vyzobávala některé volební dobroty strany Věci veřejné. (Pobavení.) Na druhou stranu musím říct, že i na tomto příkladě vzácně platí a potvrzuje se fakt, že když dva dělají totéž, není to totéž!
Pan poslanec Jeroným Tejc se pokusil představit Poslanecké sněmovně podruhé v krátké době snahu sociálně demokratických poslanců a poslankyň regulovat svobodný trh. Já nejsem slepý, jsem poněkud vnímavý člověk a díval jsem se celý víkend na linky, které pomáhaly tomuto návrhu kolegů a kolegyň ze sociální demokracie. Viděl jsem prostřihy těch utrápených tváří spoluobčanů, kteří tu zřejmě vmanévrováni do nevýhodné situace, tu ošáleni, ale podotýkám, tu zcela vědomě přijali závazky plynoucí ze spotřebitelských úvěrů a dnes se jim nechce dostát břemeni vyplývajícímu ze smluvního ujednání, které, myslím, podepsali ve valné většině o svobodné vůli a s vědomím z toho plynoucího břemene a závazků z toho vyplývajících.
Zvláštní je, že se tento návrh nevydává cestou regulace celého prostoru, který je užíván v některých evropských zemích a který by postavil spotřebitele do situace, kdy mu není podsouvána například rozhodčí doložka v té části obchodní smlouvy, kde už je zcela nevýznamná, byť svým obsahem zcela zásadní, je z hlediska grafické úpravy zpracována stejně jako jiné části obchodních podmínek, to znamená že se používá stejně velké písmo, stejně velká výraznost, zatímco úvodní části obchodních smluv zpravidla bývají psány velkým písmem tak, aby to bylo zejména pro klienty starších ročníků příjemné ke čtení, tak právě ono ustanovení o rozhodčích doložkách bývá velmi často písmem menším nežli sazby osm a méně, a to právě proto, aby takový drobný nezajímavý text byl přehlížen, a všichni víme, že právě zde bývají schována ta nejzásadnější a nejklíčovější ustanovení, která se pak stávají oním mečem, který se předkladatelé snaží ve svém návrhu otupit.
Já jsem dnes řadu sociálních demokratů při obhajobě jiných návrhů nepotěšil a musím říci, že nepotěším tedy ani pana poslance Tejce a jeho kolegy v této věci. On správně řekl, že se pokoušejí regulovat RPSN, pokoušejí se regulovat oblast sankcí a pokoušejí se regulovat oblast tzv. rozhodčích doložek. Považuji návrh regulovat RPSN, ale i oblast sankcí i oblast rozhodčích doložek za pokus, který v konečném důsledku, kdyby měl být takto přijat, jak je navržen, uškodí zejména klientům samotným!
Bylo zde panem předkladatelem konstatováno bez jakékoliv faktografie, bez jakéhokoliv srovnání, že problém nepřiměřených sazeb, nepřiměřené roční průměrné procentní sazby nákladů je paušální stav na trhu, a pohříchu zde nezazněla žádná čísla. Chápu, že v jednotlivostech, v jednotlivých kauzách jsou někdy příběhy lidí nezáviděníhodné, politováníhodné, na druhou stranu si je třeba uvědomit, jaký je skutečný stav věci.
Ke konci října - novější statistiky prostě nejsou k dispozici, a vycházím z čísel České národní banky - je celkový dluh domácností zhruba jeden bilion 43 miliard korun. Z toho spotřebitelské úvěry od bankovních subjektů, podtrhuji znovu slovo bankovních subjektů, činí 202 mld. To znamená zhruba nějakých 20 %. Je to pětina a není to nějaké křiklavé číslo. Ale znovu zdůrazňuji onen údaj a důležitý fakt, že jsou to bankovní instituce. Pan předkladatel tady zcela korektně uvedl, že jeho výtky se týkají spíše činností nebankovních institucí, protože tam občas, ano, dochází ke křiklavostem a k věcem, které celý segment poškozují. A proto je důležité říci číslo. Tady se odhaduje, že u nebankovních subjektů je v současné době poskytnuto 70 mld. korun úvěrů. To z hlediska srovnávání s tím jedním bilionem celkové zadluženosti není zase tak do nebe volající, tak tragické číslo. A tady prosím o korekci: 75 miliard spotřebitelských úvěrů od nebankovních subjektů a ony jednotlivosti, které uvádíte, a teď prosím klást na misku vah ten argument vyvolaných nákladů, neb je jisté, že když zákon změníte formou, kterou jste navrhli, zasáhnete trh jako celek. To je přece evidentní zásah do svobodného prostoru sjednávání volné dohody mezi věřitelem a dlužníkem, kde se napříště skupina poslanců snaží zúžit manévrovací prostor, a je zjevné, že může dojít pouze ke dvěma věcem: Buď se poskytovatelé úvěrů rozhodnou té nově formulované části obyvatel, kteří budou z hlediska nových podmínek méně kredibilní, úvěry žádné neposkytovat, protože neponesou tak vysoká rizika, anebo se rozhodnou pro jinou obchodní politiku, a pak náklady té operace přenesou dovnitř toho prostoru, to znamená na všechny klienty.
Já myslím, že pro tuto situaci je užitečné uvádět si příklady. Takové příklady ze života. A abych nechodil daleko z této Poslanecké sněmovny, propůjčím si například pana kolegu Tejce a řeknu, že on je tím věřitelem, tím poskytovatelem úvěru a bude se rozhodovat o tom, zda poskytnout spotřebitelský úvěr někomu ze svých kolegů. Řekněme, že vedle něj sedící pan kolega Sobotka teď přijde a bude žádat o spotřebitelský úvěr. A protože je poslancem sice ne vládní koalice, nicméně tělesa relativně stabilního, vládne tady 118hlasá většinová koalice, relativně stabilní politické prostředí, úvěrující instituce si řekne, že pan poslanec má jistou svou práci, že tady nehrozí předčasné volby, a riziko kredibility, schopnosti splatit úvěr nějak ocení - promítne jeho schopnost dostát smlouvě ve formě úrokové sazby, mimo jiné. Bude-li žádat pan poslanec Sobotka nebo kdokoliv jiný na konci volebního období, například pět měsíců před koncem uplynutí poslaneckého mandátu, bude z pohledu věřitele úplně jiným klientem, neb nebude pravděpodobně schopen dostát svému úvěru, ale logicky mu pan poslanec Tejc musí úvěr poskytnout za jiných podmínek, s vyšším úrokem nežli poslanci, který žádal v úplně jiném čase, v jiném místě a prostředí! To je prosím obezřetné chování každé instituce, která zachází s našimi penězi jako penězi klientů toho systému! ***