(10.30 hodin)
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, můj předřečník vlastně potvrdil to, o čem tady mluvíme. Jednak složená daňová kvóta je v Německu podstatně vyšší, navíc jste používal čísla ještě z roku 2006, takže by bylo možná dobře pracovat s něčím dalším.
Bylo by docela dobré, abyste tady také třeba řekl, kolik jsou korporátní daně v Německu, pane kolego. Když tady tak kážete, tak kolik jsou teď v Německu aktuální firemní daně a kolik jsou v České republice a také byste mohl sdělit, kolik zdaňujeme nejbohatší nejvyšší příjmové skupiny v České republice a kolik se zdaňují v Německu. Bylo by dobře, kdybyste to tady řekl, protože když chcete hovořit o číslech, tak začněte srovnávat jednotlivá čísla. Čili prosím, odpovězte mi, jaké jsou v letošním roce firemní daně v Německu a v Rakousku a jaké jsou v České republice a jak progresivně zdaňují nejvyšší příjmové skupiny v Německu a v Rakousku a jak u nás. Pokud chcete hovořit o číslech.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pan poslanec Doktor chce ještě reagovat.
Poslanec Michal Doktor: Vyhovím panu kolegovi potud, protože není určitě potřebné dělat tady z toho daňový seminář.
Otázka složení toho koše, kterým je vybírána daň, resp. vybírány daně a poplatky, je otázkou suverénní národní politiky té které země. To pan poslanec velmi dobře ví a přesně na tohle hraje. Povážlivě moudré nebo moudřejší vlády ze sousedního ekonomického prostoru Německa daně nezvyšují. Ony celou dobu od roku 2002 daně snižují a snižují složenou daňovou kvótu Německa a zlepšují jeho konkurenceschopnost, a sociálně demokratické vlády až do roku 2002 a jistou setrvačností jejich zásluhou i po tomto období tady daně zvyšovaly a zbavovaly nás základní konkurenční výhody. Je suverénním rozhodnutím té které země, jak tento daňový mix, jak složenou daňovou kvótu určí. Tato vláda mixuje daňovou zátěž způsobem, pro který se rozhodla.
Je jistě správné, že odbřemeňuje prostor firemní a prostor, v kterém jsou zaměstnáváni občané. Ta válka s vrahy z Wall Streetu, kterou vy tady neustále vedete, kdy ukazujete na firmy a říkáte: ony platí ty nemravně nízké daně - prosím, uvědomte si, že v těch firmách pracují živí lidé! Možná že je správné ty daně zvednout, firmy zlikvidovat, jenom prosím řekněte, že za tou druhou čárkou v té složené větě je, že zaniknou ta pracovní místa.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Tak. Můžete tady řečnit jak chcete, ale na tom nic nezměníte, že státy, které mají dlouhodobě vyšší daně a ještě k tomu jak korporátní, tak vyšší daňovou progresi, jsou prostě státy bohatší a průměrná životní úroveň je tam vyšší, samozřejmě až na výjimky daňových rájů.
Možná jste tak naivní, že si myslíte, že z České republiky jde udělat třeba druhé Lichtenštejnsko nebo Monako. Tomu možná nevěříte ani vy, pane kolego Doktore prostřednictvím předsedající.
Dámy a pánové, tady jde o to, že skutečně vyšší daně znamenají vyšší standard veřejných služeb. To je jednoznačné. A když vy mluvíte o konkurenceschopnosti, tak s kým chcete tu konkurenceschopnost narovnávat? Třeba s pracovním trhem v Číně nebo v Indii? Tak tam chcete zavést Českou republiku? To je to místo, s kterým bojujeme o konkurenceschopnost?
A poslední poznámka. Možná jste nezaznamenal, ale když tady zaznívá, kdo co v Evropě dělá, tak v podstatě pravicová kancléřka Merkelová třeba navýšila povinné zdravotní pojištění. Tedy další daň. Možná vám to, pane kolego Doktore prostřednictvím předsedající, uniklo. Možná by stálo za to, abyste si o tom něco přečetl.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan premiér chce ještě reagovat. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já děkuji panu poslanci Rathovi za tu základní ideologickou tezi, kterou nám tady sdělil a která je dobrým vzkazem i pro širší veřejnost, protože teď budeme vědět tu základní linku, kterou bude kráčet sociální demokracie v případě, že po březnovém sjezdu pan Rath bude mít větší vliv na její vedení, a sice zvyšováním daní k bohatství. To bylo jádro vystoupení, které tady předvedl pan poslanec a hejtman Rath.
Mimochodem, když pan poslanec a hejtman Rath používá termín pan poslanec a premiér Petr Nečas, já se za to nezlobím, ano, to je v pořádku, jenom s jedním rozdílem: Když já říkám pan poslanec a hejtman Rath, tak tím také sděluji, že pan poslanec Rath bere poslanecký plat a pan hejtman Rath bere hejtmanský plat, kdežto pan poslanec a premiér Nečas bere pouze jeden plat. V tom je ten rozdíl.
Musím také říci, že já nikomu jeho bohatství nezávidím. To byla velmi humorná část vystoupení pana poslance a hejtmana Ratha. Mne ale fascinuje jedna věc, a sice teze, kterou tady opakovaně, řekl bych mnohokrát, sdělil pan poslanec a hejtman Rath, a sice že zisk je ve zdravotnictví nemravný. Slyšeli jsme to odsud možná stokrát, možná dvěstěkrát za ta léta od pana poslance a hejtmana Ratha. Zisk ve zdravotnictví je nemravný. Privatizace ve zdravotnictví je nemravná. Privatizace ve zdravotnictví je zločin. To je to, na co poukazuji. Na to pokrytectví, na ten rozdíl mezi skutečnými skutky a činy. Ne na vaše bohatství, pane poslanče a hejtmane Rathe. To já vám upřímně přeji. Nepřeji vám vládu, která by vám toto bohatství výrazně zdanila. To ne. (Potlesk z pravé strany.)
Co se týče pokusu zamaskovat tady neznalost základu ekonomické vědy a znalosti Lafferovy křivky žonglováním s tím, že jsou tam různé růsty hrubého domácího produktu, já srovnám, pane poslanče a hejtmane Rathe, pouhé dva rozpočtové roky, rok 2006 a rok 2008, aby bylo vidět, jak hluboce se mýlíte. V roce 2006 byl šestiprocentní růst hrubého domácího produktu. Sazba korporátní daně byla 24 procentních bodů. Celkově se vybralo 142 mld. korun. To byl příjem státního rozpočtu z této korporátní daně. Příjem z korporátních daní tvořil 11,6 % všech daňových příjmů v tom rozpočtovém roce. V roce 2008, kdy poklesl ekonomický růst - nevzrostl, poklesl - z 6 % na 3 % a poklesla daňová sazba korporátní daně z 24 % na 21 %, tak výběr korporátní daně byl 187 mld. Kč, čili poskočil ze 142 mld. na 187 mld. O více než 45 mld. korun! A pozor - vzrostl i podíl korporátní daně na celkových příjmech státního rozpočtu na téměř 13 %. Tato čísla jsou jednoznačná a jednoznačně ukazují, že opravdu v případě ekonomického růstu platí to, že snížení korporátních daní znamená zvýšení příjmů státního rozpočtu, a dokonce podílu výběru daní z právnických osob na celkových příjmech státního rozpočtu.
Také je tady nezbytné zdůraznit - a já děkuji panu poslanci Doktorovi, že to tady řekl - že otázka poukazování na daně v Německu nebo v Rakousku je nekorektní, pokud nepoužijeme základní srovnávací údaj, kterým je složená daňová kvóta. A ta jednoznačně ukazuje, že nejsme zemí s vysoce podseknutými daněmi. Jsme zemí, která tak tak, horko těžko, drží svoji složenou daňovou kvótu pod úrovní právě Rakouska a Německa, protože to jsou země v tomto ekonomickém prostoru, je to naše největší konkurence, a my si nemůžeme dovolit - a tady je právě absurdnost té vaší teze vysokým zdaněním k bohatství - zvyšovat složenou daňovou kvótu, když Německo dělá všechno pro to, aby ji o něco snížilo. ***