(10.20 hodin)
(pokračuje Adam)
Je to článek, který napsal doc. PhDr. Igor Pleskot, CSc., který vyučuje na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně:
Quod licet Iovi, not licet bovi. Již staří Římané znali přísloví "Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi". Věděli, že mocní si rádi uzurpují práva, která nepřejí, či zakazují bezmocným, těm dole pod nimi. Věděli, že mocní si rychle zvykají na výsady a zvláštní práva, i když o nich třeba /třeba ano, třeba ne/ předtím neuvažovali. Tenhle poznatek platí do jisté míry vždycky, dokonce lze říci - za všech režimů.
Jde však o to, že občanská společnost, skutečně demokratické režimy vytvářely a mohou vytvářet meze rozdílům i klást překážky takovému jednání. Zdá se ale, že v současnosti má taková aktivita brzdící faktickou nerovnost značné překážky.
Přísloví o bohovi a volovi bere naše vládnoucí koalice za bernou minci. Nepodporuje vzestupnou míru zdanění vysokých zisků - předpokládá, že by snížila chuť investovat, podporuje však snížení podpory v nezaměstnanosti - předpokládá, že nezaměstnaný ztratil práci vlastní vinou a bez ekonomického tlaku nechce vůbec pracovat. Není ovšem jasné, proč je skálopevně na jedné straně přesvědčena, že vyšší nezdaněné příjmy automaticky budou investovány a nepůjdou do přepychu /v lepší společnosti se nehodí říkat "půjdou do přepychu", ale "budou prožrány" - to ponechme těm dole/ a na straně druhé, že snížené příjmy nezaměstnaných přispějí automaticky ke zvýšení zaměstnanosti - když pracovní místa totálně chybí. Argument, že i peníze vložené do spotřeby zvýší poptávku po zboží, a tím i tlak na rozvoj ekonomiky v době masového konzumu, mluví spíš pro oživení té široké poptávky.
Někteří se podivují, že se zaměstnanci brání snižování platů, pokládají však za normální, že na vyšší zdanění zisků, kapitálů odpovídají vlastníci jeho přenosem jinam. Z čistě ekonomického hlediska je obojí pochopitelné. A mají-li zaměstnanci reálnou volbu odejít jinam, užívají stejného prostředku. Bohužel - pro zaměstnance - nemají všichni zaměstnanci takovou možnost jako dnes lékaři, která trvá samozřejmě dočasně, tak proč se divíte, že protestují způsoby, které jsou jim dostupné.
A tak v duchu římského přísloví budou odebrány podpory při pobírání odstupného a nebudou postiženy "zlaté padáky", bude - problematicky - zdaněno stavební spoření a nebude omezena výše manažerských příjmů, a to většinou ani tam, kde "se špatně hospodařilo". Šetřit se musí, ale proboha, proč jen podle římského přísloví?
Mimochodem, tohle přísloví nikdy jednoznačně nenaznačovalo, že ten, kdo se cítí bohem, nemůže být taky vůl. Na druhé straně za vola může být pokládán i ten, kdo si nerovné jednání nechá líbit. Říká se přece - jde jako vůl na porážku.
Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Přicházím k řečništi učinit něco pro vyšší míru poznání pana kolegy Davida Ratha. Všiml jsem si, že v jeho vystoupení zazněl několikrát pokus o srovnání českého daňového prostředí a daňové zátěže aplikované v ekonomice sousedního Německa, neb Německo je ten pomýšlený ráj. Česká republika, to je to místo, odkud prchají daňoví poplatníci proto, aby ve smyslu ekonomické motivace a motivace danou kvalitou života v sousedním Německu opustili ten zavrženíhodný prostor České republiky. Není tomu tak!
A prosím každého, kdo naslouchá vystoupením sociálních demokratů, aby každé číslo, a varoval jsem a upozornil na to již před dvěma dny při debatě o státních dluhopisech, resp. o dluhopisovém programu na krytí státního dluhu za rok 2009, aby každý z řečníků, který zde vystupuje - a na pováženou - každý kdo poslouchá, kontroloval každé jediné číslo, každý jediný číselný údaj, který tady zaznívá, zejména z úst sociální demokracie a jejích zástupců, s oficiální statistikou a s údaji Ministerstva financí, případně oficiálním webem zemí OECD a její centrálou v Paříži, a prováděl přísnou korekci toho, co je tady na jedné straně deklarováno ve smyslu dogmat, protože čísla jsou používána pouze proto, aby doplnila fiktivní, myšlený, vykonstruovaný příběh a porovnávala s řádnými čísly, která říkají, že pravda je zcela jiná!
Pane kolego Rathe, prostřednictvím paní předsedající vás chci poučit a zároveň pokárat za to, že jste se dopustil zcela výrazného zkreslení mezi tím, jak vysoké daně, resp. vysoká je složená daňová kvóta sousedního Německa a například České republiky. Už dávno prosím neplatí, že existuje dramatický rozdíl mezi výškou daní, resp. výškou složené daňové kvóty České republiky a sousedních zemí. To, o co se pokusila a nadále bude pokoušet středopravicová vláda, je zastavit trend nastolený zde sociálními demokraty do roku 2002, resp. do roku 2006, protože i tyto operace mají jistou setrvačnost. V roce 2002 činila složená daňová kvóta v ČR 34,8 % - měřeno k hrubému domácímu produktu. Toto je číselný údaj, který dostanete nebo získáte tím, že na konci fiskálního období vezmete objem vybraných peněz zaplacených na daních, poplatcích, sociálním a zdravotním pojištění a srovnáte ho s mírou bohatství vytvořenou v dané zemi v daném roce. V roce 2002, opakuji, to v ČR bylo 34,8 %. V sousedním Německu v té době 39,5 %. Prosím, srovnání s rokem 2007. Česká republika 36,9 %, přičemž zdůrazňuji, že absolutně největšího nárůstu dosáhla složená daňová kvóta v roce 2005, kdy činila 37,3 %. Sousední Německo v roce 2007 - opět 39,5 %. Zatímco Němci se nepohnuli ani o procentický bod a perou se s tím, že daně postupně snižují tak, aby udrželi svou konkurenceschopnost - mimochodem je to jeden ze základů jejich expanzivní, velmi ofenzivní exportní politiky, díky níž si Německo v současné ekonomické krizi a jejích dozvucích vede tak, jak si vede. Složená daňová kvóta Německa je jednou ze základních konkurenčních výhod uprostřed evropského ekonomického prostoru, a přestaňme prosím říkat, že v Německu jsou vysoké daně. Jsou ve srovnání s rokem 2007 téměř identické s ČR. Od Němců nás drží 1,2 procentního bodu. My jsme pohříchu za několik let vlády sociální demokracie ztratili jednu ze základních výhod, kterou jsme měli. Je to jedna z výhod, která lákala firmy v době, kdy vy jste vládli, a ony sem proto přicházely, ale vy jste manévry, které vedly ke zvyšování daní, této výhody tento prostor zbavili a daně v ČR byly na přelomu let 2006/2007 stejně vysoké jako v okolních zemích.
Argument druhý. A tady je jen škoda, že nenaslouchal bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka. Vystoupili zde pánové: pan poslanec David Rath a pan místopředseda Poslanecké sněmovny Luboš Zaorálek. Pan poslanec David Rath řekl, že české banky, resp. pravicové vlády, které vládly před nástupem sociální demokracie, zanechaly bankovní sektor ve stavu, kdy se musela sociální demokracie vypořádat, a to číslo tady zaznělo a já jsem si jej zaznamenal, s celkovým dluhem 100 mld. Řekl doslova, že ztráty bank, resp. jejich neblahý stav byl takový, že museli zaplatit 100 mld. Posléze vystoupí druhý sociální demokrat a řekne, že pravicová vláda - asi chtěl říct Václava Klause - tady zanechala bankovní sektor, jehož sanace stála 25 % hrubého domácího produktu. Prosím považte! Srovnání dvou veličin dvou sociálních demokratů: hrubý domácí produkt společnosti, pan místopředseda Zaorálek řekne, že to bylo 25 % hrubého domácího produktu - má zřejmě na mysli hrubý domácí produkt České republiky a nikoliv kokosového ostrova někde v Tichomoří, a pan poslanec Rath řekne, že těch 25 % HDP je 100 mld. Prosím, vynásobte to čtyřmi a zjistíte, že je to HDP ČR někdy z úrovně 17. století!
Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec David Rath. Prosím, máte slovo. ***