(10.10 hodin)
(pokračuje Bublan)
Především chci připomenout, že ten počet - schválený počet na tento rok - 535 nebyl naplněn. My jsme nikdy v žádné části tohoto roku tam tolik vojáků neměli, nedosáhli jsme tohoto počtu. Možná to trošku souvisí s personální situací v armádě, s výcvikem a podobně, ale je tomu tak, že navýšení na 720 může způsobit možná nějaký personální problém.
A potom byla zde zmíněna takzvaná afghanizace naší armády. Ano, to nám skutečně hrozí, protože převážná část kapacity Armády České republiky, především logistika, personál, je koncentrována na tu afghánskou misi a armáda je přebudovávána na podmínky operace v Afghánistánu. I toto je potřeba zohlednit.
Nicméně já bych se chtěl na asi třech nebo čtyřech případech zaměřit na to, jak ta situace v Afghánistánu skutečně vypadá, protože my jsme pod vlivem našich médií, a já se přiznám, že někdy mám pocit, že je tady nějaká cenzura, protože srovnáme-li zahraniční zprávy z našich médií a ze zahraničních, tak tam vidím značný rozdíl. Skutečně u nás se ta situace hodnotí, jako že tam jde všechno jako po másle, ono tomu tak není. Já zmíním několik takových malých příkladů, abychom si ten obrázek udělali trošku barvitější.
Tím prvním příkladem je - a mám je z otevřených zdrojů, nejsou to žádné zpravodajské informace - tím prvním příkladem je otázka, problém nástražných výbušných systémů. Tyto incidenty narostly letos již asi na 1300 a nárůst se počítá tak kolem 50 procent. Zlepšila se kvalita těchto systémů a především není možné... nebo hůře se tyto nástražné výbušné systémy odhalují. Zde vám nepomůže bezpilotní letadlo, zde vám nepomůže SIGINT nebo nějaké jiné technické záležitosti, tady jsou vojáci odkázáni buďto na mechanické vyhledávání, anebo na spolupráci s místním obyvatelstvem. A škoda, která vzniká tím, že denně narůstají počty zraněných a mrtvých, kteří jsou obětmi těchto systémů, tak ta škoda se může počítat i do budoucna, protože... Já nevím, možná že někteří z nás tady ještě si pamatují naši návštěvu bezpečnostního výboru v Bosně a Hercegovině, tam jsme viděli ta zaminovaná pole a části tohoto území a odhad na odminování byl asi sto let. Sto let to budou dělat v těchto balkánských oblastech, aby oblast definitivně vyčistili. Takže i do budoucna s tím bude velký problém.
Tady s tou spoluprací souvisí i další příklad. Spojené státy americké vyčlenily na spolupráci s místním obyvatelstvem pro tento rok sto milionů amerických dolarů. To jsou peníze, kterými mají vojáci získávat lidi jednak na takovou tu spolupráci při vyhledávání povstalců, při odhalování nástražných výbušných systémů, ale také při získávání těch místních lidí, kteří by byli schopni vést určitý okrsek nebo se zapojit do samosprávy a spolupracovat na budování nového Afghánistánu. A z těchto sto milionů dolarů, což jsou docela velké peníze, se letos podařilo uplatnit pouze 200 tisíc. Vidíme ten rozdíl. A odborníci říkají, že je to vlastně důsledek toho, že Afghánci nechtějí spolupracovat s tím, kdo bude poražen.
Operace ISAF jsou založeny na takzvaném shapingu, což znamená tvarování, modelování terénu. To je právě to získávání těch lidí, těch místních imámů, náčelníků apod. A povstalci zvolili model counter shaping, což znamená, oni začali tyto lidi vyvražďovat. Dokonce i ty imámy vraždí, pokud zjistí, že spolupracovali se spojenci. Takže strach Afghánců je tam skutečně velký a oni za ty peníze nejsou schopni a ochotni s armádou nebo s těmi našimi vojsky spolupracovat. A nahradit tyto lidi, kteří se jednou odhodlali ke spolupráci a kteří k tomu měli třeba i určitou dispozici i vzdělání, je velmi těžké.
Třetí příklad. V provincii Nangarhár a v dosud klidném a celkem otevřeném městě Dželálábádu žili i cizinci, bez problémů se tam obchodovalo, ono je to na takové silnici, která vede do Pákistánu. To bylo skutečně klidné město, takové svobodnější město. V srpnu tohoto roku tam začaly vybuchovat nějaké nálože, potom byl zavražděn šéf okresu a Tálibán udělal jednoduchou věc: zakázal holičství a zakázal prodej DVD a CD, označil to jako nemuslimskou činnost. Tento zákaz, který se nám možná zdá jako takový marginální, ten všichni obyvatelé tohoto města splnili, druhý den všechna holičství byla zavřena, prodejny s těmi DVD byly také zavřeny, zkrátka obyvatelé se přizpůsobili a to město se okamžitě změnilo. Žádné velké zásahy, pouze Tálibán označil tuto činnost jako nemuslimskou a obyvatelé se přizpůsobili. Jsou to možná drobnosti, ale hodně to vypovídá.
Potom... Víte, lidé z těchto oblastí trošku myslí do budoucna, a oni říkají "jeden den jako sedm let", ono je to i trošku takové jako biblické, počítají s tím, co bude za deset let, co bude za padesát let, nepočítají jenom ten dnešek. A zaměřili se na vzdělávání. V Kábulu a dalších velkých městech vznikají tálibánské školy. To jsou normální školy, které fungují vedle státních škol, a do těchto škol zřízených Tálibánem lákají děti, lákají je na jednoduchou věc, že nemusí platit školné, dostanou zadarmo pomůcky. Ty školy mají docela dobrou úroveň, ale už si tam vychovávají svou budoucí generaci. Státní školy nemohou konkurovat, protože peníze stát nemá, takže státní školy nejsou tak obsazeny jako tyto školy, které zřizuje Tálibán. A je to v těch velkých městech, a lidé, kteří třeba s tím Tálibánem i nějak moc nemusí spolupracovat, děti tam posílají, protože to je pro ně výhodné. Takže i toto je jeden takový aspekt, který musíme znát.
Teď bych se ještě chtěl dotknout takové té ekonomické reality.
Já pevně doufám a věřím, že jednou se tam situace změní, otázka je, kdo tam bude vládnout, nicméně, že tam nastane určitý klid a pořádek, a dejme tomu, že se i podaří současnému prezidentovi vybudovat dostatečné bezpečnostní síly, aby ovládly tuto zemi a nastolily tam mír. Myslím si, že jiná cesta není, než aby to byly skutečně afghánské bezpečnostní síly, protože ty jediné mohou mít větší důvěru, než mají armády, které tam teď působí. Nicméně vybudování, nebo roční údržba afghánské armády a policie je odhadována asi na jednu až dvě miliardy amerických dolarů. To je částka, kterou je zapotřebí každý rok do těchto složek dát. Afghánská vláda vybere na daních 300 milionů. Nikoliv miliard, ale milionů. Tak si spočítejme, jaký je tady rozdíl, a odhadněme, že tyto dotace, které stále dostávají, budou muset dostávat minimálně 20 let, aby se tam situace zklidnila. ***