(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Dříve než dám slovo dalšímu řečníkovi, tak vás seznámím s omluvou pana ministra Fuksy, který se omlouvá na dobu nezbytnou pro jeho účast na jednání Senátu. A ještě dám slovo k faktické poznámce přihlášenému panu poslanci Romanu Váňovi. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Roman Váňa: Vážená paní předsedající, vládo, paní a pánové, jeden z předřečníků hovořil o filozofii státního rozpočtu. Já bych použil jenom jeden příklad, který tuto filozofii poměrně dobře dokumentuje.
Pokud se podíváte do kapitoly Ministerstva spravedlnosti do části Vězeňství, tak zjistíte, že v letošním roce čekáme zhruba 22 tisíc vězněných osob v České republice. To je zhruba 120 %kapacity našich věznic. Vláda rozhodla o navýšení počtu příslušníků Vězeňské služby, ovšem návrh rozpočtu neobsahuje žádné finanční prostředky pro tyto příslušníky. Naopak se očekává 10procentní snížení platů těch ostatních, kteří budou muset trochu více pracovat, nejméně na 120 %.
Pokud se snižuje o 10 %, už od dob starého Říma je na to jasné slovo: decimace. Takže toho jsme svědky i v tomto resortu. Nicméně vláda má řešení, zdá se. Pokud se podíváte dál do návrhu rozpočtu, najdete tam další číslo. Na stravování vězněných osob je tolik finančních prostředků, že vystačí na 11 měsíců. Zdá se tedy, že pokles počtu vězněných je již v tomto rozpočtu připraven. Uvidíme, jestli vydrží ten měsíc bez stravování.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Milada Emmerová a připraví se paní poslankyně Dana Váhalová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové. Pokud se vláda zavázala k rozpočtovým opatřením charakteru škrtů, aby tak nezvyšovala rozpočtový schodek, pak se nacházíme zhruba ve druhé půlce cesty v úvahách, jak by měl z obecného hlediska stát postupovat při sestavování rozpočtu. Dle našich požadavků v 21. století by mělo jít o stát sociální, který je schopen zabezpečit klíčové sociální potřeby, ale nejen to, který v žádném případě nedopustí, že to, co fungovalo ve smyslu těchto požadavků, nebude ničím vědomě ohrožováno. To by měl být začátek každoročních úvah o konstrukci státního rozpočtu, to je jasné a cílevědomé věcné zadání.
Je samozřejmě třeba vždy zvažovat sociální únosnost těch kterých opatření, a to při jakékoli změně. Mělo by jít i o korekci například nezasloužených výhod, které by se mohly do systému připlést jako výraz nedopatření.
Dosavadní kroky současné vlády bych přirovnala k porevoluční situaci v našem zdravotnictví, kdy přes etapu přístrojového narcismu a přes náhlou změnu způsobu financování v rámci daňové reformy na počátku 90. let, včetně neodůvodněného vzniku 27 zdravotních pojišťoven, se zcela zapomnělo na stanovování diagnostických a léčebných standardů, a to nikoliv začínat od peněz, jak radila i Julínkova reforma. Takovým příkladem Julínkova standardu mělo být to, co VZP zafinancuje. Ad absurdum: například jen diagnózu zlomeniny končetiny - a její repozice a fixace už je ponechána na iniciativě pacienta, na jeho kapse.
Mělo by se tedy opět začít od věcného zadání, což ví každý hospodář na úrovni tříčlenné rodiny. Rozpočtovým škrtům by měla předcházet důkladná analýza, jak v kategorii čísel, tak zejména z hledisek plnění základních sociálních služeb. To je zásada každé odpovědné práce, poněvadž je ve hře příliš faktorů, které je nutno vždy zohledňovat. Politika škrtů, to je zredukovat málem všechny položky málem ve všech resortech, a to dokonce některé i retroaktivně, není dobrá. A to dokonce způsobem zrychlených jednání s vědomím převahy hlasů v Poslanecké sněmovně anebo v takzvané legislativní nouzi. Z logiky věci pak nelze počítat s tím, že se nikde nestane chyba, škoda, ublížení a nenapravitelné následky. Na výsledcích analýzy se pak má stavět nová konstrukce rozpočtu, jak zmiňuji výše. Mělo by být vzato zásadně v úvahu, že nejsme tak zadlužená země, aby byly potřebné takovéto razantní kroky.
Při sestavování rozpočtu by měly být brány v úvahu demografické údaje, např. že naše populace stárne, a stejně tak by měly následovat propopulační vymoženosti, nikoli tedy například odebírat porodné.
Směrem k vrcholu stromu života by se měla objevovat opatření směrem k zajišťování důstojného života narůstajícího procenta seniorů. Jak vypadá směrem k nim politika současné vládní koalice? Několik roků zavedené poplatky ve zdravotnictví vedou ke zhoršování dostupnosti zdravotní péče právě pro tuto kategorii občanů, která zdravotní péči potřebuje nejčastěji a nejvíce s ohledem na různá chronická onemocnění. Dále je vystavena i kontinuálnímu zdražování potravin, deregulaci nájemného, a to při limitovaném příjmu v podobě starobního důchodu. Někdy se tito občané dokonce rozhodují při tomto limitovaném příjmu, zda půjdou dle rady lékaře pro lék do lékárny, anebo zda raději půjdou do samoobsluhy a zaženou neúprosný hlad. A dodržování diety? To už je jenom pohádka, neboť doporučené potraviny, například s dostatkem bílkovin, jsou právě ty nejdražší.
Zajištění ústavní sociální péče je ztížené pro nedostatek finančních prostředků, je i finančně nedoceněná práce personálu v těchto zařízeních. To vše neprospívá k dobré atmosféře a ke kvalitní a dobře financované péči pro tyto občany v jejich závěrečné životní etapě. Natož pak škrty v těchto položkách, o čemž se tito lidé dozvídají a jsou nuceni o nich ve dne v noci přemýšlet. To mi připadá jako hyenismus, byť mi při vyslovení tohoto slova naskakuje husí kůže.
Byla jsem po několik let v této Sněmovně svědkem toho, jak se rodila různá sociální opatření a novinky, jak dlouhá jednání a diskuse probíhaly na výborech i na sněmovně, aby vše bylo s plným vědomím zakotveno do legislativních norem. Jak je možné, že vláda, která existuje několik měsíců a ještě ke všemu má převahu méně zkušených ministrů, si dovolí bezhlavě škrtat? Jak je možné, že vládní argumentace obsahuje řadu číselných i slovních údajů, které jsou v rozporu s tvrzeními politiků na levé straně politického spektra? Když to není pochopitelné nám, a to si nemyslím, že bych měla nejnižší IQ, tedy poslancům zvoleným v nedávných volbách, s jistým stupněm vzdělání, kteří jsou přímo takzvaně u toho, jak to má být jasné občanům, kteří vedle svých dennodenních starostí nemají vždy kontinuální přehled o vývoji situace ve vládě a v Parlamentu? Zřejmě je to rozděluje na dvě skupiny. Anebo spíše vzniká skupina třetí, která už nevěří nikomu a hází všechny politiky do jednoho pytle pod názvem "lumpové". ***