(12.30 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Když všechno zopakuji, nebo shrnu, co jsem říkal, je jasné, že vlastně Nečasova vláda ani nestojí o nějaké dobré východisko České republiky z krize, protože kdyby skutečně stála, tak by nemohla omezovat finanční prostředky ve státním rozpočtu pro rok 2011 pro veřejné vysoké školy a Akademii věd České republiky.
Existuje samozřejmě mnoho důvodů, proč nemohu hlasovat pro tento rozpočet, ale důvody, které jsem zmínil, jsou pro mne prioritní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Stanislav Grospič a může se připravit pan poslanec Opálka.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, státní rozpočet je vždycky velké politikum. V tom asi nebude mezi námi sporu. Když vláda v noci z 22. září na 23. září schválila návrh státního rozpočtu, tak ministr financí Miroslav Kalousek hrdě prohlásil: Ustoupili jsme, ale rozpočet to neohrozí. Následně vyšel v jedněch novinách středně velký článek s nadpisem Stát zbytečně vyhodí přes 70 miliard. Podotýkám, že nešlo o žádné levicové noviny. Přesto ta pravda byla zřejmá. Ano, stát zbytečně vyhodí 72,4 mld. Kč na splácení státního dluhu. S platbami Evropské investiční bance to činí dokonce téměř 80 mld. Kč.
To je určitě velice vypovídající informace pro občany České republiky a zejména pro lidi s nízkými a středně vysokými příjmy. Vaše daně - slova, která tak rádi používají kolegové z pravicových stran - jdou jen a jen pouze na zaplacení státního dluhu, jdou bankám, a dnešní vláda není schopna čelit křiku bank po dalších a dalších velkých soustech, a tak budete muset platit více a více. Lidí s nízkými a středními příjmy je však v České republice většina.
Dnes máme vládní hru čísel, nazývanou návrhem státního rozpočtu, před sebou a projednáváme ji v prvém čtení. Základní dvě čísla hovoří o příjmech státního rozpočtu na straně jedné ve výši 1,44 bil. Kč a výdajích ve výši 1,179 bil. Kč ročně. Schodek státního rozpočtu se má snížit na 135 mld. Kč.
Předseda vlády Petr Nečas ve svém úvodním slově neopomněl zmínit tzv. úspěšná léta Topolánkovy koaliční vlády z let 2006 až 2009 a především reformu veřejných financí z roku 2007. Ta podle něj výrazně přispěla ke snížení tehdejšího schodku státního rozpočtu. Jenomže realita Topolánkovy vlády, v níž seděl jak pan Nečas, tak současný ministr financí Miroslav Kalousek, byla mnohem tvrdší. A právě z rukou současného předsedy vlády pocházela řada tvrdých sociálních restrikcí, na nichž byla reforma veřejných financí tehdejší vlády založena. Uvedu pro připomenutí několik čísel. Hrubý domácí produkt v roce 2006 činil 6,8 %. Dosáhl tento rok svého vrcholu a od té doby klesá. V roce 2007 HDP činil 6,1 %, v roce 2008 již jen 2,5 % a v roce 2009 minus 4,1 %. Podotknu, že odhady opětovného růstu HDP pro letošní rok i pro rok příští se značně liší a kolísají a nemám v tento moment důvěru v predikaci, kterou uvedl ministr financí v návrhu státního rozpočtu.
Hospodářská krize není zažehnána, a právě na hospodářskou krizi a takzvané nadstandardní sociální výdaje se dnešní vládní koalice, její předseda vlády i ministr financí odvolávají. Proč však již podle jejich slov moudrá koaliční vláda pana Topolánka, jíž se účastnila Občanská demokratická strana, KDU-ČSL a v jejích barvách současný ministr financí Miroslav Kalousek, a Strana zelených, nereagovala nijak na ekonomické ukazatele, které naznačovaly nástup hospodářské krize již v roce 2007, ani v roce 2008, nebo dokonce v roce 2009, kdy propad HDP byl zjevný a růst nezaměstnanosti obrovský?
V době, kdy současný staronový ministr financí připravil onen optimistický rozpočet se zanedbatelným schodkem, realita však byla krutá. Vláda tehdy trvala na svých reformách a vědomě podřízla příjmy státního rozpočtu, když ničím jiným, tak zastropováním odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Vláda tehdy byla naprosto nečinná, daňovou reformou, zavedením podvodné superhrubé mzdy, stropováním odvodů sociálního pojištění, snížením aktivní politiky zaměstnanosti vědomě přispěla k současnému růstu vládního dluhu.
Sklízí se ovoce minulých let. Sklízí se ovoce působení Topolánkovy a Fischerovy vlády. A právě tato druhá vláda, která měla být úřednická a nestranická, byla vládou veskrze politickou a jen udržovala status quo.
Ve svých předvolebních slibech pravice strašila řeckou krizí. Vyzývala k sociální solidaritě a škrtům. Státní dluh se od roku 1998 ze 195 miliard zvýšil na současný 1 bilion 340 milionů korun (?). Nikoliv občany této země, ale politickými rozhodnutími vlády a vládních stran za celou tuto dobu se dostal státní dluh do neřešitelné situace, kdy není schopna vláda splácet ani jistinu tohoto dluhu.
Poprvé za 21 let také v novodobé popřevratové historii České republiky doslova vyhnala vláda pravicové koalice lidi do ulic. O tom byla demonstrace zaměstnanců veřejného sektoru 21. září v Praze. Vláda před ní strčila hlavu do písku, a přestože se demonstrace uskutečnila pouhých dvaapůl měsíce od chvíle, kdy se ujala moci, reagovala na oprávněné požadavky zaměstnanců tím, že se zastrašit nedá.
Co na to říci? Nezaměstnaných je v roce 2010 v České republice více než ve srovnatelném období na českém území v období předválečného Československa za velké hospodářské krize třicátých let dvacátého století. Počet osob v produktivním roku od 16 do 64 let je o 600 tisíc větší než v bývalé České republice v roce 1989. Nyní je v České republice 4,88 mil. výdělečně činných osob a 685 tis. skutečně nezaměstnaných.
Vládou plánovaná nižší spotřeba obyvatelstva v roce 2011 způsobí snížení HDP a prodloužení hospodářské krize. Bohatí chtějí nadále bohatnout a podle jejich představ mají chudí ještě více chudnout. Minimální mzda se více jak tři roky nezvýšila, zůstává na 8 tis. Kč. Průměrná mzda dosahuje 23 513 korun, ale drtivá většina zaměstnanců nedosáhne ani na medián této mzdy, a dokonce je ve svých příjmech hluboce pod 17 tisíci hrubého. ***