(10.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Ano, možná vláda nečekala, že prohraje senátní volby takovýmto rozdílem. Ale určitě porážka vládní koalice v senátních volbách není důvodem k tomu, aby byl vyhlašován stav legislativní nouze. Já jsem přesvědčen, že je to pouze snaha, jak obejít Poslaneckou sněmovnu, snaha, jak možná obejít i nový Senát, protože pokud se vláda bude snažit projednat tyto návrhy zákonů ještě ve starém Senátu, tak je to samozřejmě snaha obejít volební výsledek, o kterém rozhodli lidé, kteří přišli k prvnímu a druhému kolu senátních voleb. Je to chybné rozhodnutí a myslím si, že do budoucna se vládě Petra Nečase vymstí a do budoucna se také vymstí z hlediska kvality naše legislativního procesu.
Vláda podvádí, a podvádí způsobem, který vidí všichni občané naší země, a já myslím, že lidé si na to svůj názor nepochybně udělají. Není důvod pro vyhlášení stavu legislativní nouze.
Vláda tvrdí, že není schopna návrhy zákonů, které souvisí s rozpočtem, projednat do konce letošního roku. Pak se ptám, proč je nepředložila dříve. Pokud se na ty návrhy zákonů podíváte, tak jsou to velmi stručná legislativní dílka. Vláda má k dispozici tisíce úředníků. Kdyby je zaúkolovala, byla schopna projednat a zpracovat tyto věci během několika týdnů. Byla schopna tyto návrhy předložit počátkem měsíce září, mohla k těmto návrhům svolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny a už dávno mohla uplynout 30denní lhůta jako minimální lhůta pro projednání těchto návrhů zákonů na půdě Poslanecké sněmovny. Jedná se o několik málo změn zákonů, které již mohly být projednány. Je to jenom nedbalost vlády, je to její amatérský přístup, je to její nezkušenost, které vedou k tomu, že vláda vyhlašuje stav legislativní nouze proto, aby obešla řádnou parlamentní proceduru na půdě Poslanecké sněmovny a možná by se pokusila obejít i řádnou parlamentní proceduru na půdě českého Senátu. To je první poznámka.
Druhá věc. Je velmi zvláštní, že vláda pokračuje v tom, co začala v létě, aniž by se jakýmkoli způsobem ohlížela na výsledek voleb, které proběhly v uplynulých 14 dnech. Domnívám se, že lidé v těchto volbách, ti, kteří přišli volit, aktivní občané, kteří se zajímají o veřejné záležitosti, tak lidé, kteří přišli volit, tak se vyjádřili těmito volbami také k vládní politice. To je přece věc číslo 1, která vévodí veřejné diskusi, veřejnému prostoru. Plošné škrty, návrhy, se kterými přichází vláda, její daňová politika. Lidé se v těchto volbách k politice vlády vyjádřili a vyjádřili se tak, že nejvíce podpořili kandidáty České strany sociálně demokratické. Strany, která tyto vládní reformy kritizuje. Strany, která se domnívá, že vláda postupuje chybnou cestou. Domnívám se, že lidé se vyjádřili svým hlasováním ať už ve volbách komunálních nebo ve volbách senátních také k politice této vlády. A vláda by výsledek hlasování měla ve své politice zohlednit. Pokud chce být vládou demokratického státu.
Já se domnívám, že lidé nesouhlasí se škrty, protože se jim zdají nespravedlivé. Nesouhlasí se škrty proto, že se jim zdají asociální. Nesouhlasí s vládní rozpočtovou politikou, neboť jsou přesvědčeni o tom, že její náklady se přenášejí pouze na středně- a nízkopříjmové skupiny. Tento svůj názor dali občané najevo ve volbách a je škoda, že ho vláda Petra Nečase ignoruje takovýmto způsobem, a že dokonce tyto návrhy zákonů chce projednávat v mimořádném zkráceném režimu ve stavu legislativní nouze. Jako by žádné volby ani nebyly. Jako by vláda nechtěla slyšet názor a vzkaz občanů, který jí v uplynulých volbách poslali.
Myslím si, že každé volby, které mají celostátní charakter, jsou svým způsobem referendem o stávající vládě. Tyto volby také takovýmto referendem byly a v tomto referendu stávající vládní koalice neuspěla. Neuspěla a myslím si, že je škoda, že není schopna výsledek voleb reflektovat, procítit a zohlednit.
Pan premiér zde hovořil o tom, že současná vládní rozpočtová politika navazuje na politiku vlády Mirka Topolánka. Já si myslím, že to je logické. Tato vláda ve skutečnosti dělá totožnou sociální, rozpočtovou a daňovou politiku, jakou jsme tady zažívali v letech 2007 až 2009. Tato politika je charakterizována několika rysy. Za prvé, je to politika, která přenáší daňovou zátěž z vysokopříjmových skupin na středněpříjmové skupiny. Je to politika, která přenáší daňovou zátěž z firem na středněpříjmové skupiny. V letech 2007 až 2009 tady byla zavedena rovná daň, byla dále snížena daň firmám a současně byla zvýšena daň z přidané hodnoty. Vedlo to k tomu, že se daňová zátěž přenesla z určitých kategorií, a to kategorie firem a vysokopříjmových skupin, na střední vrstvy. To byl první důsledek politiky vlády Mirka Topolánka. Druhý důsledek byla deformace sociální politiky, protože došlo k tomu, že celá řada sociálních transferů, které v minulosti byly směřovány ke středním vrstvám, tak byla těmto středním vrstvám odňata. Už jsem zde hovořil o tom, jakým způsobem byl deformován systém přídavků na děti.
Samozřejmě, vládní rozpočtová politika z tohoto období se výrazným způsobem projevila na poklesu příjmů státního rozpočtu. Projevila se také v tom, že česká ekonomika začala zpomalovat ještě předtím, než přišly hlavní dopady hospodářské krize.
Vládní politika v tomto období byla charakterizována také tlakem na mzdy. Vláda odmítla zvyšovat minimální mzdu. Je velmi zajímavé, a tady, v této Poslanecké sněmovně, se o tom mnoho nemluví, ale od 1. ledna roku 2007 se minimální mzda nezvýšila ani o korunu. Přitom tehdy se hovořilo o tom, že vláda chce zvyšovat motivaci lidí k tomu, aby pracovali. Tlak na snižování mezd se přesunul i do politiky vlády současné. Už zde bylo řečeno, že vláda chce snížit o 10 % objem platů zaměstnanců veřejného sektoru, ale k tomu se určitě ještě dostanu.
Současná vláda navazuje na Topolánkovu vládu také tím, že se musí vyrovnat s důsledky její tehdejší chybné politiky. Tím, jak se v letech 2007 až 2010, resp. 2009, snižovaly daňové příjmy státu, tak došlo k tomu, že ročně je stát chudší o 89 miliard korun. Je to v důsledku toho, že Miroslav Kalousek a Petr Nečas ve vládě Mirka Topolánka snížili některé daně a sociální odvody. Díky tomu dnes stát každý rok přichází o částku 89 miliard korun, což je shodou okolností polovina současného deficitu českého státního rozpočtu. Státní rozpočet v letošním roce by měl skončit schodkem 163 miliard korun a zhruba 89 miliard z této částky je dáno chybami, ke kterým došlo v rozpočtové a daňové politice v letech 2007 až 2009. Kdo byl v tomto období ministrem financí? Ministrem financí byl Miroslav Kalousek. Kdo byl v tomto období ministrem práce a sociálních věcí? Byl to Petr Nečas.
V tomto období byl také založen současný schodek důchodového účtu. V době, kdy končila na podzim roku 2006 vláda sociální demokracie, tak byl na důchodovém účtu přebytek. Postupně se tento přebytek vymazal a v současné době je důchodový účet v deficitu. Není to jenom v důsledku hospodářské krize, je to v důsledku chybných kroků Petra Nečase v době vlády Mirka Topolánka, v důsledku snížení odvodů na sociální pojištění, v důsledku různých experimentů, které se týkaly dočasných slev na sociální pojištění, které nezafungovaly. A v tuto chvíli, bohužel, je už důchodový účet v deficitu a komplikuje rozhodování vlády, pokud jde o valorizaci důchodů.***