(14.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Tady bych velmi rád upozornil, že to je zatracený rozdíl, jestli se zdaňuje lidská tvořivost a schopnost generovat zdroje, které jsou potom nějakým způsobem zdaňovány a odváděny do pytle veřejných rozpočtů organizovaným násilím, kterému se říká daňová legislativa, anebo zda je jenom snižován státní příspěvek z onoho pytle, do kterého jsou odvody posílány. To je poznámka číslo 1.
Poznámka číslo 2, že je nějakým způsobem, překvapivým způsobem, omezeno či zaskočeno legitimní očekávání. Ze 4,5 mil. klientů stavebních spořitelen, každý má doma nějakou tu smlouvu, nevím, zda pan poslanec Sobotka, asi ne, protože kdyby ji měl, tak by jistě předstoupil a řekl by: také mám konflikt zájmu, bojuji také za svůj státní příspěvek. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, předpokládám, že nemá stavební spoření, jinak by opomenul určitá ustanovení jednacího řádu. Ze 4,5 mil. klientů, kde jistě není pan poslanec Sobotka, protože jinak by se k tomu přihlásil, má každý doma smlouvu, kde říká, že výše státního příspěvku je vyměřena aktuální legislativou. Jak stavební spořitelna, tak její klient si je vědom - ten dvoustranný soukromý vztah, obě dvě strany jsou si vědomy toho, že příspěvek, který dává aktuální legislativa, není navěky, že legislativa může být změněna, a potom výše státního příspěvku bude daná aktuální legislativou, a oba dva smlouvu podepisují s tím, že jsou s tím srozuměni, to znamená tady není legitimní očekávání, že budu brát 4250 nebo 3000 tisíce korun ročně navěky. Tady je legitimní očekávání, že budu brát tolik, kolik mi přisoudí aktuální legislativa. O její změnu si vás tady dovoluji požádat. S legitimním očekáváním to nemá nic společného.
Mohu-li to ještě něčím doplnit, tak to mohu doplnit úplně stejným příkladem, a to jsou pracovněprávní smlouvy podle zákoníku práce, které také uzavírají dva soukromé subjekty. Tak jako tady stavební spořitelna se svým klientem uzavírá nějakou smlouvu, přichází zákonodárce, říká, ten příspěvek bude nižší, nebo na příspěvek bude uvalena daň, to znamená budete mít méně peněz, a není na tom nic nefér, tak vezměte si jiný příklad. Vezměte si příklad z pracovněprávních vztahů. Jeden soukromý subjekt práva, což je zaměstnavatel, s druhým subjektem soukromého práva, což je zaměstnanec, uzavírá pracovněprávní smlouvu, kde je také zapsán nějaký hrubý plat. Z hrubého platu vyplývá, kolik na základě aktuálního zdanění člověk nalezne ve svém výplatním sáčku, a on má legitimní očekávání, že to tak najde každý měsíc. Pak přichází pan poslanec Sobotka v okamžiku, až vyhraje volby, jednou k tomu nepochybně dojde (veselost v sále), zvyšuje daně, aniž by se cokoliv na té smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem změnilo, zaměstnanec nachází ve svém výplatním sáčku méně oproti svému legitimnímu očekávání. Požene kvůli tomu parlament k Ústavnímu soudu, protože socialisté zvýšili daně? Samozřejmě že ne. To je to samé.
Koneckonců kdybych šel úplně do důsledku, vzpomínám si, že váš neúspěšný ekonomický expert ve volbách do Senátu, můj přítel Jan Mládek, navrhuje srážkovou daň na fotovoltaické elektrárny 50 %. Legitimní očekávání investorů ve fotovoltaických elektrárnách je úplně stejně, jako je srážková daň na stavebním spoření 50 %, návrhem sociální demokracie snížena na 50 %. Nevím, jaký je v tom rozdíl. Možná mi to vysvětlíte a já budu ústavněprávně obohacen. Ale prostě je to to samé.
Míru odvodů má Poslanecká sněmovna plně ve svých rukou, je suverén. Soukromoprávní vztahy se s tím prostě musejí smířit a zákony s tím také počítají.
Tolik tedy odpověď na pana předsedu Sobotku a jeho legitimní očekávání.
Vzhledem k tomu, že pan zpravodaj avizoval nějaké pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě, nepředpokládám, že navrhne i ty, které já bych si přál, protože žádná podrobná rozprava nebude, takže asi těžko může něco navrhnout. Přesto dovolte, abych tedy v rozpravě, protože nic takového nebude, vzhledem k časové naléhavosti a k potřebě účinnosti navrhl jako poslanec této Sněmovny zkrácení projednávání tohoto tisku na 15 dní. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám. Nyní je zde jedna faktická poznámka. Pan kolega Vladimír Koníček, poté tedy pan místopředseda Lubomír Zaorálek. Prosím.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážená paní předsedající, já bych se chtěl pana ministra financí zeptat, když nám tady tak se slzou v oku mluvil o neproduktivním kapitálu, jestli opravdu už na Ministerstvu financí je připraven nějaký návrh na zdanění opravdu neproduktivního a spekulativního kapitálu. To je jedna věc. A druhá otázka je, jestli stejným způsobem hodlá postupovat u zdanění státní podpory na penzijním připojištění.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. S faktickou poznámkou pan ministr Kalousek. Prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Jenom odpověď panu poslanci Koníčkovi. Na kulaky a spekulanty si zcela jistě dupneme, ale pravděpodobně až v příštích volbách. Za doby této vlády to nebude.
Za druhé. Co se týče ostatních zákonů, ty bych rád komentoval, až budou předloženy.
Za třetí se chci omluvit panu poslanci Sobotkovi. Byl jsem upozorněn panem premiérem, že jsem ho podezíral zbytečně. On zcela jistě nemůže mít stavební spoření, on si už na byt ušetřil z poslaneckých náhrad. (Veselost v pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji za tuto faktickou poznámku. Pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek s přednostním právem. Pak je zde další přihláška od pana poslanec Ratha.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, kolegové, já jsem se přihlásil proto, že bych rád vyjádřil názor, že mi připadá způsob projednávání novel, které byly teď zařazeny do programu schůze na začátek, poměrně dost nešťastný. Vystoupení pana ministra financí mě vlastně potvrdilo to, co jsem si myslel. Viděli jsme pana nyní odcházejícího ministra financí, že poměrně velmi ležérním způsobem zdůvodnil první zákon, který má vazbu na chystané projednávání státního rozpočtu, a dovolím si říci, že to, jak zdůvodnil předložení zákona, bylo mimořádně ledabylé. Já si vůbec myslím, že ministrovi financí to v této chvíli ani úplně nepřísluší, aby on sám zahájil zdůvodňování toho, jakým způsobem chce vláda v rozpočtu ušetřit nějakých 45 mld. korun, a myslím si, že něco podobného měl rozhodně uvést premiér české vlády. Protože tady přece při takovéto snaze ušetřit peníze vůbec nejde o názor pouze jednoho resortu a nejde také o pouze nějaký účetní pohled ani pouze o názor ministra financí. Jestliže říkáme, že v první předloze se jedná o 4,5 mil. lidí, tak z toho plyne, že to je skutečně něco, co se musí posoudit nějak celkově. A celkový pohled mi tady naprosto chybí.
Proto si myslím, že pokud nezazní postoj předsedy vlády a celkový přístup k tomu, jak chce vláda šetřit rozpočtové prostředky, tak je to principiálně chyba. Ministr financí tou ležérností, jak to předvádí, to vlastně jenom podtrhuje. Přece není možné, aby tady někdo takovou argumentací, jako rovné podmínky pro všechny, zdůvodnil, že se bude omezovat stavební spoření, státní příspěvek na stavební spoření. To přece, rozumíte, to je naprosto parciální argumentace. Takovýmto zdůvodněním - rovné podmínky pro všechny - tady můžeme zdůvodnit leccos. Cokoli. To je naprosto abstraktní princip. Ale tady přece šlo o politiku bydlení v tomto státě a její dopad na pravděpodobně širokou část středních vrstev. ***