(11.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Během dvou dnů se ke kauze, kterou otevřela Mladá fronta Dnes, začínají aktivně vyjadřovat ministr obrany Alexandr Vondra, ministr financí Miroslav Kalousek, bývalý ministr obrany Martin Barták, vyjadřuje se i premiér Nečas. Ministři Vondra a Kalousek se dostávají do veřejného sporu. Vzájemně se přímo či v náznacích ovlivňují z lobbismu ve prospěch některých konkrétních vojenských zakázek. Ve prospěch ministra Vondry do debaty zasahuje premiér Nečas. Na Kalouskovu obhajobu vystupuje v tisku bývalý premiér Topolánek a také zbrojař Háva.
K Josefu Jindrovi, dalšímu smutnému hrdinovi skandálu Mladé fronty Dnes, se nikdo nehlásí, ačkoliv mu kdysi Topolánkova vláda prostřednictvím paní Kateřiny Neumannové svěřila moc nad přípravou mistrovství světa v lyžování v Liberci.
Ke své jistě velmi malé radosti byl do skandálu zapojen i bývalý šéf NATO Robertson, který údajně upozorňoval premiéra Topolánka a ministra Vondru na podezřelý charakter manévru kolem vypovězené a posléze znovu uzavřené smlouvy na nákup obrněnců Pandur.
Vzájemné veřejné útoky jednotlivých členů vlády, které trvaly překvapivě několik dnů, odhalily podle našeho názoru rozsáhlé vědomosti několika současných členů vlády o poměrech na Ministerstvu obrany a také o údajných lobbistických aktivitách ve prospěch jednotlivých zakázek. Jsou to všechno věci, o kterých tito členové Nečasovy vlády nikdy v minulosti veřejně nemluvili. Přitom jde o závažná sdělení a já bych vás rád požádal, abyste závažnost těchto výroků posoudili sami. Nechci vás zdržovat. Vybral jsem u každého z aktérů jeden klíčový výrok, který je podle mého názoru pro danou situaci podstatný.
Pan premiér Petr Nečas se vyjádřil takto: Jedná se o další projev neuspokojivého vztahu v oblasti ekonomiky a veřejných zakázek na Ministerstvu obrany, který má své kořeny v 90. letech.
Pan Miroslav Kalousek se vyjádřil takto: Saša Vondra byl nejaktivnější člen vlády, který nejvíce prosazoval, abychom učinili se Steyerem a General Dynamic dohodu. Nejvíce s námi všemi hovořil a naléhal na to, abychom to udělali kvůli dobrým vztahům s touto firmou.
Pan Richard Háva: Alexandr Vondra je jednou z osob, které byly zainteresovány na zbrojních kontraktech.
Citát pana Alexandra Vondry: Tyto problémy jsou důsledkem léta budovaných vztahů a pocházejí z 90. let. Je třeba té chobotnici useknout chapadla - řekl současný ministr obrany Alexandr Vondra.
Jak se zdá, tak minimálně pan premiér Nečas a ministr obrany Vondra jsou přesvědčeni o tom, že je Ministerstvo obrany obtočeno korupčními chapadly, která rozežírají zbrojní zakázky, a to už od 90. let. Přitom pan premiér Petr Nečas byl cca 10 měsíců náměstkem na Ministerstvu obrany právě v 90. letech, ale byl také dlouhé roky stínovým ministrem obrany za Občanskou demokratickou stranu. Pan Alexandr Vondra i pan Petr Nečas byli členy Topolánkovy vlády, která na obraně nijak nezasáhla. V naprostém klidu tam pod dohledem tehdejší ministryně obrany paní Vlasty Parkanové působili pánové Kopřiva, Barták, Šmerda i další. Kopřiva byl náměstkem na Ministerstvu obrany od roku 2003. Přežil tak čtyři ministry obrany a propustil ho až ten pátý, Alexandr Vondra.
Ač byl pan Jaroslav Kopřiva formálně lidovec, přežil na Ministerstvu obrany o několik měsíců dokonce i fakt, že KDU-ČSL vypadla z Poslanecké sněmovny. Otázka je a otázku bychom si měli položit všichni: Proč pánové, kteří dnes hovoří o chobotnici, která vznikla v 90. letech a obtočila svá chapadla kolem Ministerstva obrany, nezasáhli dříve, jestliže už dříve byli členy vlády a nepochybně tyto příležitosti měli? Proč o korupční chobotnici hovoří až nyní, vlastně vynuceně pod tlakem mediálního skandálu a v rámci útoku na své koaliční partnery? Já si myslím, že už položení této otázky je jedním z vážných důvodů pro zřízení parlamentní vyšetřovací komise.
Musím říci, že nás, sociální demokraty, udivuje, s jakou lehkostí se představitelé vládní koalice vyrovnávají s jedním z největších skandálů novodobé historie, s jakou elegancí házejí přes palubu náměstka Kopřivu, za jehož činy nesou politickou odpovědnost, minimálně od roku 2006, kdy se vlády ujala pravicová koalice. Působí to dojmem, že problém Kopřivy je potřeba rychle, v tichosti, izolovaně odsunout a pokud možno zapomenout. A přitom stačí podívat se do dvacetileté historie České republiky a podívat se na to, co se dělo na Ministerstvu obrany. Jestliže rekonstruujeme výroky účastníků těchto procesů, jestliže se podíváme do veřejných zdrojů, hovoří se o dohazování kšeftů napříč celou armádou. Hovoří se o nákupech nepotřebné techniky bez soutěží. Hovoří se o zákonech, které byly upraveny na míru pro zbrojařskou lobby. Hovoří se o pandurech, casách, ivecách, dingách a dalších.
Myslím si, že je také dobré podívat se na to, jak lidé, kteří v minulosti působili na Ministerstvu obrany, pokračují dnes ve veřejném životě. Pan premiér Nečas působil kdysi jako náměstek na Ministerstvu obrany. Pan ministr financí Kalousek působil kdysi jako náměstek na Ministerstvu obrany. Současný náměstek ministra Kalouska pan Barták působil na Ministerstvu obrany nejprve jako náměstek a poté jako ministr. Bývalý náměstek Kopřiva, který se udržel na Ministerstvu obrany sedm dlouhých let. Bývalý náměstek Šmerda, který je dnes pro změnu náměstkem ministra dopravy. Bývalá paní ministryně Parkanová, která je dnes místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. To nejsou lidé, kteří by odešli z veřejného života. To jsou lidé, kteří nadále působí ve veřejném životě a měli by tedy nést primárně odpovědnost toho odpovídat na otázky, které si nepochybně klade řada občanů. Klade si je řada občanů zejména v současné době, kdy po nich stejná vláda požaduje úspory, kdy stejná vláda tvrdí, že je nutno šetřit.
Resortem obrany protekly v uplynulých letech stovky miliard korun. Dnes se vyjadřuje veřejně celá řada podezření, pochybností, spekulací. Já se domnívám, že české veřejnosti dlužíme prověření celé věci. Dlužíme jí komplexní pohled. Ten komplexní pohled nemůže nahradit policejní vyšetřování, nemůže ho nahradit speciální skupina státních zástupců, nemůže ho nahradit ani činnost jednoho nového ministra obrany. Ten komplexní pohled může zpracovat parlamentní vyšetřovací komise. A my nechceme jako sociální demokraté klást této komisi žádné limity. My jsme byli také vládnoucí stranou, podíleli jsme se na koaličních vládách v letech 1998 až 2006 a domníváme se, že i toto období musí projít stejnou prověrkou jako jakékoliv jiné období ve fungování Ministerstva obrany po roce 1993.
Byli bychom rádi, kdyby vznikla parlamentní vyšetřovací komise, která se podívá na nestandardní procesy na Ministerstvu obrany v uplynulé historii, zmapuje je, upozorní na všechna možná rizika. Je to velmi důležité. Za prvé kvůli budoucnosti a za druhé kvůli občanům této země, protože lidé mají právo na to, aby byly složeny účty, aby byly složeny účty za dvacetileté fungování Ministerstva obrany. To jsou důvody, proč navrhuje sociální demokracie zřízení vyšetřovací komise.
Já se někdy setkávám s argumentem, který je dnes velmi moderní a populární, že vyšetřovací komise nic nedokáže. Říkají ho i lidé, kteří v minulém volebním období několikrát zřizování vyšetřovacích komisí navrhovali. Najednou změnili názor a dnes podle nich vyšetřovací komise postrádají smysl.
Já si myslím, že vyšetřovací komise by se měly zřizovat skutečně kvůli vážným společenským problémům. A my tady určitý problém máme. Je to problém důvěryhodnosti. Je to problém toho, jak se v uplynulých letech a možná ještě dnes efektivně vynakládají peníze na Ministerstvu obrany. V minulosti jsme měli vyšetřovací komise, které výsledky měly, a měli jsme také vyšetřovací komise, které výsledky neměly, nebo je měly diskutabilní. Prostě obojí jsme již zažili. Ale není to důvod, není to argument, abychom paušálně do budoucna odmítali jakékoliv zřizování vyšetřovacích komisí. Já si myslím, že minimálně očistná by byla debata, samozřejmě rozhodnutí je v rukách členů a členek této Poslanecké sněmovny, ale myslím si, že by stálo za to, aby tato Sněmovna schválila alespoň program této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, aby mohli vystupovat všechny poslankyně a všichni poslanci, aby se diskuse neodehrávala jenom v úzkém okruhu funkcionářů, kteří mají právo přednostního vystoupení, a mohou tedy nyní mluvit v tomto úzkém prostoru. Ostatní mluvit v tuto chvíli prostě nemohou, jednací řád Poslanecké sněmovny to bohužel nepřipouští.***