(11.20 hodin)
(pokračuje Rath)
Jak může něco voličům slibovat a podmiňovat to něčím, co je v podstatě nezkontrolovatelné? Protože vy teď říkáte: až proběhne ta správná zásadní reforma zdravotnictví. No pokud já vím a dobře si pamatuji, ve zdravotnictví se pohybuji zhruba dvacet pětadvacet let a neustále minimálně posledních dvacet let se furt mluví o tom, že už teď přijde ta pravá správná zásadní reforma zdravotnictví. A my na ni čekáme jako na Godota, protože když s ní někdo přijde, tak se zjistí, že je to takový paskvil, že by bylo lepší to nechat v tom stavu před reformou, protože by to tu situaci mohlo ještě daleko víc zhoršit, a že pokud jsme do té doby měli nějaké pochybnosti o fungování zdravotního systému, tak po aplikaci té reformy bychom už ty pochybnosti neměli, to už bychom měli jistotu, že to teda je v troskách.
Mimochodem, možná si Věci veřejné neuvědomují jednu zásadní věc. České zdravotnictví totiž patří skutečně k jednomu z těch nejefektivnějších na světě. Dámy a pánové, přes všechny ty výhrady, že se utrácí hodně za léky, že se řada léků ztrácí, že je nepochybně tam i určitá korupce, plýtvání, musíme konstatovat, že v obdobně složitých systémech to je víceméně všude na světě. Ale když vezmete měřitelné výsledky zdravotnictví, skutečně měřitelné, ne jenom dojmy, ale měřitelné výsledky - počty složitých operací, počty transplantací, počty pacientů léčených určitými moderními technologiemi, moderními metodami, např. počty pacientů léčených direktní angioplastikou nebo stentováním u akutního infarktu myokardu -, tak Česká republika a české zdravotnictví patří ke špičce. Máme skutečně nejvíc nebo skoro nejvíc pacientů na světě, kteří profitují z těchto moderních a velmi drahých metod. To je realita, to je ověřitelná statistika. A když se podíváme, kolik do českého zdravotnictví dáváme, tak zjistíme, že do něj dáváme podprůměrně. To znamená výkonnost a kvalitu máme nad průměrem Evropské unie a peníze, které do toho dáváme jako podíl hrubého domácího produktu, máme pod průměrem Evropské unie. My tam dáváme zhruba 7 % HDP, Německo 10, Francie 11, Rakousko 9.
Čili dámy a pánové, české zdravotnictví je relativně z těch velkých makroekonomických a prokazatelných údajů jedno z nejefektivnějších široko daleko, přes všechny výhrady, které k němu mám, a přes všechnu kritiku, která je naprosto oprávněná.
Ale pozor! Já jsem tady tvrdil a vždycky jsem to říkal ministrovi Julínkovi - zdravotnictví je daleko složitější než ten nejsložitější hodinářský stroj. Každý ví, i to děcko, že opravovat hodinářský stroj kladivem, nebo dokonce dynamitem se nevyplácí. Je malá pravděpodobnost, že se při tom nárazu ta kolečka poskládají lépe, než byla předtím poskládána zručným hodinářem. Zdravotnictví jako složitý systém se takto vyvíjí skutečně desetiletí. A všude ve vyspělém světě, když připravují a dělají reformu, tak říkají: to je běh na dlouhou trať. Někde to připravují deset let, někde dvacet, někde dokonce třicet let.
A tady se vracím k tomu zpátky. Takže třeba pokud se snad v České republice dobereme k tomu, že začneme používat metody ověřené v západní Evropě a měnit systém v horizontu pěti, deseti, patnácti let, tedy pozvolna, krok po kroku, kdy se udělá jeden krok, sleduje se, co to vyvolá, a pak se reaguje, tak jak to dělají třeba v Německu, Holandsku, Rakousku, prostě postupná kultivace tohoto systému, velmi složitého systému, tak musím konstatovat, že Věci veřejné budou čekat třicet let nebo dvacet, patnáct, než pak zvednou ruku pro zrušení poplatků. No dámy a pánové, je to jistě velký optimismus ze strany Věcí veřejných. Já se obávám, že možná už tady za pět let ani nebudete v této Poslanecké sněmovně. Zažili jsme to s mnoha čerstvými stranami mnohokrát. Já bych vám moc přál, abyste tentokrát měli větší štěstí, aby váš majitel pan Bárta to nemusel brát jako zmařenou investici, která nebyla jistě malá, a každého mrzí, když takový podnikatelský záměr skončí za čtyři roky neúspěchem. Takže já vám přeji a přeji vašemu majiteli, aby se mu ta investice vrátila a zmnohonásobila. Čili vůbec vám nepřeji to, že zmizíte z této Poslanecké sněmovny.
Takže dámy a pánové, je potřeba se tím zrušením poplatků zabývat skutečně nyní a neříkat, že až něco nastane, jak jsem použil ten příměr až naprší a uschne. Konečně to jste skutečně na těch svých billboardech ani neměli. Tam nebylo u té bubliny, co jste měli u úst, napsáno - ne poplatkům, až se celé zdravotnictví změní a zreformuje.
Ale teď skutečně k meritu věci. Já bych se pokusil pana ministra zeptat na několik otázek. Když těm poplatkům říkáme regulační, co nám tedy zregulovaly. Už máme dost času, dost času uplynulo od té doby, co se zavedly. Dámy a pánové, výsledky spíš dnes hovoří o opaku. To znamená náklady na léky každý rok od zavedení poplatků jednoznačně rostly. A poměrně rychle, daleko rychleji, než třeba rostly příjmy do zdravotního pojištění. Takže ani první rok po zavedení toho poplatku za položku na receptu a po zavedení poplatku za návštěvu lékaře nedošlo k poklesu nákladů na léky. Čili v oblasti lékové politiky nedošlo k žádné regulaci. V oblasti počtu výkonů, operací, vyšetřených pacientů, pokud já mám dostupné statistiky, tak minimálně letos i v loňském roce jsme na číslech dávno převyšujících dobu před zavedením poplatků. Čili neoperujeme méně, nevyšetřujeme méně pacientů, k ambulantním specialistům chodí více pacientů. Někdo může operovat s praktickými lékaři, ale tam je to složité, protože před zavedením poplatků nikdo neevidoval, kolik pacientů denně ošetřili. To se začalo evidovat až v okamžiku, kdy se začaly vybírat regulační poplatky, čili nelze ani říci, že u praktických lékařů došlo k nějakému snížení počtu pacientů, že nemáme relevantní srovnávací období. Čili podle všech statistických dat, aspoň která já znám, v dnešní době jsme na číslech výrazně převyšujících dobu před zavedením poplatků. Tudíž regulace nefunguje.
Druhá zajímavá věc. Ústavní soud řekl, že třicet korun vlastně není poplatek za péči, ale ta regulace, to znamená, aby ten dusící se neobtěžoval lékaře, aby ten simulující mrtvici ji prostě přestal simulovat a začal chodit a mluvit normálně, takto to vysvětloval Ústavní soud, že tedy vůbec to nesouvisí se zdravotní péčí, ale je to jakási vstupenka do té ordinace. Mě by zajímalo, když teď zvýšíte poplatky třeba za návštěvu u specialisty, jestli Ústavní soud to stále bude brát jako bezplatnou zdravotní péči, jestli i těch šedesát korun bude jen jakási vstupenka do lékařské ordinace vůbec nesouvisející s tím, co tam chcete pohledávat. Pravděpodobně Ústavní soud počítal, že vy tam jdete jenom očumovat, jak ten lékař to tam má zařízené, a je to poplatek v podstatě jako návštěva kulturního zařízení, prostě něco jako třeba návštěva zámku nebo muzea, která vůbec nesouvisí s tím, co se tam pak děje. Takže jsem zvědav, jestli za tuto vstupenku, když ji zdražíte na šedesát korun, Ústavní soud zase konstatuje: to v podstatě není problém, protože to vůbec se zdravotní péčí nesouvisí. A jsem zvědav, kde bude ten strop pro Ústavní soud, jestli když pak to zase za rok nebo za dva roky zvednete na sto korun, na sto dvacet korun, na sto padesát korun, dvě stě korun, jestli stále to Ústavní soud bude brát jako bezplatnou péči, která je bohužel trošku limitována tím, že musíte mít těch šedesát, sto, dvě stě korun v peněžence, jinak vás prostě k tomu doktorovi nepustí. Jistě, doktor vás pak ošetří samozřejmě zdarma, ale vy se k němu bez peněz prostě nedostanete. ***