(18.20 hodin)
(pokračuje Bohdalová)
Určitě mi někdo řekne: no jo, ale kde chceš peníze ve školství vzít? Já je mám! Já bych věděla, kde je vzít! Přijde vám spravedlivé, že v této zemi, kde zatím není možné srovnat úroveň středních škol, je státní příspěvek na studenta soukromé školy 90 % toho, co dostáváme na studenta veřejné školy? To znamená, že pořídit si soukromou střední školu je bezvadný byznys: od státu 90 % toho, co studenta na veřejné škole, od rodičů školné. Často ho zvyšujeme. Takže když postupně během dvou tří let snížíme příspěvek na studenta střední soukromé školy dejme tomu z 90 na 60 %, jistě naši ekonomové spočítají, kolik ušetříme miliard, které budeme moct dát do pomůcek, do platů učitelů, do rozvoje školství. Já bych přemýšlela tímto způsobem, protože mi přijde, že to je velice, velice diskriminační.
Co se týče podpory učňovského a středního školství. Jak dneska chcete z dětí, které vyrostly v panelácích, na sídlišti, vychovat kvalitní řemeslníky? I já jsem byla svědkem toho, že jsme ve školách rušili kovodílny, dřevodílny a místo nich jsme dělali, prosím vás, velmi potřebné jazykové učebny, učebny na informatiku. Ano, byly a jsou velice potřebné, ale neměli bychom se zamyslet na tím, že bychom měli právě základním školám přispět na rozvoj technických předmětů? Protože bez toho zájem o řemeslo nevzbudíme.
Co se týče středního školství, je potřeba stále se táhnoucí červenou nit ohledně státních maturit dokončit, smotat do klubíčka. Podle mého názoru je nutné velmi dobře vyhodnotit generální zkoušku, která proběhne již za několik týdnů, a pak definitivně říct co dál. Vzpomínám si, jak jsem tady před čtyřmi lety stála a obhajovala jsem spuštění státní maturity v roce 2008-2009. Se čtyřletou zkušeností tvrdím: kdyby se tehdy spustily, možná že první rok, druhý rok by byl s nějakými problémy, ale rozhodně by se nám nenavyšovaly stovky a desítky milionů na přípravu a dneska už by se maturovalo.
A poslední moje poznámka, která se týká školství, a jistě o tom bude hovořit potom po mně kolega Ohlídal, je vámi prohlašované odložené školné. Řešení v koaliční smlouvě, tedy tzv. odložené školné, se pohybuje na maximu 20 tis. za školní rok. Ale chápeme, že jestliže se studenti zadluží, a když si vezmeme opět studenta pedagogické fakulty nebo i studenty medicíny, kteří potom nastupují za velmi, velmi nízké platy a průměrného platu dosahují někde kolem 35 až 40 let, u učitelů to tak ani není, kdy vlastně by začali odložené školné vracet? Vždyť oni by žili vlastně celý život na dluh!
A když se vrátím k naší ústavě, Ústavě České republiky, která hovoří o právu na vzdělání na základních a středních školách a při možnostech a schopnostech i právu na vzdělání na vysokých školách, tak se ptám: Nevylučujeme tímto způsobem sociálně slabé z vysokoškolského vzdělávání? Myslíte si, že oni se rozhodnou studovat na vysoké škole, když si budou muset půjčit na vystudování na vysoké škole? Vždyť už dnes, aby vůbec ze sociálně slabých rodin děti mohly na vysokých školách studovat, tak chodí vedle práce ještě na brigády, aby nebyly zátěží pro své rodiče, aby mohly vystudovat.
Takže když se proberu tímto vládním prohlášením, co se týká školství, zjistím: Nejvíc škrtů se do konce roku udělá v resortu Ministerstva školství. Jedna z nejméně obsažných kapitol, která je ve vládním prohlášení, se týká školství. Z toho mi vyplývá, že naši vládu, která nás dnes žádá o důvěru, přestože ve svých programech měla podporu vzdělávání, podporu učitelů, problematika školství a vzdělání nezajímá, a proto se na mě nezlobte, já nemohu takové vládě důvěru dát!
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Teď bych požádal pana poslance Ivana Ohlídala, připraví se Michal Hašek.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, v současné době projednáváme bod, který se týká žádosti vlády ČR o vyslovení důvěry. Tato vláda se sama nazývá vládou rozpočtové zodpovědnosti. Zřejmě proto, že společnosti chce naordinovat výrazné šetření ve všech oblastech. Tento proces šetření má ovšem jednu výraznou vadu, výrazný nedostatek: Z toho procesu šetření byli vyňati ti nejbohatší občané naší republiky. To je nespravedlivý způsob šetření. Navíc toto šetření se zdá být, a já myslím pro každého soudného člověka, naprosto přehnané. Nejedná se o šetření, ale spíše o plošné škrty v rozpočtu, o jakési škrcení veřejných rozpočtů, které ve svých důsledcích musí být nutně negativní.
Uvedu jeden příklad negativnosti takového postupu. Jedná se mi o oblast veřejného vysokého školství. Pan premiér Nečas zde ve svém úvodním expozé řekl, že vláda chce, aby veřejné vysoké školství bylo kvalitní, efektivní a moderní. Mimochodem, v této chvíli bych jenom dodal, že je v jakémsi rozporu se svým ministrem školství Dobešem, který se ve sdělovacích prostředcích vyjádřil, že veřejné vysoké školství má být jakousi třešničkou na pomyslném dortu českého školství, ale že nejdůležitější je kvalita základního a středního školství. Samozřejmě takováto představa je naprosto nesmyslná. Byl bych rád, kdyby si pan premiér a pan ministr Dobeš sladili noty, jak se říká, a ujasnili si, jestli naše veřejné vysoké školství má takovou prioritu, jak říkal pan premiér, anebo jestli to má být jenom nějaká třešnička, jak říkal pan ministr Dobeš.
Nicméně k šetření, spíš škrcení v oblasti veřejných vysokých škol. Jistě si ti, co zde už jste minimálně druhé období, vzpomněli na to, že předcházející Fischerova vláda rozhodla, že ještě tento rok dojde k výraznému šetření na veřejných vysokých školách, a to v oblasti vzdělávací činnosti. Vláda, Nečasova zřejmě, toto rozhodnutí, tento krok Fischerovy vlády chce realizovat. V čem spočívá toto rozhodnutí? V rámci vzdělávací činnosti mají být sníženy prostředky pro bakalářské studium na všech veřejných vysokých školách o 5 %, pro magisterské studium o 10 % a pro doktorské studium dokonce o 20 %. Samozřejmě pokud toto bude realizováno, znamená to obrovský negativní vliv na výuku na veřejných vysokých školách. V důsledku tohoto kroku musí nutně klesnout úroveň této vzdělávací činnosti, a dokonce musí být nutně snížen počet studentů. Například u bakalářských studentů je to jednoznačný rozpor s boloňským procesem, ke kterému ČR přistoupila. Navíc tento krok bude uskutečněn, bude realizován až po ukončeném přijímacím řízení na veřejných vysokých školách, což veřejné vysoké školy postaví před téměř neřešitelné postupy, protože budou muset nějakým velmi podivným způsobem snižovat počet studentů. ***