(18.00 hodin)
(pokračuje Grospič)
Plytkost vládního prohlášení, které je dnes předloženo k posouzení a na základě něhož se vláda uchází o svou důvěru, odráží výsledek voleb v České republice a odráží i pravou podstatu vládnutí. Nikoliv pro oněch 10 milionů obyvatel, nikoliv pro oněch 5 milionů 268 tisíc voličů, ani pro svých 2,5 mil. voličů pravicových stran, ale pro 180 tisíc nejbohatších, pro banky, zahraniční kapitál, možná pro transatlantické vazby nebo Evropskou unii - pro ně se předkládá tento vládní program, který je plný sociálních restrikcí a vágních ustanovení, nekonkrétních formulací umožňujících různost politického výkladu.
Přitom ti, kteří dnes volají po odpovědnosti, po solidaritě v rámci celé společnosti, po společném solidárním šetření, stáli u toho, že státní deficit v roce 2009 činil 192,4 miliardy, a stáli také u toho, že letošní rok se má pohybovat v číslech 163 miliard. Stát, vláda, není schopen umořovat ani jistinu dluhu. Volá se po sociálních úsporách. Ano, to je to nejkonkrétnější z vládního prohlášení, co se nám dostalo na stůl. Účetní srovnání státního schodku, účetní sanace státního dluhu a společné takzvané solidární zaplacení veřejných rozpočtů a sanování zisků bank a velkého kapitálu, který má vydělat na tom, že budou postupně privatizovány sociální systémy pojištění i systém pojištění důchodového.
Z pěti miliónů ekonomicky aktivních lidí v České republice jsou téměř 4 mil. 100 tisíc lidí v zaměstnaneckém poměru. A právě sem vláda míří se svým razantním cílem novelizovat zákoník práce a pracovněprávní vztahy. Uvolnění pracovněprávních vztahů, jejich liberalizace, snížení ochrany zaměstnanců, preference jiných pracovních úvazků než smluv o pracovní činnosti, otázka odstupňování odstupného, otázka dokonce zavedení institutu vyplacení se při rozvázání pracovního poměru nebo snížení míry podpory v nezaměstnanosti v případě, že se zaměstnanec dostane takzvaně vlastní vinou mimo pracovní poměr, nesvědčí o ničem jiném než o tom, že tato vláda se bez ohledu na sociální situaci v České republice, na většiny zájmů vrhla na neoliberální představy, které hraničí s novodobým otrokářstvím.
Na základě těchto věcí nemůžou, ale ani snad nečekají poslanci vládních stran, že by levice, levicová opozice, Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanci mohli podpořit vládní prohlášení. Celé prohlášení vlády je vedeno jednou myšlenkou: odvést pozornost od reálných problémů, ještě více zadlužit Českou republiku a českou společnost a připravit si politickou půdu pro takové změny ústavního systému, které potvrdí nevratnost společenských změn. Ostatně pád Topolánkovy vlády, tah pravice na rozhodnutí Ústavního soudu o odložení voleb ukazují o tom, že se skutečná moc odvíjí někde jinde než z vůle lidí a že nyní rozhodují úplně jiné zájmové skupiny.
Nemůže v tomto případě Komunistická strana Čech a Moravy podpořit současnou vládu, nemůže dát důvěru této vládě, v níž zasedají osoby, které nesou bezprostřední odpovědnost za velké období polistopadového vývoje a bezprostřední odpovědnost za katastrofální reformy a zadlužení státu v minulém volebním období.
Komunistická strana Čech a Moravy je v tento moment solidární s požadavky odborů, s požadavky lidí, kteří vyjadřují rozčarování z povolebního vývoje a mají vážné existenční problémy. Říkáme otevřeně, že nepodpoříme tuto vládu, a nepodpoříme ji s vědomím toho, že odvádět problémy pozornosti a současné pozornosti laciným antikomunismem, glorifikací sprostých vrahů a opětovným zavlékáním České republiky do područí Spojených států amerických, hledáním cest, jak dosáhnout, aby zde byli cizí, zahraniční vojáci, kteří by hlídali nikoliv zájmy míru ve světě, ale mocenské zájmy velmocí a zajišťovali stabilitu české pravici k vládnutí, není v programu zájmu většiny lidí, ani Komunistické strany Čech a Moravy. Nevyslovíme tedy proto důvěru této vládě, nemůžeme ji vyslovit, protože její cíle jsou asociální a protilidové. (Slabý potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal paní poslankyni Ivanu Levou a připraví se Vlasta Bohdalová.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych se vyslovit k programovému prohlášení v oblasti kultury. Kultuře není věnován v prohlášení velký prostor, přesto mi dovolte pár slov.
Nejprve k formální stránce prohlášení. Uvozovací věty typu vláda chápe, vláda si je vědoma, vláda si uvědomuje mě naplňují rozpaky. Vláda přece musí chápat, musí si být vědoma, musí si uvědomovat, jinak by snad ani vládou být nemohla. Proč potom takové zdůrazňování?
A teď k samotnému obsahu. První prioritou každé české vlády v oblasti kultury by měla být ochrana kulturního dědictví, toho, co jsme dostali po našich předcích. Druhou prioritou je podpora rozmanité původní české tvorby, abychom něco zanechali pro budoucí generaci. O podpoře mladých tvůrců není v prohlášení ani slovo. A za třetí zajištění financování a široká dostupnost kultury. Závazky nové vlády se v tomto světle zdají nekonkrétní nebo nedostatečné.
V Evropě je výrazným trendem budovat silnější kulturní sektor, který může být významným zaměstnavatelem, tvůrcem daňových příjmů a přispívat více k růstu ekonomiky. Ve vládním prohlášení však chybí jakýkoliv cíl jak v oblasti tvorby pracovních míst, zvýšení příspěvku kultury k HDP nebo podpory dalšího budování kreativního sektoru. Ve vládním prohlášení mi také chybí konkrétnější cíle a návrhy v oblasti zlepšení propojení cestovního ruchu a kultury.
Nová vláda by se měla více zabývat zlepšením financování kultury, které je dlouhodobě zanedbáno. První cestou i nadále podle prohlášení zůstane získávání prostředků z rozpočtu. Kultura je dlouhodobě podfinancovaná. Vláda si však v prohlášení nestanovuje žádný konkrétní cíl v objemu peněz v kultuře. Vláda by měla říci, jaké procento z HDP se chystá v příštích letech na kulturu věnovat. Podle mne by objem peněz neměl nadále klesat, ale dosáhnout 1 % , výhledově stoupat. Férově by alespoň vláda umožnila rychlý start k zajišťování financování z dalších zdrojů. Vítám, že vláda ve svém prohlášení vyhlašuje otevřenost k další podpoře spolufinancování kultury ze soukromého a neziskového sektoru. ***