(15.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Vy tady neustále mluvíte jenom o úsporách, o 2,5 miliardy, ale nemluvíte o tom, co se s tím systémem stalo. A vy jste nikdy také neřekl nic o žádné koncepci. Vy jenom mluvíte o efektivitě, racionalizaci, ale nemluvíte o tom, o čem mluví lidé, kteří pracovali nebo pracují v těchto zdravotních ústavech. Já si dovolím ocitovat:
"Systém primární prevence je úplně rozbit a poslepovat nepůjde, o tom jsem už nyní přesvědčená. To je ale, že lidé v novém systému budou potřebovat pravomoci a zodpovědnost a to ti současní nemají. Asi by s tím ani už neuměli zacházet. Vychovat, vzdělat a hlavně najít nové nadšené lidi, může trvat dost dlouho. Nám trvalo šest let vybudovat fungující systém a bez nadšení a víry v dobrou věc by to určitě nešlo. Jen hloupí lidé dělají stejnou chybu dvakrát. To tvrdili už staří filozofové. Podruhé už bohužel státu neuvěřím, že to myslí upřímně. Poučila jsem se dostatečně, že politické a osobní zájmy vítězí nad tím, co je správné pro veřejné blaho.
K podstatě problému. Jsem přesvědčena, že velká část veřejnosti prevenci bere vážně a je ochotna spoustu věcí pro to dělat. Když jim někdo řekne, co a jak a proč si něco i zaplatit, většina obcí je také o prospěšnosti a správnosti této cesty přesvědčena. Problém je ale v tom, že systém nefunguje, protože žádný není a celou prevenci degraduje. Prevenci nebere vážně stát. Ani jedno z restrukturalizačních řešení za posledních šest let nebylo koncepční a nemělo žádný předem daný smysl a cíl něco vytvořit. Ani sami tvůrci restrukturalizací nemají ponětí, jak by měl vypadat výsledek jejich restrukturalizace. Je to stále se opakující systém rozbíjení něčeho, co funguje, bez ověření funkčnosti, a čekání, co vznikne po rozbití nového. Tvořte a rychle! My si chceme hrát a zase rozbíjet. Vždyť je to za státní peníze. Já prevenci beru vážně, a proto raději než se státem budu budovat systém s veřejností. Spolupráci s kýmkoli, komu půjde o stejnou věc, ale nikdy bránit nebudu."
Já si myslím, že to je slovo jedné pracovnice z praxe a v tom je ta hluboká pravda. Vy tady mluvíte jenom o okamžitých ekonomických úsporách v rozsahu miliard za čtyři roky, ale nemluvíte o tom, že podceněním systému primární prevence nemocí bude dlouhodobě docházet k tomu, že nebudou udržitelné náklady na léčbu některých nemocí. A to je obecná pravda, kterou vám řekne každý odborník na primární prevenci v této republice.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní vystoupí pan náměstek Marek Šnajdr. (Hlásí se poslanec Tejc v sále.) S faktickou? Pane náměstku, já se omlouvám, pan poslanec Tejc se hlásil s faktickou poznámkou, takže dvě minuty jeho času.
Poslanec Jeroným Tejc: Já se moc omlouvám panu náměstkovi, nicméně kolega Čepelka, který tady vystoupil jako předpředřečník, tady předal kolegovi Rathovi a mně mimo jiné výpis z obchodního rejstříku společnosti Avenier, a. s., a odkazoval na to, že ta firma je transparentní, protože je zapsána, nemá sídlo na Maltě, takové sídlo má pouze předseda představenstva. Ona má sídlo v Brně. V tomto mém rodném městě skutečně tato firma má sídlo, nicméně chci upozornit také na to, že má pouze dvacet kusů akcií na majitele. My nevíme, kde ty akcie jsou, my nevíme, zda je má v trezoru předseda představenstva pan Lekeš nebo někdo jiný někde na Maltě či jinde.
Já bych také chtěl doufat, že ta shoda jmen pana Miroslava Lekeše je pouze náhodná, protože já si jako zastupitel města Brna vzpomínám na docela velkou kauzu, jmenovala se kauza Jalta. I na jejím základě ODS výrazně prohrála a neuspěla v komunálních volbách v Brně, protože to byla směna pozemků a velmi lukrativních domů v centru města, která proběhla za směnu nemovitosti, kterou měl tehdy Miroslav Lekeš ve svém vlastnictví, kterou poměrně výhodně koupil, město ji odmítlo koupit a směnilo ji za částku, která pravděpodobně neodpovídala té skutečné hodnotě, a dokonce o tom zastupitelstvo hlasovalo poprvé a snad i naposledy v dějinách tajně, aby nikdo nevěděl, proč a jak, za jakých okolností takovýto netransparentní podnik probíhá. Já si to samozřejmě ověřím, abych Miroslava Lekeše, který je tady uveden, případně někoho jiného z této společnosti, z něčeho takového nepodezíral, ale pokud by tomu tak bylo, tak by to nebylo poprvé, kdy by toto jméno zaznělo v souvislosti s netransparentním podnikem. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám za dodržení času i za vaše vystoupení a stejně tak prosím, aby svou faktickou poznámku využil i pan poslanec Čepelka.
Poslanec Jiří Čepelka: Děkuji, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím panu poslanci Tejcovi. Já jsem se ve svém vystoupení ani slovem nezmínil o tom, jaké akcie tato firma má, kým jsou vlastněny apod. Já jsem jenom chtěl sdělit, že ve svém vystoupení se pan poslanec a hejtman Rath buďto mýlil, anebo přímo lhal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji a zdá se, že nyní dojde... Nedojde ještě na pana náměstka Šnajdra. Ještě pan poslanec Rath využije svého práva k faktické poznámce, takže prosím.
Poslanec David Rath: Já chci využít, že za mnou bude vystupovat Marek Šnajdr, tudíž bych mu zopakoval ty otázky, jestli by nám mohl sdělit, proč zprivatizovali to očkování, proč firmě Avenier, která s tím nemá žádné zkušenosti, navíc neznáme jejího majitele, a zda ho zná on. A současně, proč zprivatizovali obchod s tkáněmi nebožtíků, proč firmě, která nemá známé majitele a proč firmě, kterou reprezentuje pouhá novinová poštovní schránka.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Já bych si k výkladu jednacího řádu dovolil říci, že faktickou poznámkou se reaguje na průběh rozpravy. Tady se střetávají dva principy - ten, který uvedl dopoledne, tuším, pan poslanec Tluchoř, že předsedající má i ve faktických poznámkách se držet tématu nebo má řečníky držet tématu, anebo připustit, že prostě někdo, to znamená i někdo s přednostním právem, něco řekne v rámci rozpravy, toho já omezit nemohu, a další poslanec ve formě faktické poznámky na to, co zaznělo, reaguje. Tak já si jednací řád vykládám a omlouvám se všem, kteří si ho vykládají jinak. Zatím byla praxe taková, a je tomu skutečně tak, že faktické poznámky nikdy nebyly omezovány, nikdy nebyl při faktické poznámce řečník veden k tomu, aby se držel tématu, pouze k tomu, aby buď přednesl procedurální návrh, anebo aby reagoval na to, co v rozpravě zaznělo. Já prostě jiný výklad neumím a varuji před tím, abychom se pokoušeli i faktické poznámky nějakým způsobem omezovat.
Pokud je s tímto mým výkladem nesouhlas, jsem připraven dát hlasovat o námitce proti postupu předsedajícího. Děkuji.
Pan náměstek Šnajdr.
Náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, dámy a pánové, já jsem trošku v rozpacích v tom svém úvodním vystoupení v Poslanecké sněmovně. Nezbývá mi, než skutečně pokračovat v určité věci, kterou bych nazval výuka při práci s internetem. Pan kolega Čepelka udělal první krok. Já doporučuji udělat druhý, protože na internetu je tzv. povinná sbírka listin, která je veřejná, transparentní, jsou v ní zápisy z valných hromad a jsou tam i akcionáři. Myslím, že při troše šikovnosti či dobré pomoci to je skutečně návod.
Vrátím se nicméně k těm příspěvkům, které tady zazněly, které se alespoň částečně dají nazvat faktické nebo podstatné. Jestli mohu na ten první, který přednesl pan poslanec Bublan.
Nemyslím to špatně, ale to opravdu demonstruje zásadní nepochopení, jaké orgány ministerstvo má. Možná mě to vede k tomu, že když se v minulém funkčním období ta tzv. transformace schvalovala, to znamená když se tvořily zdravotní ústavy, tak že nebylo jasně vysvětleno nebo ani nebylo jasno, co to vlastně je, protože tady neustále pleteme Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy a z toho, co říkal pan poslanec Bublan, jasně vyplývá, že je zde pocit, že jsou to spojené nádoby nebo že to jsou subjekty, které spolu nějakým způsobem souvisejí. Prosím vás, to není pravda. Máme Státní zdravotní ústav, který má svá regionální pracoviště, jako samostatnou instituci. Máme 14 krajských zdravotních ústavů jako samostatné instituce. ***