(11.00 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Toto nebezpečí se samozřejmě může týkat také ochrany osobních údajů, protože jestli správce sítě v Ostravě bude mít přístup k údajům pracovníků vedených třeba v rámci personální agendy nebo pokud by měl zájem, a nechci nikoho osočovat, že ten zájem bude mít, nicméně teoreticky by měl možnost dostat se třeba i ke zdravotní dokumentaci pacientů v rámci očkování, v rámci závodní preventivní péče atd., tak i toto není zcela čistý a legální stav, protože pořád jsou to různé ekonomické a právní subjekty.
Nutno dodat, že k provedení žádného z těchto kroků neexistuje písemný příkaz pracovníků zřizovatele. Všechny tyto změny jsou prováděny pouze na základě ústních příkazů a žádné písemné materiály neexistují. A na všechny tyto věci bylo vlastně uvaleno přísné informační embargo.
V listopadu 2009 byl pověřen řízením Zdravotního ústavu Liberec pan Ing. Pavel Buchta, do té doby vedoucí laboratoře zdravotních ústavů se sídlem v Jihlavě, a na konci roku 2009 začali být pracovníci některých zdravotních ústavů, mj. právě Liberec, Karlovy Vary, Pardubice, Jihlava, přemlouváni k rozvázání pracovního poměru a k podpisu nové pracovní smlouvy v jiném zdravotním ústavu. V případě Liberce jsme měli možnost přejít všichni pod Hradec Králové. Tam, kde pracovníci nesouhlasili a nechtěli podat žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou, byli zastrašováni výhrůžkami typu pokud to nepodepíšete, budete všichni propuštěni pro nadbytečnost. Podotýkám, že toto řekl před shromážděním zaměstnanců, a tudíž je to zdokumentováno, je to v zápisu.
Pracovníci Zdravotního ústavu Liberec trvají na postupu ministerstva podle platné legislativy a následovaly kroky zřizovatele. Byl změněn statut Zdravotního ústavu Liberec, kde mu byly odebrány činnosti, k nimž byl zdravotní ústav zřízen zákonem. Je samozřejmě otázkou, jestli takto zřízený statut je, nebo není v souladu se zákonem, protože zákon 258 hovoří o tom, že statutem může zřizovatel pověřit zdravotní ústav dalšími úkoly. Tam není řečeno, že statut může zúžit úkoly, které jsou v odstavci 1.
Vzhledem k tomu, že ani tento nátlak nebyl účinný, tak stávající ředitel Ing. Buchta se vzdal své funkce a v poslední den ve své funkci, tj. 15. 2., požádal český institut o zrušení akreditace jako zástupce akreditovaného subjektu. Akreditace je jednou z podmínek fungování ústavu a je dost neobvyklý krok, aby statutární zástupce v poslední den ve své funkci podnikl kroky poškozující organizaci. To je další z mnoha nátlaků a nátlakových kroků, protože v podstatě my jsme zastrašováni tím, že pokud nepodepíšeme a nebudeme akceptovat tyto kroky a budeme trvat na svých zákonných právech, tak budeme prostě nějakým způsobem zlikvidováni profesně.
Zřizovatel byl osloven námi, byla napsána petice, byl napsán dopis paní ministryni. Všechny dopisy, všechny petice, které jsme psali paní ministryni, skončily v rukou paní dr. Šedivé a ta nám vždy posléze napsala jakousi odpověď, kterou podepsal pan Vít, hlavní hygienik.
Co je dále zajímavé. K 1. 3. 2010 byl řízením zdravotního ústavu pověřen nový ředitel, a to nikoliv pracovník stávajícího zdravotního ústavu ani jiného zdravotního ústavu ani pracovník ve zdravotnictví. Je jím pan Ing. Stanislav Gottwald, jehož kvalifikace je stavební inženýr v důchodu bez zkušenosti s chodem a řízením zdravotnického zařízení. Tento krok samozřejmě způsobil další ekonomickou zátěž zdravotního ústavu, protože musíme živit dalšího pracovníka, a vzhledem k tomu, že náš zdravotní ústav má 40 zaměstnanců s obratem 25 milionů ročně, tak pro nás plat ředitele navíc není úplně zanedbatelná záležitost. Opravdu si na svou činnost musíme vydělávat sami.
Od 1. 4., jak jste slyšeli a jak mělo být podle vize pracovníků zřizovatele, mělo dojít ke sloučení všech zdravotních ústavů do dvou celků, v Praze a v Ostravě, ale vzhledem k předchozím snahám a předchozím tezím a v podstatě i k předchozí prvotní verzi novely zákona 258, kterou jsme ani my jako poslanci nedostali, nebyla nám předložena, kdy ze zdravotních ústavů měla být vlastně vytvořena jedna státní akciová společnost, jedna se sídlem v Ostravě, tak lze předpokládat, že opět to sloučení do dvou celků Praha a Ostrava mělo být pouze mezikrokem. Ale tady připouštím, že se dostáváme na pole pouze jakýchsi úvah.
Současná situace byla vždy pracovníky Ministerstva zdravotnictví bagatelizována s tím, že problém dělá pouze 40 lidí v Liberci a v celé republice je vše bez problémů a o nic se nejedná. Slyšeli jste - pan předseda vám před chvilkou četl dopis ze Zdravotního ústavu Ústí, kde se jedná o 250 lidí - pod peticí je 250 podpisů. Tito lidé získali na svou stranu i hejtmanku Ústeckého kraje, která psala dopis premiérovi a psala dopis ministryni zdravotnictví. Získali na svou stranu i svého senátora, který přislíbil také učinit potřebné kroky. A v ostatních ústavech opravdu je situace, jak jsem v kontaktu s některými kolegy, ať už v Hradci Králové nebo v Plzni, naprosto obdobná. Ale tito lidé se opravdu bojí. Bojí se o práci, bojí se o zaměstnání a mnoho z nich jsou pracovníci lehce předdůchodového věku, kteří vědí, že tu práci už neseženou.
Co lze očekávat. Po sloučení měla být celá řada činností centralizována. Padlo to už, pracovníci zřizovatele neustále tvrdí, že cílem je zefektivnění úspory. Jaké úspory, pokud nezatěžujeme státní rozpočet ani korunou ročně? Zefektivnění ano, ale uvědomme si, že zdravotní ústavy nebyly zřízeny za účelem podnikání, nebyly zřízeny za účelem zisku, mají za úkol hospodařit s vyrovnaným hospodářským výsledkem, což se děje. Dojde tedy k likvidaci řady laboratoří s výjimkou laboratoří ze Zdravotního ústavu Praha a Ostrava, a tím také k propuštění řady odborných pracovníků a současně, což je nejdůležitější, poklesu rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Vzorky se budou svážet, budou se vozit po celé republice. A u řady zkoušek je to nežádoucí. Takže asi tak.
A na závěr pan inženýr citoval pana Edmunda Burkeho: Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic. A proto já jsem si řekl, že ať už to všechno dopadne jakkoliv, prostě svou kůži na trh ponesu. A já vám ještě jednou děkuji.
Tak to jsou slova jednoho z bývalých ředitelů zdravotního ústavu, která svědčí o tom, co všechno probíhalo na zdravotních ústavech.
A chtěl bych dodat na základě odpovědí, které jsem dostával od paní ministryně nebo od pana premiéra, že vlastně všechno je v pořádku, že nedochází k porušování zákona: Je to vždycky tvrzení o tom, že hygiena dělá pouze státní správu, že státní zdravotní ústavy jsou pouze laboratoře a ochrana veřejného zdraví že je záležitostí nás všech a že je záležitostí neziskových organizací. Já se domnívám, že to pravda není, že stát se nemůže zříci své úlohy v ochrany veřejného zdraví a v podpoře zdraví. A myslím si, že jsou také čísla, která hovoří jasně o výskytu nádorových onemocnění, která jsou u nás více než dvojnásobná, než je průměr v zemích Evropské unie. Že jsou i jasné statistiky, které ukazují, že se zdravotním stavem našich obyvatel to není příliš dobré ve srovnání se západem od našich hranic. Ale i k tomu určitě byly zdravotní ústavy zřízeny, aby tuto situaci vyhodnocovaly a aby vlastně se snažily předcházet tomu, že zdravotnictví, pokud nebude vyhodnocovat vztahy zdraví a prostředí v jednotlivých regionech, tak bohužel do budoucna nám porostou náklady na léčbu nemocí. To jsou obecné věci, obecné záležitosti, obecná fakta, která se týkají primární prevence. Vždycky jsme tady slyšeli jen o úsporách, o efektivitě, o úspoře 600 milionů korun. Já jsem několikrát při projednávání státního rozpočtu upozorňoval na neustále se snižující náklady na hygienickou službu a zdravotní ústavy a vždy jsem dostával stejnou odpověď. ***