(Jednání pokračovalo v 10.52 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, budeme pokračovat ve všeobecné rozpravě. Mezitím vás seznámím s tím, že z dnešního jednání se omlouvá paní poslankyně Jakubková, pan poslanec Doktor a pan poslanec Votava. A pan ministr životního prostředí Dusík. Takže to jsou další omluvy z dnešního jednání.
Budeme tedy pokračovat rozpravou, do které se přihlásili ještě pan poslanec Hovorka a paní poslankyně Rybínová. Pan poslanec Bublan jako další. Takže pan poslanec Hovorka vystoupí.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já děkuji za ta slova, která tady řekla paní ministryně, že zastavuje reorganizaci zdravotních ústavů. Chtěl bych k tomu říct taky několik vět.
Já si velice dobře vzpomínám na ten proces, kterým jsme tady prošli od roku 2007, kdy se objevily záměry na vytvoření akciové společnosti - jedné akciové společnosti - ze zdravotních ústavů, a také si vzpomínám na to, jak vlastně se připravovala novela zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Moc dobře si vzpomínám, co všechno bylo obsahem této novely a jak těžko vlastně procházela nejdříve Legislativní radou vlády a jak se potom objevila v Poslanecké sněmovně a právě v těch klíčových ustanoveních, která se týkala zdravotních ústavů a také očkování, k tomu byla celá řada výhrad. Pravděpodobně i z těchto důvodů paní ministryně naznačila, když se dostal na projednání tento zákon v závěru roku 2009, že pravděpodobně navrhne vládě stáhnutí tohoto zákona. A Poslanecká sněmovna potom tento zákon zamítla.
Chci říct, že jsem upozorňoval dlouhodobě na porušování některých platných ustanovení tohoto zákona jak v případě § 47, kdy ministerstvo vlastně rozhodlo od poloviny minulého roku, že očkovací látky nebudou již nadále skladovány a distribuovány krajskými hygienickými stanicemi, ale že tato činnost bude předána konsorciu soukromých firem Phoenix-Avenier, k tomu byla celá řada interpelací, stejně tak jsem upozorňoval i na rušení zdravotních ústavů a na věci, které jsou v rozporu se zákonem. Problém těch interpelací ovšem je ten, že máte vyhrazený čas. Řeknete výhrady, paní ministryně odpoví. Tu odpověď pravděpodobně napíší na ministerstvu. Stejně tak interpelace na premiéra. To je tak všechno. Možná si toho všimne někdo z tisku, ale v zásadě se nic neděje. Proto jsem uvítal možnost projednání tohoto bodu jednak na půdě zdravotního výboru a jednak na půdě Poslanecké sněmovny.
Mě velice zaujala slova, která přednesl pan inženýr Parma, bývalý ředitel Zdravotního ústavu Liberec, na zdravotním výboru. On byl poměrně otevřený. A já si myslím, že je dobré, aby Poslanecká sněmovna se mohla seznámit s tím, co se dělo na zdravotních ústavech.
Všichni víte, že zřízeny zdravotní ústavy byly ve všech krajích zákonem 258. Do konce roku 2007 zajišťovaly veškeré činnosti stanovené zákonem a za tímto účelem měly provozní příspěvek poskytovaný zřizovatelem. Ten příspěvek byl určený jednak na činnost v oblasti podpory zdraví a současně prováděly veškeré analýzy a měření pro orgány ochrany veřejného zdraví bezplatně v jakémkoliv objemu. Tam nebylo řečeno, že pouze do výše provozního příspěvku. Tento systém fungoval bez problémů pět let, nicméně k 1. 1. 2008 bylo nařízeno prvním náměstkem ministryně panem bakalářem Šnajdrem převést pracovníky podpory zdraví na Státní zdravotní ústav v Praze s tím, že vzniknou regionální pracoviště Státního zdravotního ústavu a činnost bude koordinována centrálně. Současně však bylo zakázáno o této skutečnosti veřejně hovořit, neboť tento stav je v rozporu se zákonem 258. A podotýkám, že to jsou slova pana bakaláře Šnajdra na poradě ředitelů na podzim roku 2007. Zdravotní ústavy tímto přestaly plnit jednu z hlavních funkcí, k níž byly zřízeny.
Převod pracovníků probíhal tak, že buď jednotliví pracovníci podali výpověď a dostali novou pracovní smlouvu na Státním zdravotním ústavu v Praze, anebo dostali výpověď z takzvaných organizačních důvodů. Pro ilustraci, v Liberci se jednalo mimo jiné o tři psychology zabývající se programy proti drogám, alkoholu, šikaně, kouření v populaci školních dětí a středoškoláků. Tito pracovníci byli v současnosti všichni propuštěni, protože z více než 200 pracovníků v oblasti podpory zdraví v republice v současné době zůstává asi 12 až 15 lidí. Nemluvím o kmenových zaměstnancích Státního zdravotního ústavu, kteří jsou v Praze, ale hovoří se o těch regionálních pracovištích. Naprosto stejný mechanismus začínal probíhat v ostatních činnostech zdravotních ústavů.
Od února 2008 hospodaří zdravotní ústavy bez provozního příspěvku, a tedy nikterak ekonomicky nezatěžují státní rozpočet, jak už zde bylo řečeno s ohledem na Zdravotní ústav v Ústí nad Labem. Platí to bezezbytku pro Zdravotní ústav v Liberci, který je sice mnohem menší, nicméně poradí si stejným způsobem. V listopadu 2007 bylo odvoláno 8 ze 14 ředitelů zdravotních ústavů s tím, že v rámci zefektivnění činnosti bude vždy jeden společný ředitel pro dva až tři zdravotní ústavy. V Liberci byl pověřen řízením pan doktor Bořek, po něm pan inženýr Kraják, poté co pan doktor Bořek se stal ředitelem v Praze.
Jednotlivé zdravotní ústavy byly nuceny některými pracovníky zřizovatele k uzavírání nevýhodných smluv a k nákupu služeb od vybraných firem za ceny vyšší než běžné. To je velice smutná skutečnost, protože například byla uzavřena smlouva, podle níž zdravotní ústavy společně zakoupí pro Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě software za více než 15 milionů korun s udržovacím měsíčním poplatkem přes 40 tisíc korun. Stejně tak výhradním poskytovatelem připojení k internetu se stala firma za cenu desítek tisíc korun měsíčně pro každý zdravotní ústav. Zdravotní ústavy jsou následně nuceny připojit veškeré své počítače do jedné počítačové domény s doménovým řadičem v Ostravě, čímž dochází k situaci, kdy správce této domény může mít přístup k datům v těchto počítačích. A nejenom k ekonomickým a obchodním, ale zejména i k výsledkům zkoušek prováděných pro obchodní partnery jednotlivých zdravotních ústavů. Uvědomme si, že zatím zdravotní ústavy pořád jsou jednotlivé právní a ekonomické subjekty. A v momentě, kdy tato data budou sdělována nebo budou zpřístupněna třetí osobě, mimo jiné je to v rozporu s kritérii akreditace a s dalšími předpisy. ***