(16.40 hodin)
(pokračuje Petr)
Když hovoříme o vinětách, tak se nejedná o sledování nákladních aut těžších 12 tun ani nákladních aut těžších 3,5 tuny, ale jedná se o sledování osobních aut. Čili otázka dnes zní zhruba asi takto. Doposud v Česku máme dálniční známku, kde podle zprávy, kterou jsem dostal, náklady eráru na její vytištění jsou 6 korun. Pokud budeme chtít vinětu, tak řádově to bude asi 200krát dražší, ale to by nebylo na závadu, pokud by to mělo nějaký přínos. Dnes ze sledování, nebo když si koupíme známku na osobní auto a jezdíme po dálnicích, tak to státnímu rozpočtu přinese 1,6 miliardy korun. O co jde ve vinětách. Ve vinětách jde o to, že HT bez příslušného využití zaplatí ti, kteří ji budou používat, a že dnešní přínos z dálničních známek ve výši miliardy 600 milionů korun se promění na ztrátu v průběhu jednoho roku 2 miliard korun. A teď, Česká republika přece není stát ve státě. Kdyby se jednalo o Kypr, Maltu, tak bych to pochopil. Ale ve všech ostatních okolních státech osobní auta jezdí na dálniční známky, ať je to Slovensko, ať je to Maďarsko, ať je to Rakousko, v Německu nic takového neplatí, a pokud v Polsku pojedeme, tak je to na dálnicích, které jsou vystaveny způsobem PPP. Takže otázka dneska zní, když budeme mít tento systém, jak se mu budou přizpůsobovat naši sousedé. To je první otázka.
Druhá otázka zní a já si myslím, že je nejdůležitější. Za prvé zákon o pozemních komunikacích není vládní zákon, ale je to něco, co bylo podstrčeno některému z našich poslanců, který to předložil stejně jako zákon o vinětách. Takže já bych byl nesmírně rád, aby onen poslanec, který už tady několikrát vystupoval, se tady k tomu přiznal. Já nevím, ale domnívám se, že pokud z nás někdo něco podá, tak jsou to většinou prkotiny. Pardon za tento výraz. Ale zákon o provozu na pozemních komunikacích a viněty nelze zařadit mezi takovéto zákony, které nemají význam.
A teď otázka třetí a poslední. Tento systém je navázán technicky tak, že nebudeme budovat žádnou další infrastrukturu, která by byla schopna viněty sledovat, takže skutečně firma Kapsch, která už má tento systém vybudován, bude tou firmou, která to bude sledovat. Takže nahráváme někomu, já už tu firmu nebudu jmenovat, abych se nemusel bát. Domnívám se, že nastává stav, kdy dopravu v Česku neřídí ani Ministerstvo dopravy ani Státní fond dopravní infrastruktury, ale některá zahraniční firma.
A teď otázka závěrečná a poslední. Domnívám se, že to, co tu bylo řečeno, že když máme mobil, tak nás každý může sledovat, ale nejhorší by bylo, kdybychom náhodou doma řekli, že jedeme do kostela, a manželka, i když je to tajné, by nakonec zjistila, že jsme jeli do nevěstince. Takže tolik na závěr.
Takže já plně podporuji, byť je to z úplně opačného spektra, páni kolegové, pozměňovací návrh kolegy Ježka. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám též a prosím nyní o slovo pana poslance Libora Ježka, který je též přihlášen do této rozpravy. Prosím.
Poslanec Libor Ježek: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, padly zde dvě poznámky, jednak na jistotu či nejistotu Ministerstva dopravy, jednak na legislativní nedostatky. Pokusím se odpovědět.
Právě z titulu jistoty Ministerstva dopravy se předkladatelé rozhodli návrh podat v režimu § 90, protože to rozhodování je velmi jednoduché. Buď tento návrh zákona zamítneme a Ministerstvo dopravy bude mít jistotu, že bude realizovat elektronické viněty, nebo tento zákon propustíme v režimu § 90 a Ministerstvo dopravy bude mít jistotu, že bude pokračování v rámci papírových dálničních známek. Pokud pustíme ten zákon do dalšího čtení, otázkou zůstává, zda něco vyřešíme, zda tím pouze neprodloužíme onu nejistotu Ministerstva dopravy a nedostaneme ho do oněch problémů, že by nemuselo stihnout výběrové řízení a všechny následující kroky k tomu, aby od 1. 1. 2011 mohlo realizovat příslušný systém výběru mýtného pro osobní automobily.
Co se týče legislativních nedostatků, ano, z jednotlivých dotčených resortů byly vzneseny poznámky k tomu, že legislativně by návrh měl být zpracován možná jiným způsobem, nicméně pro předkladatele je rozhodující názor legislativy Parlamentu Poslanecké sněmovny a legislativa říká, že tak jak je návrh předložen, je hlasovatelný i v režimu § 90.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Ježkovi. Nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy, proto se ptám, zda někdo chce ještě vystoupit. Pan ministr dopravy Gustáv Slamečka má slovo.
Ministr dopravy vlády ČR Gustáv Slamečka (slovensky) Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, novela zákona č. 13/1997 Sb., která v podstatě byla schválena těsně po mém nástupu na ministerský post, znamenala v podstatě pro mě velkou výzvu, protože obsahovala určité úpravy, které bylo třeba zavést do praxe. Musím konstatovat, že Ministerstvo dopravy se s tím popralo zatím úspěšně. To, že naběhlo mýto nad 3,5 tuny od 1. 1., asi jsem neviděl jedinou negativní reakci v tisku a asi to proběhlo úplně všechno v pořádku. Rovněž se nám podařilo zavést proměnlivé sazby u mýtného systému, které znovu byly úspěšně zavedeny, a myslím, že proti tomu nebyly žádné negativní mediální ohlasy. Já to říkám proto, protože Ministerstvo dopravy na těchto změnách, které byly navrženy v souvislosti se zákonem o pozemních komunikacích, pracovalo a pracuje velmi intenzivně - (Porucha mikrofonu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane ministře, zkuste prosím, zda je vše v pořádku.
Ministr dopravy vlády ČR Gustáv Slamečka Myslím, že je to v pořádku. Děkuji. Ministerstvo dopravy jednak pracovalo a jednak pracuje na novelách, které vyplynuly z té třináctky, skutečně velmi intenzivně. Musím říci, že největší penzum práce nebo nejnáročnější část jsou právě tyto elektronické viněty. Protože zákon sám o sobě samozřejmě stanovuje nějaké základní parametry, jak by tyto viněty měly fungovat, ale to je úplně minimum a za tím jsou další desítky práce, jak vlastně ten zákon uvést v život. Mám na mysli například otázku špehování nebo sledování řidičů, zda mají zaplacený poplatek, nebo nemají. Je to samozřejmě otázka distribuce, je to samozřejmě otázka formy výběrového řízení, je to otázka enforcementu a otázka v neposlední řadě faktického fungování celého systému. ***