(17.40 hodin)
(pokračuje Čáslava)
Pak je zcela přirozené, že v případě, že dojde k nějakému zadostiučinění, tato újma je napravena také tím, že příjem, který dostane, mu není započítán do dalších povinností, jako jsou daňové povinnosti, ale také mu nebrání v tom, získat určité dávky od státu. To je moje stanovisko. Netvrdím, že je jediné správné.
Já vás nebudu zdržovat. Děkuji vám za pozornost a doporučuji vám přijmout tento návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů Senátu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane senátore. Zeptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy, která probíhá. Písemnou přihlášku žádnou nemám, proto se vás táži, zda se někdo hodláte do rozpravy zapojit. Protože tomu tak není, rozpravu končím.
Přistoupíme nyní k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Návrh usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 734/4, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 734/5."
O tomto návrhu usnesení rozhodneme v hlasování, které ponese číslo 32.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 32. Táži se, kdo je pro návrh usnesení, jak jsem vás s ním seznámila. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 32, přítomno 185, pro 99, proti 31. Návrh byl přijat. Konstatuji tedy, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali.
Děkuji panu senátorovi, děkuji i oběma zpravodajkám, které se zúčastnily tohoto projednávání. Tím jsme se s tímto bodem vypořádali.
Dalším bodem je
5.
Návrh zákona o krajském referendu a o změně některých zákonů
/sněmovní tisk 737/5/ - zamítnutý Senátem
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych podpořil návrh zákona o krajském referendu, jak o něm rozhodla Poslanecká sněmovna. Tento návrh zákona byl řadu měsíců projednáván na půdě Poslanecké sněmovny a příslušných odborných výborů. My jsme v průběhu tohoto procesu zapracovali připomínky, které byly ze strany vlády vůči tomuto návrhu uplatněny. Domnívám se, že tento návrh zákona byl přijat poměrně širokou většinou hlasů v této Poslanecké sněmovně. Myslím si, že je to další krok k tomu, abychom postupně posilovali prvky přímé demokracie v rámci politického demokratického systému, který v naší zemi máme.
Chtěl bych připomenout, že v této chvíli máme pouze možnost vyhlašovat referenda na úrovni obecní, máme zákon o místním referendu. Tento návrh zákona předpokládá možnost pro příslušná krajská zastupitelstva, aby v zákonem vymezených případech a na základě zákonem stanovených podmínek vyhlašovala referenda na krajské úrovni.
Pokud by se nám podařilo tento návrh zákona schválit, pak již zbývají poslední dva prvky pro posílení přímé demokracie, to je referendum na celostátní úrovni a přímá volba prezidenta, ale vzhledem k tomu, že tyto dva prvky přímé demokracie budou vyžadovat ústavní většinu, pak je zřejmé, že v tomto volebním období nebudeme schopni tyto věci dotáhnout do konce, ale věřím, že v příštím volebním období příští Poslanecká sněmovna a Senát rovněž podpoří další prvky přímé demokracie, zejména pokud jde o obecné referendum a přímou volbu prezidenta republiky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Zeptám se, zda se k usnesení Senátu chce vyjádřit také zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj pan poslanec Tom Zajíček. Nehodlá se k němu vyjádřit.
Otevírám rozpravu. Prvním přihlášeným do této rozpravy je pan kolega Jaroslav Krupka, poté pan kolega Petr Gandalovič.
Poslanec Jaroslav Krupka: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, protože jsem v průběhu projednávání tohoto bodu tady byl jako zpravodaj tohoto zákona, dovolil jsem si vystoupit s krátkým komentářem.
Pan předkladatel se tady zmínil o tom, že tento zákon tady byl projednáván, byl upraven dle připomínek vlády. Tady samozřejmě v této věci s ním nechci polemizovat, protože zčásti je to pravda, nicméně to podstatné nevyjasněné tu nadále zůstalo.
Já jsem si procházel i diskusi, která probíhala na půdě Senátu. Pan senátor Jiří Žák tady měl být zastoupen, bohužel se omlouvá. Nicméně jsem si vzal jeho stanovisko a dovolte mi, abych vás s některými pasážemi z něj seznámil. Zkrátím jej, protože samozřejmě to bylo podstatně delší než by ten čas, který tomu tady budeme věnovat, asi byl vhodný.
V České republice funguje systém zastupitelské demokracie. Použití referenda, prvku přímé demokracie, může vyvolat celou řadu problémů na všech úrovních, protože s tímto systémem není kompatibilní. Naše Ústava v článku 101 odst. 2 uvádí, že vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. Ve snaze zdůvodnit zavedení referenda do našeho ústavního systému často zaznívá věta, že jeho využití přispívá k vyšší míře demokracie.
Nepochybně existuje konkrétní situace, kdy je referendum vhodné a žádoucí. Tento naprosto specifický institut, který by měl být používán ve zcela mimořádných případech, ale nelze uplatňovat, kdykoliv a kdekoliv koho napadne. Nikdo nezpochybňuje správnost použití referenda při rozhodování o přistoupení České republiky k Evropské unii. Otázka položená v tomto referendu se bezprostředně dotýká každého obyvatele České republiky a budoucnosti celého státu. Lidé si naprosto přesně uvědomovali, o čem hlasují, a dokonale rozuměli otázce. Otázka musí být vždy položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět jednoznačným ano, nebo ne. Toto je velmi obtížné zjistit i v teoretické rovině, ale v praxi splnění těchto podmínek s sebou přináší značné potíže.
Návrh zákona o krajském referendu je z tohoto pohledu velmi problematický. Okruh otázek, o kterých by bylo možné takto rozhodovat a na které by bylo možné referendum použít, je skutečně úzký. V návrhu je kromě jiného uvedeno, že musí být uskutečněno na celém území kraje. Ovšem při rozlehlosti jednotlivých krajů bývají názory lidí na otázky, které by krajská referenda mohla řešit, mnohdy rozdílné a odpovědi jsou ovlivňovány lokálními zájmy, což výrazně snižuje relevantnost výsledků referenda. Problémem je i závaznost výsledků referenda a současně není řešeno, co by se přihodilo, kdyby stejná otázka byla řešena současně místním referendem na úrovni obce v daném kraji.
Dalším problémem spojeným s krajským referendem je fakt, že otázky jím řešené mají nesporně závazný dopad do rozpočtu kraje. Exekutiva v kraji, rada a zastupitelstvo jsou v samosprávném systému vázány rozpočtem a v návrhu zákona o referendu je v § 7 písm. a) řečeno, že referendum nelze konat kromě jiného o rozpočtu kraje. Naskýtá se tedy otázka, zdali potřebujeme tento zákon a k čemu by nám vlastně byl. Politická reprezentace v kraji prostřednictvím krajských zastupitelů je povinna rozhodovat o záležitostech každodenního života v kraji a k tomu dostala mandát. ***