(17.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 734/5. Vítám mezi námi senátora Pavla Čáslavu a prosím nejprve, aby za navrhovatele se k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřila paní poslankyně Anna Čurdová. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane senátore, kolegyně a kolegové, pozměňující návrh Senátu je upřesňující, to znamená doplňuje, upřesňuje náš návrh zákona, a já se domnívám, že by Sněmovna tento upřesňující návrh Senátu měla podpořit. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Zeptám se, zda se k těmto návrhům chce vyjádřit také zpravodajka výboru pro sociální politiku paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, máte slovo, paní kolegyně.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se k tomuto tisku vyjádřila jako zpravodaj.
Původní poslanecký návrh zákona obsahoval novely dvou zákonů, a sice novelu zákona o životním a existenčním minimu a novelu zákona o daních z příjmu. Senát nám návrh vrátil s komplexním pozměňovacím návrhem, když novelu zákona o daních z příjmu úplně vypustil a novelu zákona o životním a existenčním minimu přepracoval.
A nyní si dovolím vyjádřit se k samotnému principu návrhu. Zákon přidává do zákona o životním a existenčním minimu text, podle něhož se za příjem dále nepovažuje příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva. Zákony o životním a existenčním minimu a o hmotné nouzi obsahují ustanovení, která vyvíjejí velký tlak na každého, kdo je práce schopný a nepracuje. Při výplatě dávek hmotné nouze se testuje nejen příjem, ale i majetek. Dávky hmotné nouze například nedostane ten, kdo má úspory, a aby dostal člověk dávky hmotné nouze, musí do určité doby zrušit i stavební spoření, musí prodat majetek, který nutně nepotřebuje. Sociální pracovnice kontrolují domácnost takového člověka, zda opravdu nemá nic, co by mohl prodat.
Za příjem se podle zákona o životním a existenčním minimu nepovažují pouze čtyři výjimky. Za prvé je to příspěvek na péči vyplácený podle zákona o sociálních službách. Tento příspěvek se týká zdravotně postižených lidí. Za druhé část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející ze zdravotních důvodů podle zákona o státní sociální podpoře. I tento příspěvek se týká zdravotně postižených lidí. Třetí výjimka, dávky sociální péče poskytované vzhledem ke zdravotnímu stavu dle vyhlášky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, zde se jedná např. o příspěvek na dopravu či úpravu bytu pro těžce zdravotně postižené lidi. Čtvrtá výjimka je zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa.
A nyní k těmto čtyřem výjimkám, které se týkají zdravotně postižených lidí a účastníků boje za vznik a osvobození Československa a jsou na místě, přidáváme výjimku pro příjem přiznaný evropským soudem. Otázkou je, zda jsou tyto příjmy srovnatelné z hlediska filozofie zákonů o hmotné nouzi a životním a existenčním minimu. Domnívám se, že nikoliv, že jde změna proti duchu zákona, pokud si vypůjčím známé slovní spojení vytvořené Václavem Havlem.
Dejme tomu, že dlouhodobě nezaměstnaný člověk, který pobírá dávky hmotné nouze, vysoudí jeden milion korun. Pro účely zákona o životním a existenčním minimu se tento jeden milion korun dle této novely nezapočítá do příjmu. Ale tento člověk pobírající dávky hmotné nouze musí čas od času podepisovat čestné prohlášení, že nemá žádné prostředky na živobytí, že nemá v bance uložené žádné úspory. Ale on je přece ve skutečnosti má. Tímto filozofickým traktátem jsem jen chtěla říci, že mi nejnutnější prostředky pro postižené lidi na straně jedné a příjem přiznaný evropským soudem na straně druhé nepřipadají souměřitelné. Pak, pokud bych chtěla být spravedlivá, bych já osobně tento příjem započítala do příjmu, a to pro všechny typy dávek včetně dávek státní sociální podpory.
Vůle zákonodárce je však, jak vidno z usnesení Senátu i Sněmovny, jiná. Návrh Senátu je legislativně čistý a je proto mnohem přijatelnější než původní návrh zákona. Proto jako zpravodaj doporučuji senátní verzi zákona a naopak nedoporučuji verzi sněmovní.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Páralové. Otevírám rozpravu. Chtěla jsem nejprve dát slovo panu senátorovi Čáslavovi, ale s faktickou poznámkou se hlásí paní kolegyně Čurdová. Bude mít tedy slovo jako první.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěla pouze své kolegyni vzkázat, že jde o jednorázové vyrovnání, které občané vysoudí u Evropského soudu pro lidská práva, že to není pravidelný příjem, o kterém ona tady hovořila. Proto se domnívám, že ten zákon je spravedlivý, protože i jiná vyrovnání od českých soudů nejsou do těch dávek započítávána. My pouze, a Senát upřesňujícím pozměňujícím návrhem v podstatě vyrovnává nespravedlnost, která tady byla.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní kolegyně. A nyní prosím pana senátora Pavla Čáslavu o slovo.
Senátor Pavel Čáslava: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem byl připraven, že vám odůvodním legislativně technické změny, které Senát provedl ve vašem návrhu tohoto zákona. Nicméně si myslím, že jste vyjádření zpravodaje i novelu zákona ve znění pozměňovacích návrhů dostali na stůl a že by bylo zbytečné, kdybych jednotlivé podrobnosti našeho pozměňovacího návrhu tady před vámi znovu přednášel.
Já se jenom krátce dovolím zmínit o stanovisku, které tady prezentovala paní kolegyně Páralová. Toho stanoviska si velice vážím, ale nemohu se s ním zcela ztotožnit. Když se podíváme na praxi evropského soudu, zjistíme z rozsudků, které máme k dispozici, že v mnoha případech se nejedná o žádné finanční plnění, víceméně evropský soud pouze dá za pravdu stěžovateli a je narovnána určitá morální újma. Přesto v těch případech, kdy je přiznáno finanční plnění, nejedná se ani zdaleka o žádné závratné částky. Jsou to částky desítek tisíc eur, dejme tomu, nikoliv milionů. To je jedna věc. To je k té praktické stránce.
Pak je samozřejmě možné se na námitku vážené paní kolegyně podívat ještě z hlediska jiného, z hlediska filozofie práva. Potom bychom se měli vrátit k tomu, proč vlastně ten spor vznikl. Tomu stěžovateli prostě stát způsobil nějakou újmu, čili způsobil mu nějakou újmu a on určitou část svého života, kdy tato újma na něj působila, tak v této době to jistě ovlivnilo negativně jeho život, jeho životní úroveň atd. ***