(16.50 hodin)
(pokračuje Němcová)
(Poslanec Lhota diskutuje s panem premiérem.) Pan poslanec Lhota má slovo. Prosím, pane poslanče, máme tento bod, který projednáváme, a přihlásil jste se do přerušené rozpravy. Prosím tedy, využijte této možnosti.
Poslanec Zdeněk Lhota: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, berte můj příspěvek jakožto zpravodaje, že to bude můj příspěvek závěrečný. Po přerušené obecné rozpravě se nacházíme ve fázi jejího dalšího pokračování. Jejím předmětem je návrh zákona, jímž chce předkladatel trvale zamezit vstupu strategického partnera na letiště Ruzyně.
Na kolika jednáních byl tento bod diskutován? Nejprve čtyři jednání na půdě Sněmovny, na jejichž základě následovalo vrácení Senátem. Poté jej vetuje i prezident ČR Václav Klaus. To nás ve fázi, tak jak bylo již řečeno, vrací k celkově již šestému projednání a po něm bude následovat již finální hlasování. A protože by předchozí jednání vydala již na nemalý, pomalu velký příběh, dovolte mi opravdu jenom bodovou rekapitulaci všech předchozích dějství a od toho se odvíjejících otázek. (V sále je velký hluk.)
Jednání první. Hlavním argumentem, o který se navrhovatel ve své důvodové zprávě opírá, je zachování sta procent majetku ve vlastnictví státu, a to z důvodu veřejného zájmu. Letiště srovnává s nerostným bohatstvím, ba dokonce i se sídlem Parlamentu ČR. Stavitelé, kdo se o tuto problematiku zajímá, stavitelé v civilní letecké dopravě přirovnávají civilní letiště v podstatě k budování větších autobusových nádraží, s tím -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane kolego, já požádám všechny, aby pokud nechtějí poslouchat vaše slovo k tomuto bodu, opustili jednací sál.
Poslanec Zdeněk Lhota: S tím, že tyto provozy musí obstát ve stále větší konkurenci letišť okolních států.
Otázka první tedy zní: Může být mezi námi někdo, jeden jediný člověk, který by dokázal dát rovnítko mezi budovou parlamentu a civilním letištěm? Tento rozpor je navíc umocněn tím, že jiný obdobný návrh, rovněž zdůvodněný veřejným zájmem, byl přednedávnem shozen Ústavním soudem ze stolu, neboli ve sportovní terminologii, a v ní budu pokračovat dál, ve sportovní terminologii našeho příběhu s názvem letiště je to tedy 2:0 v neprospěch navrhovatele.
Jednání druhé. Navzdory žádostem a prosbám proběhlo dokonce bez řádného projednání v hospodářském výboru. Ten ve svých jednáních přistupuje, a kolegové mi to potvrdí, ten ve svých jednáních k daným otázkám přistupuje přece jenom více věcně, než jsme tomu svědky mnohdy na půdě sněmovny. Doprojednání mu bylo znemožněno... (Přestal fungovat mikrofon u řečnického pultíku.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Přísahám, pane kolego, že jsem se vůbec nedotkla žádného z tlačítek, která jsou přede mnou, ale zkusím se ho dotknout teď. Třeba to bude fungovat. Není to v pořádku, prosím? (Mikrofon je opět v provozu.)
Poslanec Zdeněk Lhota: Už je to dobré. Jednání nám bylo znemožněno, v tomto případě pokračuje. Nicméně byla nám doložena ukázka vlastnických práv. Zatímco předkladatel operuje příklady letišť ve státním vlastnictví, jako je např. v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bulharsku či Rumunsku, příp. malých periferních letišť, nebo dokonce zcela mylně letištěm Charlese de Gaulla v Paříži, tak jiná, daleko širší ukázka nám dokladuje, že na všech významných letištích od našich hranic směrem na západ je soukromý sektor již dávno zastoupen.
Otázka tedy zní: Čemu chceme dávat přednost? Vlastnickým vztahům, jakým jsme svědky např. u krachujících ČSA, nebo západoevropským standardům? O státních společnostech tady mluvíme, mluvilo se o nich i před chvílí, a to obzvlášť v situaci, kdy letiště se zastoupením soukromého sektoru vykazují nejméně dvojnásobné odbavovací kapacity s vlivem až na 1 % HDP a daleko větší efektivitu. Nuže připočteme-li ke skóre 2:0 neprojednání v hospodářském výboru, ukázku vlastnických práv, možnosti nové zaměstnanosti, vliv na HDP, ale i další multiplikační efekty, pak je to již 7:0 v neprospěch navrhovatele!
Co jednání třetí? Opakovaně byly projednány otázky, které se týkají bezpečnosti. Z hlediska bezpečnosti je potřeba od sebe striktně oddělit a zbavit se různých mystifikací, oddělit letiště vojenská a letiště civilní přepravy. Z hlediska územní bezpečnosti tu totiž máme letiště vojenská a jejich např. vojenskopolitické gripeny, či jiná politická objednávka, jako např. pandury. Tak funguje veřejný sektor. Bez dohledu střediska státního Řízení letového provozu se přitom na našem území nepohne ani letadlo. Nyní, co letiště civilní? Jenom dodávám, a každý to ví, jak velký rozdíl je v dohledu na soukromé vlastnictví, tedy i všech přepravovaných osob a klientů, a dohledu při vlastnictví dočasném. Nemluvě o tom, že kdyby se na kterémkoliv civilním letišti dělo cokoliv nekalého, je nedílným právem státu s použitím všech prostředků ale okamžitě zasáhnout!
Je tedy možné všechny tyto jednoznačné aspekty dohromady přehlížet? Jaké máme skóre nyní? K 7:0 se připočítávají další 2, tedy 9:0. A taková je pravda a taková je skutečnost!
I proto totiž následuje vrácení Senátem a veto prezidenta. Senát samozřejmě přihlédl k nezávislým hodnocením a mezinárodním trendům, které zřejmým způsobem ukazují, co i okrajovější státy činí budoucími centry, a naopak trendům, které z geografických center činí periferii na okraji zájmu. A stejným způsobem přistoupil i k otázce retrospektivy. První kroky ke vstupu totiž byly učiněny již v roce 2003. Daný návrh po vynaložení nemalých prostředků působí zpětně. Skóre se tím zvyšuje na 10:0.
Co prezident republiky a jeho veto? I on ve svých hodnoceních kladl důraz na protikrizové účinky a možnosti budoucího rozvoje. Pan Cyril Svoboda si klepe na hlavu. Zkuste se ho zeptat. I kdyby tak ale nechtěl učinit, vedle působení retrospektivy chybí návrhu jeho obecnost a zejména se pak vlamuje do samotné dělby moci a exekutivy. Tohle je opravdu na to, abychom se začali chytat za hlavu! Skóre je tudíž završeno poměrem 12:0. A tak to je, taková je pravda a taková je skutečnost!
Sečteno a podtrženo, skončili jsme u skóre 12:0 v neprospěch daného návrhu. Stejný počet kol je i v profesionálním ringu. Jde ale mezi profesionály o to, porazit svého soupeře za každou cenu? A jde o to, aby soupeř za každou cenu byl vítězem?
Kolegové ze strany lidové mi vyčetli, když jsem jim připomněl, že až na jednu výjimku jsou ve všech zákonodárných sborech již od roku 1920. Dnes při klíčových hlasováních, proto možná to klepání na hlavu, opět v jednom šiku se subjekty, od nichž se jakoby naoko distancují. Nechť tedy alespoň jednou jako jeden subjekt projeví, za jakými postoji si ve skutečnosti stojí. Všichni nezařazení, včetně dnes nezařazených kolegyň od Strany zelených, deklarují, že jsou buď moderní, anebo že nás nechtějí vracet před rok 1989. ***