(16.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Jen to musíme vždycky vztáhnout k základu, to znamená z 210 Kč na 250. Týkalo by se to všech zaměstnanců Českých drah, jejich rodinných příslušníků, dětí, které studují, neboli nemají vlastní příjem, a týkalo by se to důchodců. Ta skupina lidí je poměrně rozsáhlá. Musíme se nyní bavit o tom, když došlo k tomu, že onen benefit byl zdaněn, a nikoliv z nízkého základu, ale z tržní ceny, která je poměrně vysoká a hraničí s rovinou kolem 20 tisíc za rok, a když k tomu přidáte DPH, tak se můžete dostat na 4000 Kč DPH. Je samozřejmé, že mezi 250 Kč a 4250 Kč to už vypadá pro jednotlivce úplně jinak, a kdyby to měla čerpat celá rodina v tomto objemu, tak je otázkou, jestli by to čerpala, či nikoliv. Zvážila by, zdali, ano či ne.
Zde se vede diskuse i o tom, jestli má tato norma padat na celou velkou skupinu, nebo jestli to už má platit jenom pro lidi, kteří jsou zaměstnanci. Kdybych hledal paralelu, tak vám garantuji, že najdu paralelu v uhelném průmyslu, kde také platí, že se dodnes vyplácí i těm, kteří už nejsou zaměstnáni na šachtě, určitý benefit, platí se uhelka, jak se jí říkalo, a buď si vyberete uhlí, nebo si vyberete peníze. Kdyby si uhelné společnosti vzpomněly a řekly "ono je dobré to vyřešit prostřednictvím státu, tak požádáme stát, jestli by nám nějakým způsobem neslevil z této věci DPH". Garantuji vám, že je to v tomto případě v podstatě dar té společnosti a oni ho také musí zdanit. Já tady neobhajuji žádnou uhelnou společnost, jenom říkám, že to je jistá paralela.
Dostáváme se nyní do situace, kdo tuto situaci mohl vyřešit. Že ji může vyřešit stát, je zjevné. Že ji mohla vyřešit společnost České dráhy včetně jejích dceřiných společností, je také zřejmé. Já jsem v lednu jednal se zástupci odborů o této záležitosti a snad nyní korektně popíši, jak jednání probíhalo. Zástupci sdělili, že došlo z jejich pohledu k chybě v legislativě a že ta chyba, jak oni tomu říkají, znamená, že benefit nebude stát 250 Kč, ale bude stát 4250 Kč, když to projde. Já jsem říkal: Ano, to je pro vás docela nepříjemná záležitost, chápu. Jak to můžeme řešit? Oni říkali: Jsou dvě cesty. Buď stát vrátí normu zpátky do situace, kdy základ bude stanoven z ceny, to znamená z 250 Kč, když na to dáte 20 %, tak by se nic nedělo, to je v pořádku, anebo to bude muset vyřešit zaměstnavatel tím, že otevřeme kolektivní smlouvu a najdeme řešení v rámci zaměstnavatele a zaměstnanců.
To je to, na co podle mého soudu upozorňoval i jeden z mých předřečníků, kolega Kalousek, když říkal, že to je bilaterální vztah. Já jsem přesvědčen o tom, že přesně v této rovině to řešit šlo, nemuseli jsme se dostat do situace, která není pro nikoho jednoduchá, není jednoduchá ani pro zaměstnance, není jednoduchá ani pro Parlament, a především potenciál stávky vyvolával veliké nebezpečí pro hospodářství České republiky, protože zastavit dráhu znamená v tom dni neuvěřitelné miliardové ztráty. Nikoli desetimilionové nebo stamilionové, ale miliardové. Toto latentní nebezpečí existovalo.
Jestli vláda pak volila metodu vyjít vstříc odborářům, nebo jestli vláda a ministr dopravy mohli přitlačit na management příslušných podniků a říct: Tak takhle ne, pánové, vy se dohodnete, protože pro vás, jestli to pro stát znamená desítky milionů, tak řekněte, proč by to nemohly vyřešit České dráhy a jejich dceřiné společnosti? Ty peníze tam jsou. Stejně stát dotuje tyto společnosti miliardovými částkami. Bylo by to vyřešeno. Takže se ptejme, kde je viník zakopán. Možná to není tady, ale je to v úplně jiné budově.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. (K mikrofonu se blíží poslanec Sobotka.) Pane poslanče, já vám slovo zatím nedám, protože se s faktickou poznámkou přihlásil pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegové, já jsem jenom chtěl říci, že naprosto nepřijímám to, co tady řekl pan poslanec Kalousek. V té poměrně rozsáhlé úpravě, která tady byla tehdy předložena, celý ten problém byl vyřešen, pokud si vzpomínám, pouze jednou větou. Ta věta nebyla ani příliš jasná. Nebylo to vyloženo v důvodové zprávě. Rozhodně se nemluvilo o omezeních zaměstnaneckých výhod a rozhodně se tam nemluvilo o dopadech. O dopadech tam nebylo ani slovo. To znamená v této podobě něco takového předložit, něco, co se týká tisíců lidí, já pokládám za nezodpovědné. Trvám na tom, co jsem řekl. Takovýmto způsobem se něco podobného předkládat nedá, navzdory mnohomluvné tirádě pana Kalouska. To je pouze řečnické cvičení. Ve skutečnosti podobným způsobem se v čase krize, když se jedná o dopady na obyčejné lidi, nedá takto seriózně ve Sněmovně postupovat. Mě to samozřejmě vůbec nepřekvapuje, já si dobře pamatuji, jak před rokem pan ministr Kalousek, ještě ministr, tady vykřikoval, že ho naprosto nezajímají problémy bytů OKD na Ostravsku, protože on má právní stanovisko, že by to bylo vyhazování peněz, kdyby se za ty lidi postavil. Zájem o osud obyčejných lidí panu Kalouskovi bude lhostejný, ať bude v jakékoliv straně.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní zde mám dvě přihlášky s přednostním právem. Pan poslanec Sobotka, poté pan ministr Janota. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, vzhledem k tomu, že je zřejmé, že se ODS vrací ke své obstrukční metodě, a pokud by takovýmto způsobem pokračovala diskuse ze strany poslanců Občanské demokratické strany (velký hluk a protestní hlasy zprava), tak by se mohlo stát, že dnes vůbec nebude čas na to, o této věci hlasovat, stejně jako by vůbec nebyl čas hlasovat o jiných návrzích zákona, které byly vráceny ze Senátu, popřípadě vetovány prezidentem republiky. Proto si v souladu s jednacím řádem dovoluji předložit procedurální návrh, abychom dnes jednali a současně také abychom dnes hlasovali mezi 19. a 21. hodinou. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy, takže já zazvoním. Mám žádost o odhlášení z pléna. Prosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, a budeme hlasovat o návrhu pana poslance Sobotky. Navrhuje, abychom jednali a hlasovali po 19. hodině. Je tomu tak, pane poslanče? Je tomu tak. Chvíli počkám, než se ustálí kvorum. Ještě zazvoním.
Myslím, že mohu nechat hlasovat o návrhu pana poslance Sobotky, který navrhl, abychom hlasovali a jednali po 19. hodině.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 27 z přihlášených 172 poslankyň a poslanců pro návrh 96, proti 64. Konstatuji, že tento návrh byl schválen.
Pan předseda klubu ODS Petr Tluchoř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Tluchoř: Děkuji, pane předsedo. Já bych vás jenom požádal, abyste vyřídil panu předsedovi Sobotkovi, aby se laskavě naučil nějakou novou větu pro tuto Sněmovnu a neopakoval stále stejné žvásty, omlouvám se, ale z poslaneckého klubu ODS za dvě a čtvrt hodiny vystoupili dva lidé. Dva lidé, pan poslanec Doktor a pan poslanec Vojíř, s krátkým věcným vystoupením. Jinak tady sociální demokraté pouze hystericky poštěkávali po vystoupení pana poslance Kalouska. Prosím, aby si nás nebral do úst. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Teď se táži, jestli pan ministr dá přednost k faktické poznámce pana poslance Nečase. Ne. Takže pane ministře, máte slovo. Pan poslanec Nečas faktickou stahuje.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Já tady nebudu jitřit diskusi, ale mám dvě věcné poznámky. Zdůrazňuji, že v důvodové zprávě byl uveden dopad v desítkách milionů korun, a zdůrazňuji, že v důvodové zprávě bylo jasně řečeno, že návrh této normy se netýká zaměstnanců, nýbrž zaměstnavatelů. Toť vše. Děkuji. ***