(15.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Naši oponenti, a já jsem tu veřejnou diskusi velmi bedlivě sledoval, říkali: Vy odporem vůči tomuto návrhu jste proti zaměstnaneckým benefitům, jste proti režijním jízdenkám, jste proti celé řadě jiných výhod, které poskytne za výhodnou cenu zaměstnavatel svému zaměstnavateli. Co vám je do toho, milá politická scéno? Redukujete prostředí kolektivního vyjednávání, benefity jsou svobodnou dohodou ze svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A já tato slova podepíšu. Ano, je to pravda. Zaměstnanecké benefity jsou projevem svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a já bych si přál, aby jich bylo co nejvíc, protože to připoutává zaměstnance k firmě. A skutečně je jenom věcí té dvoustranné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jaké benefity si mezi sebou sjednají, a já jim jich přeji co nejvíc.
Problém je, když to přestane být dvoustranný vztah. Protože - ještě jednou opakuji slova pana senátora Štěcha - benefity jsou projevem svobodné vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tedy je to dvoustranný vztah. V okamžiku však, kdy obě dvě strany této dohody chtějí, aby ty benefity měly své daňové výhody, pak to není dvoustranný vztah. Pak je to trojstranný vztah. Pak do této dohody vstupují veřejné rozpočty, tedy všichni ostatní daňoví poplatníci, a bez ohledu na to, že by měli jakoukoli možnost ovlivnit výši té dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jsou přinuceni to platit. A to je to, co nazýváme privilegium. Je úplně jedno, jestli je to milion, deset milionů nebo sto milionů, má to jeden obecný název: nerovné - nerovné podmínky. A to je něco, čemu by se svobodná společnost měla za každou cenu vyhýbat.
A tím ta situace dostává naprosto absurdní tečku. Přece odbory - úkolem odborů je hájit zájem zaměstnanců a prosadit co největší jejich výhody proti jejich zaměstnavatelům a v rámci kolektivního vyjednávání učinit nějakou dohodu. Ale to, o čem dnes my hlasujeme, to přece tak vůbec není. Tady nehájíme žádné zájmy zaměstnanců jako těch, kteří jsou v onom přirozeném vztahu logicky ti slabší. My nehájíme žádné zájmy zaměstnanců proti jejich zaměstnavatelům. My dnes rozhodujeme o zájmech zaměstnavatelů, nikoli zaměstnanců. Zaměstnavatelů! Zaměstnavatelů, kteří uzavřeli se svými zaměstnanci, tedy jejich kvazizástupci, odborovými předáky, jednoduchou dohodu: Ty nám prolobbuj svým vyděračským potenciálem daňovou úlevu a my ti pak dáme lepší benefity. To znamená tady nejde o vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tady zaměstnanci a zaměstnavatelé ruku v ruce, ve stejném zájmu - proto se tak rychle dohodli na té tripartitě, vždyť to je jejich společný zájem - zaměstnanci a zaměstnavatelé ruku v ruce útočí na veřejné rozpočty a chtějí, abychom jim na jejich dohodu my všichni ostatní přispěli! Není to o nic méně nemravné, než když naše paušální náhrady, kterými prokazujeme výstavbu vlastních rodinných domků, máme nezdaněné. To tak prostě je! Jestliže máme něco jako příjem, tak to má být jako příjem zdaněno. Jestliže máme z něčeho odvádět daň z přidané hodnoty, tak ji máme odvádět všichni stejnou.
Jakým právem někdo, kdo poskytuje službu ve veřejné dopravě, má platit menší DPH než někdo, kdo si tu službu kupuje! Není to vztah zaměstnanec-zaměstnavatel, přátelé na galerii! Je to vaše dohoda, dohoda zaměstnanců se zaměstnavateli, že si půjdete společně něco ukrást z veřejných rozpočtů, něco na úkor všech ostatních daňových poplatníků! (Projevy nevole zleva, poslanec Škromach buší do lavice, potlesk několika poslanců zprava.) A to je přesně to, o čem tady hlasujeme. Bez ohledu na to, zda to je koruna, milion, deset milionů nebo sto milionů. O privilegiích pro jedny na úkor druhých. O prostředí rovných šancí nebo o prostředí nerovných šancí.
Já chápu, že si třepím hubu zbytečně, a pan poslanec Škromach vítězně již mlátí rukou do lavice. Samozřejmě že to tomu tak je. (Poznámka poslance Křečka: Není!) Neboť koalice nerovných šancí, koalice lidovců, komunistů a sociálních demokratů je již dávno dohodnuta. Bude prohlasováno prostředí nerovných šancí. Zdůrazňuji ale a chci, aby to veřejnost slyšela, že dnes nebyly obhájeny zájmy zaměstnanců proti jejich zaměstnavatelům. Že dnes některá privilegovaná odvětví ve spolupráci zaměstnavatelů a odborářských bossů z řad jejich zaměstnanců si na úkor veřejných rozpočtů prolobbovala některá privilegia, některé výhody. To, že tváří v tvář tomuto rozhodnutí se vláda - já jsem teď nechtěl říct úplně slušné slovo a říkám: se vláda rozhodla (smích) ustoupit a vyhlásit dokonce stav legislativní nouze, je jenom absurdním dokreslením této situace, za kterou se stydím. Jako jedinou svoji obhajobu, kterou mám, je, že budu hlasovat proti.
Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Mám zde několik faktických poznámek. Jako první s faktickou vystoupí pan místopředseda Zaorálek. (K poslanci Jandákovi:) Pane poslanče, já stanovuji pořadí podle přihlášených. (Poznámka poslance Jandáka: Já jsem zticha, já jsem ani necekl.) Takže první bude pan místopředseda Zaorálek, poté bude pan poslanec Škromach, jestli se přihlásil, pak Rath, Šlajs, Grospič, Jandák. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Němec.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem chtěl jenom říci, na margo vystoupení pana Kalouska, že si také myslím, že to byla velice poučná debata, kterou jsme tady absolvovali o tom dodanění zaměstnaneckých výhod. Protože na mě udělalo velký dojem to, jak si pan Kalousek představuje vládnutí v této zemi. Protože bylo zajímavé, jak nám vysvětlil, jak to všechno tehdy myslel, když to do toho návrhu původně dostával. A mně je samozřejmě líto, že nám to tehdy včas neřekl, o co mu jde a jak chce zjednat spravedlnost. (Projevy podpory zleva, poslanec Škromach tleská.) Takže mně to připadá, že toto je pro veřejnost nesmírně cenné, tady má možnost vidět, jak se v této zemi může také po volbách vládnout. Někdo prostě bude takto dávat do zákonů své představy o tom, komu něco vzít a komu něco přidat, ale těm lidem to řekne - ten se to dozví až později, až to na něj pravděpodobně dopadne. Takto pokradmu, potajmu vládnout, to snad nemá s demokracií nic společného.
Ještě jedna věc mě teď zaujala více. Pan poslanec Kalousek řekl, že ono je to jedno, jestli je to deset milionů, nebo stovky milionů, protože to se stejně pozná až potom. Rozumíte? Takže ono se to zavede a ono se pozná, jak to na ty lidi dolehne, jestli je to bude stát desítky nebo stovky, pak uvidíme, jestli to přežijí nebo ne! Toto je přesné předvedení toho, co čeká tuhle společnost, pokud pan Kalousek bude rozhodovat o státním rozpočtu, financích a benefitech! (Projevy souhlasu, potlesk zleva.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Nyní vystoupí pan poslanec Škromach. Pan poslanec Kalousek je sedmý s faktickou v pořadí. Nyní pan poslanec Škromach, připraví se David Rath s faktickou. (Poznámka poslance Jandáka: Já jsem byl dříve.)
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že pan Kalousek je známý demagog, a předvedl to tady opět. Tady nejde o nic jiného než o určitý zájem, který stát prezentuje například daňovými úlevami. A pan Kalousek velmi dobře ví, že jsou například zvýhodněny skupiny lidí, kteří mají hypotéky, kteří mají stavební spoření. A mohli bychom jmenovat i další. Pan Kalousek osobně zvýhodnil skupiny s nejvyššími příjmy tím, že jim snížil daně. To jsou přece zájmy, a ať se k tomu přihlásí pan Kalousek osobně, že je pro ty nejbohatší, protože už k nim patří a protože ho podporují. ***