(15.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
Myslím, že by ale bylo poctivé na úvod mého vystoupení zvýraznit něco jiného, a sice slova, která zde zazněla dnes, a slova, která zazněla ve vystoupení pana ministra financí. Oceňuji ve smyslu fair play, že on popsal rozsah jednání, které proběhlo zmiňovaného 10. 2. za účasti pana premiéra, pana ministra financí, mne a pana poslance Sobotky, to jsou myslím tak osoby, které je možno považovat za politické partnery, a pak zástupce odborů pana Pomajbíka, zcela korektně. To znamená tímto zcela odmítám dnešní dezinterpretaci a článek subalterního úředníka Úřadu vlády Mlynáře, který se pokouší posunout význam a obsah tohoto jednání - přečtete si to v Lidových novinách - někam úplně jinam.
Na jednání nebylo domluveno nic jiného, než co zde uvedl pan ministr financí. Vzhledem k atmosféře, která tady probíhala, vzhledem k tomu, že opravdu nebylo možné se efektivně dobrat jednoznačného ujištění toho, kdy bude předmětná věc projednávána, byl panem poslancem Sobotkou označen zákon, do kterého on připojí svůj pozměňující návrh. On požádal Občanskou demokratickou stranu, aby mu umožnila přednést tento pozměňující návrh k zákonu, kterým se mění zákon o zadávání veřejných zakázek. Občanská demokratická strana také takovýto krok umožnila. To, že pozměňující návrh je nakonec označen jako pozměňující návrh jiného poslance, to se stalo shodou okolností jen proto, že v den projednávání tohoto zákona nebyl pan poslanec Sobotka přítomen v Poslanecké sněmovně. Nadto ovšem tento pozměňující návrh byl podán a z mých úst nezaznělo jiné ujištění než to, že umožníme projednávání takovéto věci v Poslanecké sněmovně. Posléze se na mou žádost a na mou přímluvu konalo totéž jednání mezi čtyřma očima mezi panem poslancem Tluchořem, předsedou Poslaneckého klubu ODS, a panem Pomajbíkem a obsahovalo tutéž dohodu. Podotýkám, že tato dohoda byla zcela naplněna a pozměňující návrh, který chtěl přednést pan poslanec Sobotka, přednesen je. To, že byl ve smyslu dohody a postupu vlády jaksi předejit a bylo hlasováno o samostatném návrhu zákona, to je věc jiná, to jsou souvislosti patřící do projednávání Poslanecké sněmovny z minulého týdne.
Ono se zdá a skoro se chce říci k věci samotné, že snad v Poslanecké sněmovně platí už jen Murphyho zákony, nadto už vůbec snad neplatí zákony České republiky a skoro s určitou mírou nadsázky to lze okomentovat tak, že když dva dělají totéž, opravdu to totéž není. Když navrhne vypuštění ustanovení § 36a pan poslanec Sobotka, zazní odhad ve výši 500 mil. korun. Když to udělá vláda, je na stole 70 mil. korun. Dobrá, prosím, ať si veřejnost udělá obrázek sama. Ale stávka a pohrůžka stávkou přece byla vyvolána a my jsme byli tlačeni nejen odboráři, resp. odborovými bossy, ale také vládou ve smyslu toho, že účinky zákona, účinky aplikace ceny obvyklé jsou tak nepřiměřené, tak nepřijatelné a vytvářejí tak obrovské sociální napětí, že je třeba je ze zákona odstranit. Prosím vás, je-li tedy kvalifikovaný odhad dnes uznávaný a dnes přijímaný ve výši 70 mil. korun, považuje někdo z vás 70 mil. korun za nepřijatelný, nepřiměřený sociální tlak? Je opravdu něco takového naprosto nepřijatelné a nepřiměřené břemeno pro všechny pracující, pakliže je to pravda? A to zdůrazňuji a relativizuji? Je možné 70 mil. korun kvalifikovaného odhadu Ministerstva financí dnes považovat za objekt, pro který je třeba za prvé vyhrožovat této zemi stávkou a za druhé přijímat stav legislativní nouze? Pracujících je zhruba 3800 tisíc. Dobrá, použijte číslo 3 miliony pracujících a vydělte 70 milionů kvalifikovaného odhadu třemi miliony. Průměrný efekt 23,30 Kč na jednoho zaměstnance a jediný rok. A připouštím a ve svém vystoupení jsem to několikrát zdůraznil, že je třeba uvažovat o všech zaměstnancích, že je třeba uvažovat o všech spolumajitelích firem, o všech, kteří jsou v tom § 36a zmíněni. A tady bylo najednou navrženo, aby některým byla poskytnuta úleva.
Já jsem vás upozorňoval na to, a pan ministr to dnes ve svém vystoupení podtrhl, že účinky zákona se netýkají stravenek. Naopak jsem vás varoval před tím, že stravenky budou takto ještě zvýrazněny a stanou se ještě atraktivnějšími. Protože samozřejmě v logice věci platí to, že benefity a jejich primární obliba u daňových poplatníků, resp. jejich zaměstnavatelů, spočívá v tom, že na ně vázne nižší odvodové břemeno, protože na ně není vázán odvod, resp. není tak vysoký odvod sociálního a zdravotního pojištění. Proto jsou zaměstnavateli poskytovány. Ve chvíli, kdy toto břemeno se navýší a bude stejné u všech benefitů, resp. u všech druhů odměn poskytovaných zaměstnancům, skončí prostor pro ty úhybné manévry, skončí prostor pro to, aby rostla obliba stravenek, aby byly benefity poskytovány jako druhá mzda, protože pro nic jiného poskytovány nejsou, a skončí naše trápení s daňovými výjimkami.
O daňových výjimkách, a nejednáme o nich poprvé, platí opravdu to, že opíjejí všechny závislé, opíjejí příjemce, opíjejí bohužel i ty, kteří mají o jejich osudu rozhodovat. K mé velké lítosti i průběh projednávání této věci svědčí o tom, jak velmi, velmi složité je odstranit je ze systému a jak velmi složité bude odstranit je v tom příštím, možná koncepčnějším rozhodnutí jakékoli budoucí vlády, protože bez jejich zrušení, a podotýkám plošného zrušení, a nejen v oblasti daně z přidané hodnoty, ale především daně z příjmů, se prostě není možné pohnout dál ve schopnosti státu vybírat větší objem daně, přestože by rostly náklady na správu daní a poplatků, a není možné vést kvalifikovanou debatu o tom, jaké vlastně má být kvalifikované, resp. efektivní daňové břemeno uvalované na práci v České republice, protože skutečná efektivní daň a její průběh je diskvalifikován celým hejnem daňových výjimek a toto je pouze jedna jediná z nich.
Je to smutný příběh o tom, jak Sněmovna nalezla odvahu jednu věc narovnat a teď pod tlakem odborových předáků couvá zpět. Smutná vizitka o stavu věcí. Já považuji za naprosto nepřijatelné, aby v situaci, kdy desítky, spíš tisíce pracovníků v soukromých firmách pracovaly za 60 % mzdy, podávaly stejně kvalitní pracovní výkony jako v předminulém nebo v loňském roce a vedle toho odboroví předáci vynucovali na českém Parlamentu takovéto rozhodnutí, které připomíná chování nevychovaných dětí v hračkářství s drahými vláčky a vynucování si lízátka před večeří. Toto je nevychované a darebné gesto!
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek, další přihlášky do rozpravy nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, mí předřečníci, ať už pan ministr nebo někteří kolegové poslanci, spekulovali o celkové míře dopadu na veřejné rozpočty, zda to budou desítky či stovky milionů. Pravda je taková, že dokud by neproběhla praxe aspoň jedním rozpočtovým rokem, tak skutečnost bychom nevěděli. Tu si můžeme jenom ověřit, jako u všech ostatních daňových změn, kdy můžeme něco odhadovat, ale skutečnost opravdu můžeme zjistit až z praxe.
Dovolím si však položit řečnickou otázku: Je to skutečně to, oč tady hlasujeme? Hlasujeme tady o desítkách milionů, či o stovkách milionů, nebo o něčem jiném? Debatujeme-li totiž např. o zdanění paušálních náhrad poslanců a senátorů, nebavíme se vůbec o desítkách či stovkách milionů, bavíme se o jednotkách milionů, přesto toto téma vzbuzuje zcela zasloužené emoce, protože bez ohledu na to, jaký to má dopad na veřejné rozpočty, se jedná o něco, co nepatří do demokratické společnosti 21. století - a to se jmenuje privilegia. Paušální nevyúčtovatelná náhrada pro poslance, kterou i někteří poslanci sami jsou připraveni vykládat jako příjem, za který si pořídí vlastní bydlení, je samozřejmě příjem a má být jako příjem zdaněna. Pokud tomu tak není, je to neoprávněné privilegium a veřejnost je často rozhořčena.
Bavíme-li se dnes o této vládní novele, pak problém, který nás jitří, je v podstatě ten samý. Není to otázka desítek či stovek milionů propadu příjmů státního rozpočtu, je to otázka privilegií. O ničem jiném to opravdu není. ***