(9.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
A výsledky za rok 2008 jsou evidentní. Pracovní neschopnost po zavedení třídenní karenční lhůty prudce poklesla. Ve chvíli, kdy tato karenční lhůta byla zrušena a první tři dny nemoci bylo dokonce vypláceno 60 % denního redukovaného vyměřovacího základu, pracovní neschopnost okamžitě začala velmi prudce stoupat. Poté co novelou zákona o nemocenském byl redukovaný denní vyměřovací základ snížen z 60 % na 25 %, okamžitě opět začal pozvolný pokles míry pracovní neschopnosti. Pokud nepřijmeme bizarní hypotézu, že v těch obdobích nějaké skryté virózy ovlivňovaly míru pracovní neschopnosti, to znamená mezi 1. červencem a 1. zářím a potom mezi 1. zářím a 31. prosincem roku 2008, máme tady evidentní důkaz toho, že lidé reagují na tento systém. Reagují především z hlediska krátkodobých pracovních neschopností.
To byl tedy systém za rok 2008, a přestože fungoval s plnou karenční lhůtou pouze první polovinu tohoto roku, přesto přinesl evidentní výsledky. Tady bych chtěl připomenout, že argument, který občas zaznívá u našich kolegů ze sociální demokracie, kteří říkají, že za ten pokles pracovní neschopnosti může zavedení nového systému, kde první dva týdny nemoci jsou placeny náhradou mzdy ze strany zaměstnavatele, není pravdivý, respektive není úplně pravdivý, ten pozitivní vliv tam samozřejmě také je. Ale právě ze srovnání výsledků roku 2008, kdy to byl ještě plně státní systém, se ukazuje, že dominantní vliv na pokles míry pracovní neschopnosti má právě ona karenční lhůta, že systém, kdy do platby náhrady mzdy za období nemoci jsou zahrnuti zaměstnavatelé, má pouze jakýsi přídavný dodatečný efekt, který je však menšinový. Porovnání těchto údajů za rok 2008 na jedné straně a za rok 2009 na straně druhé jednoznačně ukazuje dominantní vliv zavedení karenční lhůty na poklesu míry pracovní neschopnosti. A ten důkaz je mimo vši pochybnost.
Nový systém zavedený od 1. ledna roku 2009 spočívá v následujících věcných úpravách.
Za prvé. Pojistné placené zaměstnavatelem bylo sníženo o jeden procentní bod z 3,3 procentního bodu na 2,3 procentního bodu. Na základě tohoto snížení pojistného to znamenalo, že zaměstnavatelé převzali na sebe platbu náhrady mzdy za první dva týdny pracovní neschopnosti. Chci zdůraznit právě ono slovo náhrada mzdy. Není to tedy tak, že za první dva týdny pracovní neschopnosti platí zaměstnavatelé nemocenskou. To je velmi mediální zkratka, která ale ve skutečnosti neplatí. Tou skutečností je, že zaměstnavatel neplatí nemocenskou, ale náhradu mzdy. Ten rozdíl je zásadní, protože dokonce výpočet náhrady mzdy se liší od výpočtu nemocenské dávky. Jsou tam různá rozhodná období, jsou tam různé započitatelné příspěvky, čili tomu není tak, že zaměstnavatel platí nemocenské. Platí náhradu mzdy. Systém byl modifikován tak, že za prvé náhrada mzdy je placena pouze za pracovní dny. To znamená místo čtrnácti kalendářních dnů to mělo být deset pracovních dnů s tím, že první tři dny je fakticky forma neplaceného uvolnění ze zaměstnání, tedy zavedení karenční lhůty. Čili celý systém pracoval tak, že zaměstnavatel místo 3,3 % nemocenského pojištění platil 2,3 % a platil potom náhradu mzdy za čtvrtý až sedmý pracovní...
(K řečništi přistoupil poslanec s upozorněním pro řečníka.)
Ano, pane předsedo, já musím přerušit své vystoupení a vy musíte přerušit schůzi, protože zde není přítomen předseda vlády ani místopředseda vlády.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan místopředseda vlády Martin (Barták) tady není, ale vím, že odcházel. Omlouval se, že si jenom odskočí. Takže pana místopředsedu Bartáka, prosím, povolejte.
Vy si oddechněte, napijte se, pane poslanče, abyste mohl pokračovat. (Děkuji.)
Já jen oznamuji paním poslankyním a pánům poslancům, že pan předseda vlády slíbil, že vláda se nebude podílet v žádném případě na obstrukcích ve Sněmovně. Pan předseda vlády - víte, že včera to dodržel. Každý samozřejmě má právo si odskočit ke svým fyziologickým potřebám. Ale počkám. Schůzi nepřerušuji. Zůstaňte, prosím, na svém místě.
(Několikaminutové čekání. Přichází ministr Šimerka.)
Pan ministr Šimerka, který odběhl pro pana...
Tak bych požádal pravděpodobně pana předsedu klubu ODS, aby se pokusil pana ministra Bartáka sehnat. On se omlouval řádně, že si jenom odskočí. Já samozřejmě počkám...
Jen říkám, že jsem byl přítomen tomu slibu předsedy vlády, že ministři se nebudou podílet na obstrukcích. Beru to tak, že předseda vlády má slovo ve svém týmu, tak pan ministr Barták jistě rád přijde. (Právě vchází.) Už je tady.
Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedající.
Teď se obávám, že jsem trošku ztratil nit, takže bych začal úplně od začátku. (Smích v lavicích.) Protože i vy jste tím pádem ztratili nit a já se obávám, že byste se potom mohli někde hůře orientovat v těch faktech. Ale ne, já budu mít ve vás důvěru a věřím, že když budu plynule pokračovat, tak se v tom budete orientovat.
Já jsem skončil, dámy a pánové, zavedením nového systému nemocenského pojištění. Vraťme se tedy společně do 1. ledna roku 2009. Jak jsem již řekl, tady stručně zrekapituluji ta fakta, od 1. ledna roku 2009 převzali zodpovědnost za prvních čtrnáct dní pracovní neschopnosti zaměstnavatelé. Já jsem již tady uvedl, že sazba nemocenského pojištění byla snížena z 3,3 procentního bodu o jeden procentní bod za podmínky, že zaměstnavatelé platí s výjimkou prvních tří pracovních dnů, které jsou zdarma, od čtvrtého do desátého pracovního dne náhradu mzdy. Ten rozdíl mezi náhradou mzdy a nemocenskou jsem vysvětlil a věřím, že vám je to teď jasné a nebudete podléhat této mediální zkratce, že první dva týdny platí zaměstnavatelé nemocenskou. Neplatí. Je to náhrada mzdy.
Součástí tohoto systému ovšem také je, že zaměstnavatelům je refundováno 50 % nákladů, které vyplatí na tuto náhradu mzdy. Současně, a to je důležité, došlo od 1. ledna roku 2009 ke snížení sazby nemocenského pojistného placeného zaměstnancem, a to ke snížení velmi výraznému, protože z 1,1 procentního bodu bylo redukováno toto nemocenského pojištění na nula procentního bodu. Ten důvod je následující - protože ono bylo redukováno ve dvou krocích. ***