(9.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Prvním byla reakce na rozhodnutí Ústavního soudu, ke kterému se ještě velmi podrobně dostanu, kde Ústavní soud, když to velmi zestručním, konstatoval, že zavedení třídenní karenční lhůty, tedy tří dnů bez placeného nemocenského nebo náhrady mzdy, bez toho, aby došlo ke snížení pojistného, je porušením práva občana, jeho ústavního práva na zajištění sociálního zabezpečení v období nemoci. Zákonodárce na to reagoval tím způsobem, že přistoupil na tuto námitku Ústavního soudu a zredukoval v prvním kroku platbu nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem o 0,1 procentního bodu, čili z 1,1 procentního bodu na 1,0 procentního bodu. To 0,1 procentního bodu odpovídá průměrné výši nemocenského, resp. náhrady mzdy, které do té doby bylo vypláceno v prvních třech dnech nemoci. Zákonodárce však šel ještě dál a úplně anuloval platbu nemocenského pojištění placeného zaměstnancem, to znamená tato sazba v současné době je nulová, byla tato redukce provedena společně s redukcí příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, to znamená všem zaměstnancům, kteří platili původně do 31. prosince 2008 1,1 procentního bodu na nemocenské pojištění a 0,4 procentního bodu na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, to znamená dohromady 1,5 procentního bodu, tato platba byla zrušena.
Má to velmi výrazný efekt, vedle čistého příjmu, samozřejmě, zvýšeného pro každého zaměstnance, včetně nejnižších příjmů. Ten výrazný efekt spočívá v tom, že tato úspora, kterou dostane občan za 12 měsíců, to znamená kdy 12 měsíců neplatí tento 1,1 procentního bodu, je u zdrcující většiny občanů, pokud to nejsou občané, kteří zhruba dvakrát do měsíce mají pracovní neschopnost, výhodnější než starý systém, kdy první tři dny byly placeny sníženým redukovaným základem, a přitom pojištěnec odváděl 1,5 procentního bodu jako zaměstnanec ze svého platu. To znamená občané na tomto systému vydělali. Jejich kumulativní za rok získaná úspora tímto snížením pojistného je u zdrcující většiny zaměstnanců vyšší než jejich ztráta, kterou dostali díky tomu, že je zavedena třídenní karenční lhůta. Znovu opakuji: s výjimkou těch, kteří mají tuto pracovní neschopnost zhruba dvakrát do měsíce.
Jinými slovy, systém, který chce navrhnout pan předkladatel, pokud současně neobsahuje navýšení nemocenského pojištění, vede jednoznačně k tomu, že ten systém bude velmi nerovnovážný, vedle toho, že povede samozřejmě k nárůstu pracovní neschopnosti.
Ukázalo se tedy, že tento systém, tak jak funguje od 1. ledna 2009, do sebe velmi vhodným způsobem zatáhl všechny tři vrcholy pomyslného trojúhelníku zainteresovaného na vývoji sociálního pojištění, resp. jeho složky, v tomto případě nemocenského pojištění. To znamená je zainteresován občan zaměstnanec, je zainteresován zaměstnavatel a je zainteresován stát. Všichni tři se finančně podílejí na nákladech plynoucích z pracovní neschopnosti. Je to velmi vyvážený model a já bych tady chtěl zdůraznit, že nikoliv náhodou je to dominantní model v západní Evropě. Tady nepřicházíme s žádnou novinkou, tady jsme nepřišli s žádnou revolucí, tady jsme přišli se standardním, fungujícím, moderním, dlouhodobě osvědčeným západoevropským řešením. Tedy žádné nové vynalézání kola, ale použití standardních prostředků.
Znamená to tedy, že ten systém funguje tak, že první tři dny pracovní neschopnosti má charakter faktického neplaceného pracovního volna, od 4. do 10. dne pracovní neschopnosti platí zaměstnavatel náhradu mzdy, s tím, že současně platí snížené pojistné o 1 procentní bod, čili z 3,3 na 2,3 %, současně je zaměstnavateli refundováno 50 % nákladů Českou správou sociálního zabezpečení, které zaměstnavatel vyplatil na svém celkovém objemu náhrady mzdy po dobu pracovní neschopnosti. Od 11. pracovního dne přebírá platbu nemocenského, čili platba náhrady mzdy je nahrazena v tuto chvíli již skutečně platbou nemocenského, přebírá to stát v podobě České správy sociálního zabezpečení a platí 60 % redukovaného vyměřovacího základu. Je to tedy systém, který je motivující, který do sebe zahrnuje, jak jsem již řekl, všechny tři důležité složky tohoto systému.
Já bych chtěl zdůraznit, že současně v tomto systému, přes mnohé odklady, které tady byly, tak zbývá ještě poslední krok, který má být učiněn, a sice že pojistné na nemocenské pojištění placené zaměstnavatelem, které bylo sníženo o 1 procentní bod, bude dále sníženo o 0,9 procentního bodu, to znamená z 2,3 procentního bodu na 1,4 procentního bodu, zaměstnavatelé nadále budou platit náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti od 4. do 10. dne, nicméně jako protiváha tohoto dalšího snížení pojistného jim již nebude vyplácena refundace 50 % nákladů náhrady mzdy za první dva týdny pracovní neschopnosti. Tím bude tento krok dotažen do konce.
Ten důvod, proč byla zvolena sekvence ve dvou krocích, to znamená snížení nemocenského pojištění o 1 procentní bod a 50% refundace nákladů na náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti, a druhý krok, to znamená snížení potom celkově o 1,9 procentního bodu bez placení této refundace, je ten, aby za prvé zaměstnavatelé si na tento systém zvykli, za druhé aby si tento systém připravila i Česká správa sociálního zabezpečení a za třetí, a nikoliv v poslední řadě, a řekl bych, že dokonce je to prvořadý důvod, že toto snížení dohromady o 1,9 procentního bodu má samozřejmě své dopady na příjmovou stránku státního rozpočtu, protože 1,9 procentního bodu, které by celkově bylo sníženo nemocenské pojištění placené zaměstnavatelem, znamená výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba 20 až 21 mld. Kč ročně. To je tedy ten důvod, proč byla zvolena tato sekvence.
Jaké byly výsledky dosažené v tomto systému? Došlo ke snížení míry pracovní neschopnosti téměř o polovinu proti systému, který fungoval do 31. prosince 2007, čili ten původní systém bez karenční lhůty se sníženým náhradovým poměrem v prvních třech dnech pracovní neschopnosti. Výdaje na nemocenské se snížily o více než třetinu, to znamená téměř o 10 mld. Kč. Došlo k omezení nadužívání, nebo v některých případech dokonce i zneužívání především krátkodobé pracovní neschopnosti. A to byl skutečně cíl tohoto opatření, protože tady chci opět připomenout, že základním, bazálním důvodem zavedení karenční lhůty v západoevropských nemocenských systémech byla právě ona praktická nemožnost kontrolovat krátkodobé, několikadenní pracovní neschopnosti. Náklady zaměstnavatelů na nemocenské pojištění se snížily o 8,5 mld. Kč. To jsou znatelné velmi výrazné výsledky, které ukazují, že tato změna systému nemocenského pojištění přinesla jednoznačně pozitivní výsledky, že jednoznačně přinesla pozitiva nejenom pro stát a jeho rozpočet, nejenom pro zaměstnavatele, ale i pro občany.
Tady bych chtěl znovu připomenout, že součástí této změny bylo i snížení platby sociálního pojištění placeného zaměstnancem o 1,5 procentního bodu, čili velmi výrazné. Znamená to, že jenom tímto opatřením občanům zůstalo v jejich kapsách za rok 2009, a stejně tomu bude i v roce 2010, 16 mld. Kč, které jim stát nechává místo toho, aby to zkasíroval do státního rozpočtu. To je tedy velmi výrazný krok. ***