(15.10 hodin)
(pokračuje Liška)
Je možné tuto praxi nějakým způsobem eliminovat, je možné to ukončit? Samozřejmě to lze. Nelze to možná jedním krokem, nelze to možná jedním zákonem, ale lze to určitě celým souborem kroků, a jedním z nich, z těch významných, dokonce bych možná řekl, že nejvýznamnějších, je právě tady tento.
Já vás tedy, kolegyně a kolegové, žádám, abychom tuto příležitost vzali naprosto vážně, abychom se pokusili shodnout alespoň na minimu toho, čím můžeme tuto normu, která je nyní otevřena, obohatit, zlepšit, zprůhlednit, zkvalitnit tak, aby těch 30 %, o kterých se hovoří, těch 30 % veřejných peněz, které jdou zpátky na provize a na úplatky, těch 30 %, která tyto firmy a subjekty musejí vracet bůhvíkterým úředníkům či šíbrům či lobbistům, abych těch 30 % HDP, o kterých se hovoří také, že vlastně jde úplně pryč, o která přicházíme my všichni, a pak se tady handrkujeme o miliardu a půl na mateřskou, která unikají z naší ekonomiky, která by ale mohla plynout do vzdělávání, do vědy a do mnohem prospěšnějších věcí - tak nenechme je uniknout. Jedním z těchto významných kroků může být právě zprůhlednění a zkvalitnění této normy a zprůhlednění způsobu, jakým se zadávají veřejné zakázky v České republice.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Liška. Nyní je přihlášen pan kolega Petr Bratský do obecné rozpravy a po něm pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo. Já už trošku mám obavy z toho, abychom nebyli napadáni, že děláme obstrukce, kdykoli chceme něco svým způsobem i vysvětlit, takže jenom budu signalizovat, že podám malý pozměňovací návrh potom v podrobné rozpravě, a jenom se krátce zmíním o dvou věcech, o které se mi jedná. Myslím si, že jsem určitě jedním z těch, kteří vítají, že se projednává tato novela zákona, a rozhodně nemíním jakkoli komplikovat situaci svými pozměňovacími návrhy. Naopak, dopředu signalizuji, že pokud se objeví pozměňovací návrhy, které budou řešit tu samou věc třeba malinko jinak legislativně, tak se určitě s navrhovateli sejdu a jsem ochoten podpořit případně i jejich návrh na úkor toho mého. Jedná se mi jen o to, aby ty věci byly ošetřeny.
První z nich je věc, kdy se otevírají obálky. Bylo by určitě dobré doplnit tu věc o klauzuli, že předseda komise by měl oznámit hned při otevření obálek kvantifikační parametry z těch nabídek, to znamená cenu, termín, penále atd. (Připomínky ze sálu.) Já vím, já vím, nepokřikujte prosím na mě. Já říkám - jedná se mi o to, aby to stoprocentně ošetřeno bylo. Já přečtu svůj návrh, a pokud bych se s někým z vás ztotožňoval přesně, tak od něho ustoupím. Říkám to dopředu, nemusíte na mě pokřikovat. Omlouvám se ostatním, že opět trošku zdržuji.
Další věc. Potom v tzv. užším řízení by bylo záhodno ošetřit to, aby nemohlo docházet podle odst. 1B, nebo užší řízení v § 28, o to někde populární vytahování z klobouku.
To budou věci, které budu chtít navrhnout, a říkám, pokud budou ošetřeny, dopředu signalizuji, že se budu snažit ztotožnit se všemi předkladateli. Zatím děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bratskému. Prosím o slovo pana kolegu Michala Doktora, zatím posledního přihlášeného do obecné rozpravy v rámci druhého čtení.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Připouštím, že na úvod mého vystoupení, mého komentáře, bude potřeba uvést koridor, možná i důvod, proč mé vystoupení se bude dotýkat věcí, které z pohledu mnoha z vás nesouvisejí s projednávanou věcí. Mé vystoupení, můj projev, ovšem souvisí, a to přímo, s pozměňujícím návrhem pana poslance Bohuslava Sobotky, který vám byl rozdán na lavice. Já jsem si ověřil, zda tento pozměňující návrh bude zdvižen, zda se k němu přihlásí některý z poslanců, a byl jsem zpraven o tom, že tak někdo z kolegů poslanců sociální demokracie učiní, tudíž jej beru za pozměňující návrh, který v tuto chvíli je relevantní, bude o něm hlasováno. A věřte nebo nevěřte, ve svých účincích tento pozměňující návrh otevírá další část zákona, resp. druhou částí se dotýká zákona, jehož se zatím novela, kterou projednáváme, nedotýkala. Dotýká se zákona o dani z přidané hodnoty. Už dnes tady o tomto zákoně padla zmínka. Ve svém vystoupení před polední přestávkou, možná trochu hlasitějším a možná trochu emotivnějším, než se některým z vás zdálo přiměřené, jsem se dotkl tohoto tématu. A jakkoli tam byla zmíněna víceméně jako okrajová zkušenost a neblahá zkušenost s jedním s odborářů, tak tady musím říci, že je moje vystoupení zcela na místě, a řeknu proč.
Poslanecká sněmovna - a to tedy v tom druhém případě, protože v prvním případě se to týká především vlády České republiky, ale Parlament České republiky jako instituce druhá v pořadí - se stala předmětem nátlakové donucovací akce odborářů České republiky. Nátlaková akce se týká takzvaných zaměstnaneckých benefitů. A pan poslanec Sobotka - přihlásí-li se k tomu jiný z kolegů, tak bude označen jeho jménem, ale já pracují s tím označením, které je uvedeno na písemném podkladu - navrhl, aby tento problém, nebo to téma zaměstnaneckých benefitů bylo vyřešeno, resp. to, co se nelíbí odborářům, aby bylo vypuštěno ze zákona o DPH. Já si odpustím to, abych komentoval nebo spekuloval o pravých důvodech toho, proč tak odboráři činí. Sám za sebe říkám, že jako daňový poplatník, jako občan České republiky, ale také jako poslanec parlamentu, zcela odmítám interpretaci odborářských předáků a také těch z vás, kolegyně a kolegové, kteří jim sedli na tuto vějičku, nechali se polapit do pasti, kterou políčili na Poslaneckou sněmovnu, a hrajete ten příběh s nimi.
Není totiž nic jednoduššího než dokázat na této konkrétní kauze, jak moc selhali odboroví předáci, teď mám na mysli ty mimo Parlament, ale také musím podtrhnout, jak moc selhali odboroví předáci zčásti aktivně působící zde v Poslanecké sněmovně, zčásti velmi aktivně působící na poli Senátu, ale jak také moc selhala veřejnost, i odborná veřejnost, při projednávání věci, která je dnes - světe div se! - považována za legitimní důvod pro to, vyhrožovat České republice stávkou, vyhrožovat České republice obrovskými ztrátami, které zaplatí samozřejmě zřizovatelé, vlastníci těch jednotlivých společností, stát nevyjímaje, a vyhrožovat všem občanům v České republice, že kvůli nějakému nicotnému tématu bude zablokována doprava v celé České republice.
Mé vystoupení bude mít strukturu zhruba tří bodů. Ten první se bude týkat příběhu samotného, příběhu těch benefitů a historie, s jakou bylo k benefitům přistupováno v našem právním prostředí. A je to příběh velmi zajímavý. Druhá část mého vystoupení se dotkne příběhu projednávání sněmovního tisku 887, to je tedy ten zákon, který je dnes napadán a kritizován, resp. jehož účinky jsou napadány. Pak se samozřejmě zmíním ve třetí části svého vystoupení o fiskálních dopadech takového rozhodnutí, které jsou zcela zamlčovány. Republika je vydírána a nikdo nemluví o tom, co budou stát ty stávky, snad okrajově, ale vůbec nikdo nemluví o tom, co bude stát vypuštění § 36 písm. a), tedy zdanění zaměstnaneckých benefitů.
Ale popořádku. Zaměstnanecké benefity, a dnes tu bylo řečeno panem předsedou poslaneckého klubu KSČM poslancem Kováčikem, jako by byly něčím, co je nedotknutelnou mantrou, nedotknutelným symbolem, a jak zde bylo řečeno, zdůrazňuji, že zcela nesprávně, co nebylo nikdy zdaněno. Není to pravda. Do roku 2004, tedy za vlády sociální demokracie - opakuji zejména pro veřejnost a pro odboráře sedící vně tohoto sálu, nikoliv pro odboráře sedící tady, ti to velmi dobře vědí - do roku 2004 platili zaměstnanci, resp. organizace platící a poskytující svým zaměstnancům zaměstnanecké benefity, DPH v souladu s tím, co bylo minulý rok schváleno. ***