(10.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Chtěl bych také říci, že samozřejmě je tato debata vedena v kontextu debaty o veřejných financích. Pan poslanec Paroubek tady pateticky volal, kde tedy sedí ten nejhorší ministr financí, když ten údajně nejlepší měl sedět přímo proti němu v podobě pana Kalouska. Chci ujistit pana poslance Paroubka prostřednictvím paní předsedající, že sedí ob jedno sedadlo vedle něj. Jmenuje se Bohuslav Sobotka a je to člověk, který způsobil největší deficity veřejných financí z hlediska poměru k HDP za dob ekonomického růstu.
Tady bych chtěl připomenout, že deficit veřejných financí v roce 2003 byl více než 6 % HDP a že to bylo v době nikoliv ekonomického poklesu, ale ekonomického růstu. A možná bych chtěl připomenout i jemu bezprostředně jako bývalému předsedovi vlády, že v roce 2006, kdy tempo ekonomického růstu v ČR přesahovalo 6 %, dosáhl deficit státního rozpočtu 100 mld. korun. Čili porovnávat za situace, kdy je 4,3 % pokles HDP, deficit ve výši zhruba 190 mld. se stomiliardovým deficitem za stavu 6% růstu HDP, tak to vyžaduje skutečně velkou, ale velkou odvahu, anebo spíše velkou, ale skutečně obrovskou ignoranci.
Myslím si, že tvrzení, které se tady snažil prezentovat pan poslanec Opálka a celá řada dalších kolegů z levice, kteří činili přímou souvislost mezi materiálními podmínkami a množstvím dětí v dané rodině, zní sice velmi populárně, je velmi široce tradováno, ale mimochodem nemusíme vůbec křečovitě chodit do srovnávání euroatlantického prostoru a např. zemí rozvojového světa. Stačí se podívat do České republiky! A v ČR se ukazuje, že statisticky čím vyšší příjmová situace rodiny, tím bohužel méně dětí. Čili funguje to i v ČR, podobně jako v Německu, podobně jako ve skandinávských zemích, bohužel přesně opačně. Znamená to tedy, že problém je podstatně hlubší, má spíše podhoubí v podobě určitého kulturního fenoménu ve změně životního stylu a chování lidí než v jednoduché přímé nebo nepřímé úměře mezi výší příjmů a počtem dětí. Mimochodem, jak jsem již řekl, tato obrácená logika, tedy čím vyšší příjmy, tím méně dětí, se v podstatě s výjimkou Francie týká i drtivé většiny západní Evropy. Čili tato věc je podstatně složitější, a pokud skutečně chceme provádět zodpovědnou prorodinnou politiku, tak bychom toto měli vědět a brát v potaz. Řešení nemohou být primitivní, protože důvody nejsou takto jednoduché, takto primitivní.
Samozřejmě že tady opakovat rodinnou politiku Slovenska, jak tady sliboval pan poslanec Paroubek, je možné. Pak bych mu ovšem chtěl připomenout, že podle zákona o sociálním pojištění Slovenské republiky z roku 2001 je výše peněžité pomoci v mateřství na Slovensku, pane poslanče Paroubku prostřednictvím paní předsedající, nikoliv 70 %, jak bylo v ČR do konce loňského roku, nikoliv 60 %, jak je tomu na základě Janotova balíčku na jeden rok dnes u nás, ale 55 %! Čili pokud toto má být explicitní slib pana poslance Paroubka a sociální demokracie, že sníží peněžitou pomoc v mateřství, protože slíbil, že bude uskutečňovat slovenskou rodinnou politiku, tak by to také mělo být zaznamenáno.
Chtěl bych také velmi ocenit to, že pan poslanec Kalousek tady se postavil po bok Občanské demokratické strany v konzistentnosti postoje, to znamená když jsme 25. září pro něco společně hlasovali, tak v podstatě zbyla pouze dvě politická uskupení, která konzistentně drží svůj názor a vědí, že od 24. února - kromě toho, že od 25. září napadl sníh a teď opět slézá sníh - se z tohoto pohledu nic dramatického nestalo a držíme konzistentně své stanovisko. Jsem také rád, že takto konzistentně bojuje proti zvýšení deficitu veřejných financí o 1,5 mld. Škoda, že před čtyřmi lety jsme po celé republice viděli billboardy vylepené s panem poslancem Kalouskem, tehdejším předsedou KDU-ČSL, na kterých se chlubil, jak prosadil zvýšení rodičovského příspěvku. Nějak zapomněl dodat, že se tím zvýšily mandatorní výdaje o celých 17 mld. korun, čili o částku, která je více než desetkrát větší než tento 1,5miliardový výpadek ve veřejných rozpočtech, resp. deficit. Já tento posun k tomuto zodpovědnému hospodáři během čtyř let velice oceňuji a je to určitě pozitivní věc.
Chtěl bych zopakovat, že tento návrh, který byl předložen v rámci Janotova balíčku, to znamená snížení peněžité pomoci v mateřství, nebyl dobře koncepčně rozpracován. Je podle mého názoru chybou, že Ministerstvo financí ho do tohoto návrhu zařadilo. Tady bych chtěl připomenout, že ve skutečnosti míra jeho určité necitlivosti je dána díky dvěma krokům, které byly provedeny, to znamená snížení ze 70 % na 60 % vyměřovacího základu, ale co je podle mého názoru ještě podstatně horší, že byla zavedena 90% redukce do prvního redukčního pásma. Kombinace těchto dvou kroků potom vede k úspoře 1,5 mld. zhruba v tom rozložení, že 700 mil. jde za provedením 90% redukce v prvním redukčním pásmu, 800 mil. jde za snížením vyměřovacího základu ze 70 % na 60 %. Jsem přesvědčen, že kdyby Ministerstvo financí a Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo trošku přemýšlivější, tak by předložilo možná jenom jeden tento návrh a kombinace těchto dvou návrhů by se potom nestala jakousi zápalnou šňůrou, která spustila postupnou demontáž tzv. Janotova balíčku na výdajové stránce, protože řekněme si otevřeně, že z Janotova balíčku zůstalo pouze největší navýšení daní v posledních deseti letech a úspory výdajů se tímto redukují na naprosto zanedbatelnou částku.
Chtěl bych také připomenout, že by si nicméně měli být vědomi především poslanci sociální demokracie, že tímto svým hlasováním - protože oni vždycky mluví o tom, že nějaké opatření nesmí být děláno ve prospěch vysoce příjmových skupin - že odhlasováním tohoto návrhu, kdo nejvíce vydělá na tomto přijetí, jsou jednoznačně příjmové skupiny nad 30 tis. korun. Takže to by také tady mělo zaznít, protože sociální demokraté vždycky, když náhodou někomu s nadprůměrným platem přibude o jednu korunu víc, tak hned se tváří kysele. Proto by měli vědět, že tímto opatřením, jak jsem již řekl, v průměru 4 tis. korun měsíčně pro platovou kategorii 30 až 50 tis. korun přinesou. To je podle mého názoru korektní konstatovat.
Již jsem řekl, že tento návrh nebyl dobře promyšlen a dobře koncipován. Byl skutečně základním důvodem, proč ODS byla připravena hlasovat pro původní kompletní znění tzv. Janotova neboli vládního protideficitního balíčku pouze se skřípějícími zuby. Chtěl bych znovu připomenout, že jsme upozorňovali pana ministra financí, že toto není moudrý návrh, resp. není moudrý postoj ponechat tento návrh v Janotově balíčku. Navrhovali jsme jiné typy úspor mandatorních výdajů a požadovali jsme, aby tento návrh byl vyjmut, nicméně, a to chci konstatovat, tady bylo dosaženo politické dohody, 25. září bylo něco odhlasováno. Teď se můžeme bavit o tom, zda někdo věděl, o čem hlasuje, pak změna jeho stanoviska po pěti měsících je nepochopitelná, anebo tady někdo hlasoval 25. září a nevěděl, o čem hlasuje. Pak to lidsky dokážu pochopit, ovšem z hlediska politicko-odborného to podle mého názoru má určité nedostatky.
Znamená to tedy, že my, aniž bychom tomuto návrhu tleskali, aniž bychom byli rádi, že byl přijat, tak jsme solidní politickou stranou, která má konzistentní politický postoj. Musím říci, že nedokážeme hlasovat 24. února, po pěti měsících, o té samé věci jinak, než jsme hlasovali 25. září loňského roku. ***