(16.20 hodin)
(pokračuje Liška)
Poté co si lídři dvou největších politických stran, ODS i ČSSD, v minulých letech a měsících často vyměňovali repliky o tom, jak mafie, která pracuje samozřejmě proti jim samotným, a obviňují toho druhého, prorostla politický systém a jak je zkorumpovaný, stojíme zde samozřejmě v situaci, kdy už slova jsou naprosto málo. To, co můžeme udělat, je mnohem víc než to, co je samozřejmě obsaženo v souboru opatření, který přinesl pan ministr Pecina. Ale to, co je na tom podstatné, je, že to jsou opatření, která tvrdě trestají korupci, a není mezi nimi žádné opatření, které by působilo preventivně, jako prevence korupce. Ano, můžeme říci, že odstrašující tresty a naopak motivace může takto sloužit. Ale jedná se skutečně o opatření, která spadají do kategorie trestání, nikoliv do kategorie prevence a předcházení. To znamená předcházení korupci.
To, kde my vidíme jako zelení dva největší problémy, je oblast, možnost, příležitost, kterou jsme v minulých 20 letech nedokázali schválit, tato Sněmovna, která čeká na příští vládu a příští parlament, jakožto závazek, ke kterému se Česká republika zavázala už při svém vstupu do Evropské unie a který nebyla schopna naplnit. A to je samozřejmě zákon o státní službě, který je mimořádně složitý a závažný, ale je to jeden z úplných předpokladů pro to, aby zde vznikla, rozvinula se nezávislá státní správa. Bez toho, aby existoval jasný kariérní řád našich úředníků, kteří budou více či méně imunní proti korupčním tlakům a pokušením, bez toho se nic nezmění. Proto je to závazkem pro nás pro všechny. A já doufám, že všechny politické strany, které uspějí v příštích parlamentních volbách, se k tomuto konečně odhodlají a že příští vláda do Sněmovny přinese právě tento návrh. To je úplně principiální předpoklad.
Ale to, co můžeme udělat ještě my nyní při druhém čtení tohoto souboru opatření, je zaměřit se na druhou oblast, která je podle našeho názoru mnohem více zatížená, mnohem více problematická, to je oblast zadávání veřejných zakázek. K tomu mi dovolte uvést několik bodů.
V České republice není důsledně vyžadována průhlednost, transparentnost společností, které se ucházejí o veřejné zakázky. Tady ve Sněmovně leží návrh - tvůrci ČSSD, zelení - který by měl vést k zákazu akcií na držitele, tzn. měl by přispět ke zprůhlednění majetkového prostředí v české ekonomice a samozřejmě především ve vztahu ke státu. Jelikož ale nedokážeme zakázat tento způsob držení akcií v zahraničí, tím pádem zde bude existovat i nadále, musíme přinejmenším nastavit pravidla, která by garantovala to, že se veřejnost dozví, kdo je majitelem firem, které čerpají finance prostřednictvím státních zakázek, veřejných zakázek. Kdo jsou ti lidé, kteří z toho mají ten byznys. Mělo by být zákonným požadavkem, mělo by se stát zákonným požadavkem, ustanovením, aby všechny firmy, všechny subjekty, které se ucházejí o veřejné zakázky, jako podmínku pro jejich získání doložily průhledné pozadí, průhledný stav toho, kdo je vlastní, kdo je jejich majitelem, jaká je majetková struktura a vlastnictví, vlastnická struktura těchto společností.
Možná si myslíte, že to je příliš tvrdý zásah do soukromí, do soukromého sektoru. Ovšem po konzultacích, které jsem vedl i se středními, menšími, ale i velkými nadnárodními firmami, jsou připraveny tomuto požadavku vyjít vstříc a doložit, a dokládat při tom, když se budou ucházet o veřejné zakázky, svoji vlastnickou strukturu minimálně do těch dvou stupňů. To je otázka, která by rozhodně měla být řešena, a já si myslím, že si daňoví poplatníci zaslouží to, aby věděli, kdo nakonec veřejné zakázky získává, kdo za těmito firmami stojí, a měli by být schopni se to dozvědět transparentním způsobem tak, aby veškeré tyto údaje byly zahrnuty v registru, či byly přístupné na internetu.
Je úplně zřejmé, že právě tady toto je oblast, která může velmi trápit a také podle všech indicií velmi trápí českou ekonomiku a vůbec českou demokracii v širším rámci. To, co je naprosto zřejmé, je to, že firmy, které samy volají po těchto zákonných ustanoveních, jsou znechuceny korupčním prostředím, samy vůči státní správě i samosprávě. Ony samy chtějí, aby toto bylo uzákoněno, protože už jsou znechuceny tím, jak jsou de facto ke korupci tlačeny, že musí vycházet vstříc těmto praktikám, protože bez nich nejsou schopny uspět. Ony chtějí uspět, ale chtějí uspět za průhledných, férových podmínek a český stát jim to neumožňuje, protože není schopen přijmout taková pravidla, která by toto garantovala.
Stejně tak mi dovolte hovořit ještě o druhé oblasti, totiž o tom, jakým způsobem se vůbec dochází k zadávání veřejných zakázek. Je přece zřejmé, že ten problém nespočívá ve složení oněch výběrových komisí. Je sice velmi bohulibé a správné, a v tomto zelení jednoznačně deklarují podporu vládě, aby prověřila členy těchto výběrových komisí u zakázek většího objemu. Ale moc dobře víme, že to samo o sobě není gros tohoto problému. Ti lidé, kteří tam sedí a podílejí se na výběrovém řízení, často působí pouze jako stafáž, protože to podstatné, co se při výběru těch zakázek děje, to podstatné je samotné zadání ze strany státu. A bohužel se stává to, že příliš často toto zadání se ukazuje tak šité na míru jednomu, dvěma, třem subjektům, že nakonec samotná výběrová komise už mnoho nezmůže. A ať už tam jsou lidé s poctivými úmysly, nebo nepoctivými úmysly, v tom ten samotný problém není. To znamená prověřit ano, ale je potřeba se podívat na ten samotný proces, jakým způsobem to zadání vůbec probíhá a zda je dostatečně průhledný.
My jsme přesvědčeni o tom, že by se měl upravit způsob, jakým se často vyřazují uchazeči o veřejné zakázky na základě formálních kritérií. Často dochází k tomu, že se do nějakého tendru, do nějakého výběrového řízení přihlásí x firem, z nichž velká část potom je vyřazena jenom proto, že nesplnila nějaké úplně detailní kritérium, které se samotnou kvalitou toho materiálu nemá mnoho společného. Proto je potřeba nastavit naprosto jasné šablony toho, jakým způsobem uchazeči své podané projekty mají prezentovat, tak aby nemohlo docházet k vyřazování čistě na základě formálních, detailních záminek. Samotné nastavení těchto šablon, těchto přísnějších kritérií, jak takový projekt uchazeče má vypadat, musí být upraveno velmi přesně zákonem a zpřísněno tak, aby tam nemohlo dojít k žádným pochybnostem. Stejně tak by každá veřejná zakázka, v jejímž posledním kole skončí méně než tři uchazeči, měla být vyhlášena znova. Protože se často děje to, že nakonec v posledním kole uspěje pouze jeden jediný, který splnil formální kritéria, a nakonec je tahle nabídka přijata i přesto, že často ve své ceně přesahuje, a někdy i významně, tu částku, na kterou to výběrové řízení, ta zakázka byla původně vyhlášena. ***