(16.30 hodin)
(pokračuje Liška)
Takovýchto případů je příliš mnoho, než abychom si mohli myslet, že to je nějaká náhoda. A nepomůže nic jiného, než upravit tato pravidla tak přesně a tak přísně, aby k tomuto nemohlo docházet. Prostě pokud se nenajde více než jeden kvalitní uchazeč, který splní formální kritéria i cenu, tak potom nechť se vyhlásí další kolo výběrového řízení.
A stejně tak je potřeba se zaměřit na to, aby všechny tyto veřejné zakázky včetně dokumentace, včetně transparentní majetkové struktury těch ucházejících se subjektů, byly dostupné veřejnosti na internetu. Je podle mě velmi relativně snadné to, aby například Ministerstvo financí jednou za rok nebo i dvakrát zveřejnilo, za jakou cenu, na jaké produkty, na jaké zakázky, na jaké služby byla vyhlášena výběrová řízení a s jakým výsledkem, a to proto, aby se nemohlo stát, že například v Praze na podobnou zakázku na dodávku třeba nějakého elektronického zařízení uspěje firma, která, dám příklad, nabídne a vyhraje částku 120 milionů korun, a přitom v Ostravě nebo v Brně nebo jinde se to stejné pořídí za částku poloviční nebo ještě menší. To, že tady neexistuje přehledné, průhledné prostředí, které by umožnilo srovnat, jaké služby jsou státem za kolik peněz nakupovány, tak si potom z toho samozřejmě dělají byznys ti, kdo tohoto zneužívají a spoléhají se na to, že stát bude tak těžkopádný, že k ničemu takovému nakonec nepřistoupí.
Proto zelení ve druhém čtení tohoto balíčku, tohoto souboru protikorupčních opatření, přednesou pozměňovací návrhy, které vycházejí z těch tezí, které jsem tady přednesl. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Liškovi. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Navrátilová.
Poslankyně Ludmila Navrátilová: Já nebudu dlouho zdržovat, jenom bych chtěla reagovat na svého předřečníka. Souhlasím s tím, že státní zakázky na stavební práce nebo na služby jsou jednou z nejlepších příležitostí ke korupci. Při výstavbě české dopravní infrastruktury protékají ohromné finanční prostředky včetně prostředků z fondů Evropské unie. Ten, kdo se touto problematikou nezabývá, by tedy mohl říci, že když tyto zakázky vyhrávají zahraniční firmy, které deklarují vysokou firemní kulturu, která úplatky odmítá, že se vlastně nemůže nic dít. Ale proč tady máme třeba nejdražší dálnice v Evropě? Že by to u nás dělaly jinak?
Jejich praktiky jsou leckdy opravdu nevybíravé. Vysoutěží státní zakázku, jistě zcela čistě a průhledně, tak třetinu ceny si nechají, aniž by odvedly nějakou práci. Vždyť ani nemají žádné dělníky, práci tu prodají subdodavatelům, přece se nebudou otravovat se zaměstnanci! Nebylo by to tak hrozné, kdyby aspoň subdodavatelé, naše regionální firmy, dostali řádně zaplaceno. Bohužel to tak není. V první fázi se musí dohadovat již v průběhu zakázky, kdo vlastně jakou práci odvedl a kdo zavinil zpoždění. Pak nastupují na řadu právníci a subdodavatelé se nestačí divit. Za vše mohou oni, je jim napočítáno penále za zpoždění, krácena odvedená údajně nekvalitní práce a zdržuje se účelově vyplacení peněz. Nemohou se prakticky bránit, i když za nic nemůžou. V té době už jsou totiž v druhotné platební neschopnosti a začínají se řítit do problému. Musejí odvést DPH, zaplatit pojistné, dostávají se do insolvence a hrozí jim exekuce. Takto již byly zlikvidovány stovky našich českých firem. Odnesli to většinou i zaměstnanci (upozornění na čas), protože nejen že jim nikdo nezaplatil, ale ztratili i zaměstnání. Proto tady musím souhlasit s tím, že něco se začít musí. (Přerušena předsedajícím.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, paní poslankyně, nezlobte se, přihlásila jste se k faktické poznámce. K té se hlásí také pan poslanec Liška.
Poslanec Ondřej Liška: Dovolte mi prosím fakticky zareagovat. Ano, samozřejmě, že tohle je oblast, která co se týče veřejných zakázek, korupcí trpí nejvíc. Vy mluvíte o českých firmách, které díky tomu neprosperují, protože se o tento byznys ucházejí firmy zahraniční. Ale tohle je přece podle mě falešná argumentace. Já znám české firmy jako například Silnice.cz, které mají za 300 milionů zakázky a nikdo neví, kdo je vlastní, co vlastně dělají a tak dále. Vždyť ten případ je přece moc dobře znám.
Ale já jsem chtěl upozornit na něco jiného. Ta protikorupční opatření, která navrhuje pan ministr Pecina, ta jsou samozřejmě tvrdá, možná, a budeme se o tom bavit ve druhém čtení, zda příliš a zda je možné hledat nějaké alternativy. Ale samotný tento fakt neodradí a netransformuje celý systém, celý prostor mezi státem a soukromými firmami, kde dochází k největší korupci a šíření klientelistických sítí, pokud nebudeme mít tvrdší zákony, které upravují zadávání veřejných zakázek. To znamená od těchto opatření, která jsou navrhována, si neslibujme příliš. Pojďme se podívat na to, kde se hospodaří s mnohem většími objemy, kde je ta korupce mnohem vyšší, ale tam ta ochota dělat nějaké razantnější změny je také podstatně menší. Proto si myslím, že je správné otevřít i tuhle otázku ve druhém čtení tohoto souboru protikorupčních opatření.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou se opět přihlásila paní poslankyně Navrátilová.
Poslankyně Ludmila Navrátilová: Abych mohla dokončit svoji řeč. Poslední dobou korupčních skandálů přibývá. Podle přesvědčení mnoha podnikatelů nerozhodují v soutěžích ani tak cena a kvalita nabídek, ale spíš dobré kontakty. Toto prostředí vytváří na trhu nerovnováhu, protože ten, kdo má kontakty a je ochoten platit, je na tom lépe. A proč tomu tak je? Chybí tu dlouhodobý plán, který by postupně korupci omezoval. Nemůžeme stále jen něco poopravovat, aby se neřeklo, že nic neděláme. Pokud nebude všeobecná ochota začít tento problém řešit, nepomůže žádný sebelepší balíček. Zatím je zde pouze vytvářen chaos a v chaosu si právo a morálka jen těžko hledá cestu. Doufám, že vládní protikorupční opatření je ten pravý impuls pro změnu a splní to, co od něho vláda i veřejnost očekává. Začne se konečně korupce opravdu řešit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, paní poslankyně. Dámy a pánové, tím jsme vyčerpali všechny přihlášky do rozpravy. Ale hlásí se pan poslanec Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, já bych chtěl jen nad rámec toho, co tady bylo řečeno, ještě vystoupit se stanoviskem svým k tomu návrhu zákona, který tady projednáváme.
Mnohokrát zaznělo, že snad může být protiústavní, mnohokrát zaznělo, že je to zákon kontroverzní. Možná určitě může zaznít to, že to je návrh odvážný, protože se pokusil to, o čem se tady dlouho mluví a na čem se všichni shodneme, tedy to, že by bylo potřeba zavést institut korunního svědka a protikorupčního agenta, tak se pokusil to popsat konkrétními slovy. Pokusil se to pan ministr vnitra a jeho tým zapracovat do konkrétních paragrafů, což samozřejmě není jednoduché, a ani já nejsem stoprocentně ztotožněn s tím návrhem zákona, tak jak byl předložen. A kdybych se dnes měl rozhodovat o tom, jestli jej podpořím například v prvním čtení, tak samozřejmě budu váhat, protože zcela jistě by tam bylo více těch pozitivních věcí, ale byly by tam i otazníky.
Proto si dovolím požádat také Ministerstvo vnitra, aby se pokusilo na základě diskuse, která tady proběhla a která samozřejmě neprobíhala jen dnešní, ale i ten včerejší den, zapracovat některé mechanismy, které by zabránily zneužití. To je myslím to slovo, které tady padalo nejčasněji, že se všichni bojí toho, aby tento institut nebyl zneužíván, aby nebyl zneužíván policií například v tom, že někomu slíbí beztrestnost, pokud on potopí někoho, kdo nic neudělal, a bude to zneužíváno způsobem, který právě je blízký možná minulému režimu. Já bych proto chtěl požádat pana ministra a další, abychom se zamysleli nad tím, zda skutečně, například institut korunního svědka, by do toho neměl být zapojen soud, tak aby tyto pochybnosti zmizely. A myslím, že pak by samozřejmě jakékoli námitky oproti ústavnímu postupu - nebylo možné na ně brát zřetel.
Takže závěrem bych si dovolil podpořit tento návrh do druhého čtení a chtěl bych také připomenout, že jsme včera dávali, a pokud by bylo potřeba, ještě dnes zopakovat návrh na zkrácení lhůty o 30 dnů.***