(11.20 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
To je činnost ze strany NKÚ, která by zasluhovala, myslím si, více pozornosti už teď, už za stávajícího právního stavu ve vztahu ke státním prostředkům a státním orgánům. Já se trošku děsím, jakým způsobem bude pojata tato ambice NKÚ právě ve vztahu k samosprávnému hospodaření obcí.
Já teď nechci vytahovat, abych tak řekl, nejkontroverznější případy, které teď hýbou médii. Pokusím se zůstat podstatně neutrálnější a použiji příklady spíše z dávnější minulosti a ze svého města, aby nevznikly nějaké předvolební kontroverze.
Například výstavba mostu v Ústí nad Labem. Jak víte, Ústí nad Labem začátkem 90. let mělo pouze jeden most. Působilo to celou řadu problémů a v zastupitelstvu města se dlouhodobě hovořilo o tom, že město musí získat most druhý. Možná vám to připadá jako velmi podružná historka, ale uvidíte, že se dostanu v jejím závěru k pointě toho, co chci zde říci. Následně se zjistilo, že Ministerstvo financí, resp. Ministerstvo dopravy nejsou ochotny tuto situaci řešit. A vzhledem k tomu, že město v té době mělo poměrně vysoké přebytky hospodaření, se zastupitelstvo rozhodlo, že postaví tento most fakticky za obecní peníze. Inu, v Ústí nad Labem donedávna byl pravděpodobně jediný most v České republice, po kterém vedla silnice první třídy, který nepatřil státu, ale který si postavilo město za své prostředky samo. A teď já se ptám: Kdyby fungovala už současná kompetence NKÚ vůči obcím a jejich funkcím v samosprávném nakládání s obecními prostředky, jaký by byl závěr NKÚ? Samozřejmě ve smyslu souladu vynakládání těchto prostředků se zákony jako evidence, finanční účetnictví apod. by byl tento závěr asi kladný. Nicméně ve vztahu k něčemu, čemu bychom řekli efektivita vynakládání obecních prostředků, by byl katastrofální, protože město mělo samozřejmě trvat na tom, aby most postavil stát, nikoliv město samo, protože fakticky, jak už jsem řekl, šlo o komunikaci první třídy a tam byla primárně odpovědnost státu. To bylo jenom takové připomenutí už trošku dávné historie z mého vlastního města. Nicméně dovedeme si jistě představit modelový příklad, jak by kontrolní akce na takovouto velkou investiční akci v řádu stovek milionů korun probíhala. To jsou investiční akce. Můžeme dosadit do této rovnice spoustu jiných věcí. A jak říkám, je zde i spousta nedávných konkrétních příkladů.
Pojďme se bavit o opačném gardu. V opačném gardu - tím myslím nikoliv investiční činnost města, tzn. vynakládání veřejných prostředků, ale nakládání s majetkem, resp. prodej tohoto majetku. Prodej majetku obcí je samozřejmě velmi zásadní téma. Možná že v tomto desetiletí už nebude tak zásadní, protože většina privatizačních procesů už proběhla. Nicméně teď jsem se nedávno dočetl, že jedna z městských částí Prahy bude prodávat tisíce svých bytů a v podstatě očekává miliardové výnosy.
Opět jako člověk, který má poměrně dobrou zkušenost v této oblasti, musím říci, že zde v České republice máme určitý paradox. Zatímco pro veřejné nakládání, resp. veřejnou zakázku máme velmi podrobnou legislativu se všemi těmi kontrolními mechanismy na straně NKÚ apod. a už to prostě funguje - je to celá taková mašinerie, kdy i objednání kopírky musí probíhat poměrně velmi zdlouhavě a podléhá to celému systému odvolacího řízení apod. - tak je zajímavé, že prodej, a teď nechci říci přímo Karlštejna, ale poměrně velkého majetku obce, se fakticky řídí třemi paragrafy v zákoně o obcích. V nich je poměrně obecně napsáno, že obec musí nakládat se svým majetkem s péčí řádného hospodáře a má prodávat za cenu pokud možno, v místě a čase obvyklou. To je pochopitelně velmi obecné ustanovení, které by, když se vezme velmi úzce, velmi významným způsobem omezovalo samosprávné nakládání s majetkem obce a řekněme určitá její další kritéria na to, komu a za jakých podmínek ten majetek prodá. Na druhé straně to tvoří právě takový nebezpečný klacek na příslušná zastupitelstva. A já nevím, do jaké míry jste informováni o tom, že například v minulých letech na udání určitých opozičních zastupitelů policie poměrně důsledně prošetřovala některé případy nakládání s majetkem. Na policii chodili podávat vysvětlení členové zastupitelstev a skoro to vypadalo tak, že ti, kdo hlasovali pro, budou nějakým způsobem kolektivně popotahováni, a ti, kdo hlasovali proti, ne. A podobně.
Proč to říkám? Opět. Za celá ta léta § 38, 39 a jeho používání prošly celou řadou velmi kontroverzních diskusí. A skoro bych řekl, že zde máme určitou zkušenost s praxí, s judikaturou i s těmi právě zmíněnými případy pokusů - naštěstí jenom pokusů - o kriminalizaci tohoto samosprávného rozhodování na úrovni obcí. A teď zde jedním slovem, resp. jednou větou vloženou do Ústavy, de facto do této právě opět velmi složité a kontroverzní oblasti necháváme vstupovat NKÚ. Neříkám, že jsem proti. Jenom upozorňuji na to, že je to velmi kontroverzní oblast.
Jak se bude NKÚ v budoucnu vypořádávat například právě s oním zmíněným prodejem bytů? Pochopitelně, pokud má obec prodávat byty a měla by se řídit tím ustanovením o péči řádného hospodáře o ceně v místě a čase obvyklé, tak by měla tyto byty prodávat ve veřejné soutěži, v nějaké obálkové soutěži apod. Kdo jste starostou nebo kdo se zabýváte touto problematikou, samozřejmě víte, jakým způsobem toto bylo kontroverzním tématem a koneckonců do jisté míry v úplně jiné souvislosti se to dostalo i na tuto půdu, na půdu této Sněmovny. Bylo to v souvislosti s byty OKD. Naprosto neuvěřitelným způsobem zde Sněmovna zasahuje do exekutivy a do smluvních vztahů. Ale to je jiná věc.
Nicméně v každém případě se zde bavíme o tom, že obec přece - ať to byla obec řízená pravicovou, nebo levicovou koalicí - v nějaké podobě vždy zohledňovala práva nájemců těch bytů. Jinými slovy, těm nájemcům prodávala byty s určitou slevou. Míra slevy byla samozřejmě pochopitelně politickým rozhodnutím. Nicméně velmi málokdy obce prodávaly byty za tržní cenu formou nějaké obálkové metody apod., to znamená tak, aby do písmene a litery dodržely zákon o obcích, § 38, 39, o ceně v místě a čase obvyklé. Pokud totiž tyto byty neprodávaly alespoň nějak zvýhodněně svým nájemcům, tak pochopitelně se z toho stala politická kauza a nájemníci většinou stejně dosáhli svého.
Já se tedy ptám, jakým způsobem bude NKÚ takovéto majetkové přesuny, takováto majetková rozhodnutí kontrolovat. Bude tedy naprosto striktně vycházet z toho principu péče řádného hospodáře a ceny v místě a čase obvyklé? No v tu chvíli musí podat trestní oznámení prakticky na všechny zastupitele a starosty, kteří vyšli vstříc těm nájemníkům, kterým prodávali byty za nižší cenu. A já se obávám, že to nemáme zcela ujasněné. ***