(11.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Ono to souvisí celkově s další pojetím Nejvyššího kontrolního úřadu, nakolik má být tím kontrolorem, který stále sděluje Sněmovně, co se třeba spáchalo, nebo nespáchalo, jestli se konalo dobře, nebo nedobře, nebo nakolik má opravdu víc směřovat k tomu být veřejným auditem. Směřovat k tomu, pokud postupujete takhle, je to správně. Být spíše tím, kdo pomáhá těm veřejným rozpočtům. Ať už státnímu nebo těm komunálním a regionálním nebo všem dalším. Pomáhá jim ukazovat, jaké cesty jsou správné a v souladu se zákonem.
Tohle byly věty, které myslím měly zaznít v obecné rozpravě, že je třeba opravdu vyvrátit pochybnosti o tom, že jsme chtěli posunout postavení NKÚ. Nechtěli jsme v žádném případě posunout postavení NKÚ. Nechtěli jsme měnit ani vzájemné vztahy mezi prezidentem, viceprezidentem a členy NKÚ a jejich navrhování. A musíme si dát lehce pozor, abychom příliš širokými formulacemi týkajícími se právě kontrolování obcí a krajů se nedostali do situace, že pak už nebude třeba psát žádný zákon o NKÚ, protože NKÚ bude mít pocit Ústavy a bude se dovolávat rozhodování ústavních a jiných soudů, že může kontrolovat úplně všechno. Musíme tady být lehce opatrní a nabádám k jisté střízlivosti.
A stejně tak bych se velmi chtěl přimluvit k tomu, co tady už říkal pan zpravodaj: musíme velmi rozumně stanovit datum účinnosti tohoto sněmovního tisku. I kdyby se nám ho podařilo projednat ještě v tomto volebním období, což docela doufám, že by se mohlo podařit, protože se mi zdá, že má poměrně podporu napříč politickým spektrem, tak je samozřejmě otázka, jestli ho vrátí, nevrátí Senát, jestli ho dokáže Senát schválit, ale nicméně než by ten ústavní zákon vstoupil v platnost, podle mne je nezbytně nutné mít novelu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu detailně probranou, projednanou právě ve vztahu k těm kompetencím, které budou ke krajům a obcím. A je nám všem jasné, že taková novela není věc na dva, tři, pět měsíců, ještě po volbách. Takže tady bych se výrazně přimlouval za to, přemýšlet, jestli ta účinnost nemá být ne o pět měsíců odložena, jak navrhoval pan zpravodaj, ale možná 1. 1. 2012 nebo třetího měsíce poté, co vstoupí v platnost novela zákona o NKÚ. Teď je to jedno, ale prostě jenom abychom si byli vědomi toho, že než vstoupí v platnost tato novela Ústavy, měli bychom mít upraven zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby bylo jasné a patrné kdy, za jakých podmínek, za jakých okolností a jakým směrem má chodit kontrolovat hospodaření krajů a obcí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Dalším vystupujícím v této rozpravě je poslanec Petr Gandalovič. Vážený pane poslanče Gandaloviči, máte slovo.
Poslanec Petr Gandalovič: Vážená paní předsedající, vážená Sněmovno, úvodem svého vystoupení bych vás chtěl ujistit, že jsem pro to, abychom se dále zabývali tímto návrhem zákona a abychom jej potom v nějaké podobě nepochybně podpořili. Nicméně myslím si, že to je natolik důležitá materie, že je potřebné o tom vést určitou rozpravu, a rád bych několika poznámkami do této rozpravy přispěl.
Tento návrh zákona je a není průlomový. On není průlomový proto, že NKÚ na obcích už dávno je. Když vezmeme, v jakém rozsahu obce a především jejich investiční činnost jsou závislé na různých dotacích, ať už to jsou dotace ze státního rozpočtu nebo dotace z Bruselu, tak pochopitelně uvidíme, v jakém rozsahu je už dnes NKÚ na obcích. Protože veškeré tyto dotační tituly, resp. jejich realizace je rutinně předmětem kontrol NKÚ a myslím si, že všichni s tím mají nějaké zkušenosti a skoro by se dalo říci, že tady problém není.
Na druhé straně tento zákon je průlomový. Je průlomový z toho pohledu, že se zde v podstatě zmocňuje NKÚ k hospodaření (?) samosprávného nakládání s majetkem této veřejnoprávní korporace, ať už je to obec nebo kraj, a to z hlediska zákona o obcích, který jsem si vzal za příklad, je v současné době řešeno paragrafy 38 až 40 až 42. Tyto paragrafy z pohledu toho, jak problém je závažný a rozmanitý, jsou poměrně stručné a samozřejmě dlouhodobě vytvářejí prostor k různým výkladům i třeba kontroverzním, ale na druhé straně je potřeba říci, že za dobu fungování obcí se posuzování toho, jak efektivně obce svůj majetek spravují, jakýmsi způsobem už zaužívalo, je zde určitá praxe, obce pochopitelně mají své vnitřní kontrolní orgány, a nezapomínejme i na to, že zde je samozřejmě veřejnost, média a podobně. A to je vše velmi bedlivě sledováno.
V tuto chvíli se tedy NKÚ v podstatě navrhuje dát pravomoc kontrolovat toto samosprávné nakládání obcí se svým majetkem. A já znovu upozorňuji, že tady, a už to bylo v několika předchozích příspěvcích řečeno, vstupujeme do tedy toho poměrně už dnes rozsáhlého a velmi komplexního prostoru, kde doposud NKÚ pravomoc nemá.
Proč se tímto zabývám, je především to, že NKÚ ve své praxi vůči státním orgánům, resp. státním prostředkům nekoná jenom kontroly za účelem zjištění souladu nakládání těchto veřejných prostředků se zákonem, s různými předpisy o účetnictví, o finančním hospodaření apod., ale zabývá se též poměrně širokým pojmem jakožto efektivitou vynakládání těchto státních prostředků. A pojem efektivita je samozřejmě pojem, který není tak úplně přesně definovatelný jako pojem soulad s určitými účetními pravidly apod. Protože něco se může zdát někomu efektivní a někomu se to může zdá neefektivní, je zde samozřejmě velký prostor pro politické rozhodnutí.
Jako příklad bych si chtěl vzít v minulém roce ukončenou, respektive reportovanou kontrolní akci 8/26 ohledně rychlostní komunikace R52, která má spojovat Brno se státní hranicí, jinými slovy známá kauza dálnice Brno-Vídeň přes Mikulov. Účelem této kontrolní akce bylo prověřit, zda příprava spojení Brno-Vídeň rychlostní komunikací R52 dává předpoklad k efektivní realizaci investice. Když si potom přečtete kontrolní závěr, tak zjistíte, že NKÚ zde vstupuje na velmi tenkou půdu, a skoro bych řekl na velmi výbušnou půdu politického rozhodování, kudy povede toto velmi důležité spojení z Brna do Vídně. Na půdu, kde se používají úplně veškeré prostředky. Kdo se v tom trošku vyzná, tak ví, že ten příběh rozhodně nemá jenom kladné a záporné hrdiny a ti, kteří se schovávají v řadě případů za ochranu životního prostředí, mají v tom problému podstatně prozaičtější zájmy a podobně. To znamená zde se NKÚ skutečně vrhl do této velmi kontroverzní situace a svým poměrně zjednodušeným způsobem se v podstatě dává na stranu těch, kteří jsou odpůrci výstavby dálnice Brno-Vídeň.***