(11.00 hodin)
(pokračuje Benda)
Opakovaně jsme tázáni, zda některé formulace, které jsou zvoleny v ústavním zákonu a o kterých se určitě budeme muset na půdě ústavněprávního výboru ještě bavit, a nepochybně se o nich bude bavit i Senát, nemají zavdávat nějakou myšlenku na to, že má právě docházet k posunu vztahu mezi Poslaneckou sněmovnou a Nejvyšším kontrolním úřadem. Jedna z vážných pochybností, které jsou vznášeny, je ono vypadnutí slova, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislým orgánem. Důvod není ten, že bychom se báli, že bychom chtěli jakkoli změnit nezávislost NKÚ, ale právě onen ústavně správní spor o to, jestli je vhodné používat slovo orgán, jestli to je ten správný termín, který má česká Ústava obsahovat.
Tady bych rád ocitoval jednu část stanoviska, které bylo zpracováno právě experty na ústavní právo, které zdůrazňuje nezávislost. Dovolil bych si citovat: Zbývá ještě vyřešit otázku nezávislosti. Skutečnost, že NKÚ není v textu novely označen jako nezávislý orgán nebo úřad, samozřejmě neznamená zúžení jeho nezávislosti. Nezávislosti vykonavatele státní moci je třeba obecně rozumět tak, že jde o princip, který v sobě zahrnuje za prvé institucionální stránku, to je požadavek nezávislého zakotvení takového vykonavatele, a to jako celku, ale i jako jednotlivce. V případě NKÚ není pochyb o tom, že jeho nezávislá úprava v samostatné hlavě Ústavy je více než zárukou jeho nezávislého postavení v hierarchii státu. Na to navazuje úprava financování NKÚ ze samostatné kapitoly rozpočtu, úprava platových podmínek představitelů NKÚ přímo ze zákona o platu apod. Pokud jde o nezávislost jednotlivce, individuálního vykonavatele kontrolní pravomoci, zde je dostatečná odpověď nově koncipovaný odstavec 3 v tisku 960. Druhou stránkou nezávislosti je nezávislost činnosti, to je výkonu působnosti. V případě NKÚ je tato složka nezávislosti zaručena poslední větou odstavce 1 v tisku 960. Třetí stránka nezávislosti, která je důležitá, je rozhodnutí jako výsledek činnosti. I toto je pokryto právě první větou - poslední větou odstavce 1 tisku 960.
Tady bych chtěl právě upozornit na to, že nezávislost personální je zaručena, nezávislost institucionální a rozhodování je také zaručena, není třeba tam mít Ústavu a nedochází k žádnému posunu. Ono konstatování, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislým orgánem. To je první věc, která myslím, že má být řečena a je důležitá.
Stejně tak jsou nám opakovaně kladeny otázky, zda změnou, respektive včleněním kolegia NKÚ do Ústavy nemá dojít k nějakému posunu ve formování kolegia NKÚ, respektive v tom, že Nejvyšší kontrolní úřad doposud - prezidenta, viceprezidenta stanovila přímo Ústava a zbytek členů kolegia volila Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta NKÚ. Protože je snaha celé kolegium - na základě mnoha odborných připomínek, které dlouhodobě z řad ústavních právníků i odborníků na správní právo zaznívají - celé kolegium promítnout do Ústavy, proto v návrhu, který máme, je o dalších členech pouze konstatovaní, že je volí Poslanecká sněmovna. Myslím, že nebylo žádných záměrem navrhovatelů - a znovu se tím budeme zabývat, ale z mé strany to určitě záměrem nebylo - jakkoli posunout toto postavení, aby navrhovatelem pro Poslaneckou sněmovnu byl někdo jiný než prezident NKÚ. Nepředpokládali jsme - a kdyby taková pochybnost měla vzniknout, musíme ji samozřejmě opravit - jakýkoli posun.
Já osobně jsem přesvědčen po důkladném studiu tohoto tisku, že k žádnému posunu nedochází, že pokud Ústava doposud neřešila vůbec kolegium a zákon stanovil, že navrhuje prezident NKÚ, tak ta skutečnost, že nyní Ústava říká, že volí Poslanecká sněmovna, neznamená, že nemůže být v zákoně stanoveno, kdo je navrhovatelem pro Poslaneckou sněmovnu. V mnoha případech máme ve stávajících textech běžných zákonů řečeno, že někdo navrhuje Poslanecké sněmovně, že negeneruje návrhy sama, že to nejsou poslanci, a nevytváří to žádný problém, nevytváří to žádný kompetenční spor o to, jestli tak být může, nebo nemůže. Ale přesto si myslím, že tuto část musíme ještě přezkoumat. Kdyby měla vznikat taková pochybnost, že bychom chtěli posunout působnost NKÚ, museli bychom tam výslovně jmenovat, že navrhovatelem je prezident NKÚ. Nic takového jsme opravdu nechtěli udělat. Nechtěli jsme měnit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu ani postavení jeho představitelů.
Pokládal jsem za nutné toto říci, protože opravdu se objevují nejrůznější pochybnosti, jestli vlastně neřešíme ústavním zákonem nějakou stávající situaci. Neřešíme. Ta se musí vyřešit sama. Ústavním zákonem se snažíme jenom dlouhodobě napravit problémy, které v působnosti NKÚ existují.
A nyní několik spíše drobných připomínek, které bych chtěl mít k samotnému textu, respektive možná pochybností, které jsme si zatím s navrhovateli jenom sdělili, ale myslím, že mají být do jisté míry sděleny i v rozpravě zde na mikrofon, protože se jedná o návrh ústavního zákona a tam samozřejmě na každém slovíčku bude velmi detailně záležet, protože pak bude vykládáno v případných rozhodováních Ústavního soudu.
Já sám mám za sebe jistou pochybnost o tom, jestli je správné v odstavci 1 stanovit odlišně působnost vůči krajům, nebo krajům a obcím, obecně územním samosprávným celkům, a dalším fyzickým a právnických osobám. Zatím je tam může kontrolovat - zákonnost hospodaření s majetkem územních samosprávných celků, to je jedno znění. A druhé znění - ve vztahu k dalším fyzickým a právnickým osobám, které hospodaří s veřejnými prostředky, je: stanoví-li tak zákon, kontroluje další hospodaření těchto fyzických a právnických osob s veřejnými prostředky. Vláda navrhuje, a pan zpravodaj to tady dneska sděloval, že nemá být může kontrolovat, ale kontroluje zákonnost hospodaření s majetkem územních samosprávních celků. Já přesto kladu otázku, jestli by nebylo vhodné v obou případech volit onu formulaci - stanoví-li tak zákon, kontroluje hospodaření, ať už zákon o hospodaření s majetkem územních samosprávných celků, nebo těch dalších fyzických a právnických osob. Mám prostě jeden problém, abychom náhodou nedospěli do situace, že my tady pak budeme psát složitě nějaký zákon o tom, jakým způsobem NKÚ kontroluje jak regionální samosprávy a obecní samosprávy, tak případné další fondy - České televize, já nevím, pojišťovny, veřejné zdravotní pojištění a další instituce - a abychom se nedostali s NKÚ do ústavního sporu, že Ústava jim říká, že mohou kontrolovat hospodaření krajů a obcí a zákon jim to pak nemá v žádném směru dále omezovat, a oni by vlastně jakoby šli nad rámec toho, co jim případně stanoví zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Toto je věc, kterou si myslím, že si musíme velmi pečlivě rozmyslet a pokládám ji za docela důležitou, protože bych zase nerad dospěl do situace - myslím, že je dobře dohlédnout na kraje a obce, ale nerad bych dospěl do situace, že bude mít Nejvyšší kontrolní úřad tendenci bobtnat do instituce s 50 tisíci zaměstnanci, kde na každé obci budou sedět dva kontroloři a na každém kraji 15 kontrolorů a průběžně kontrolovat veškeré hospodaření. Já vím, že na to máme jakési rozpočtové možnosti, jak to omezit. Ale přesto si myslím, že základním úkolem NKÚ ve vztahu k územních korporacím má být něco, co bych nazval veřejným auditem. Více než průběžná kontrola hospodaření každého, která už dneska existuje, tak něco, co bych nazval právě veřejným auditem, jakousi snahou jednou veřejnou institucí se pokoušet napravovat - a nedělejme si velké iluze, že napravíme všechno - pokoušet lehce napravovat poměry hospodaření těchto subjektů, ale chce je spíše navádět k tomu - tyto kroky jsou správné, tady říkáme obecný, ne auditorský, ale výrok státní instituce - když budete konat tak a tak, je to spíše dobře. ***