(16.30 hodin)
(pokračuje Motejl)
A doufám, že si dovedete představit, že stovky, které se obracejí na mne, reprezentují současně tisíce, které se na mne neobracejí.
Ta úprava, nebude-li projednána vámi, i tak je toho času poměrně málo, protože už dneska se pracuje v tom řádu § 90, když by to mělo vyjít, takže jsem si dovolil, nevyčkávaje příští přestávky nebo ukončení této diskuse, vás oslovit a připomenout vám: Existuje tisk 1033, což je novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Týká se to stovek invalidů. Existuje tisk 803, který už je ve třetím čtení, což je novela zákona o spotřebitelských smlouvách. Zamyslete se nad tím, bude-li svolávána další schůze Poslanecká sněmovny, aby tyto dva tisky, jednak novela zákona o hmotné nouzi, jedna zákon o předběžných rozhodčích doložkách, což je tisk 808, byly zařazeny na tuto schůzi, aby na této schůzi byly projednány, aby také na takto zařízené schůzi byly přijaty.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Nyní vyzvu dalšího z přihlášených do obecné rozpravy ke sněmovnímu tisku 1015 a je jím pan poslanec Boris Šťastný. Vážený pane poslanče Šťastný máte slovo.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, hovoříme-li o tomto návrhu zákona, tak mě jako člověka, který se dlouhodobě zabývá oblastí zdravotnictví, napadá mnoho aplikací navrhovaného zákona v systému českého zdravotnictví a napadá mě řada neduhů, kterými české zdravotnictví díky korupci, korupčním příležitostem a klientelismu disponuje. Ani já stejně jako mnoho mých předřečníků nejsem spokojen s řadou věcí, s řadou návrhů v tomto zákoně, nicméně jsem přesvědčen, že v průběhu legislativního procesu bude možné vynegociovat takové změny, které by umožňovaly jeho přijetí v podobě, která by způsobila zlepšení v této problematice. (V sále je rušno.)
Ekonomický konzultant Miroslav Zámečník, který byl členem poradního sboru NERV, nazval ve své studii pro Transparency International české zdravotnictví královstvím křivých zrcadel. Já se s tímto názvem nebo s tímto hodnocením musím ztotožnit. Transparency International ve své studii pojmenovala desatero neduhů spojených s korupcí v českém zdravotnictví a neprůhledností v souvislosti v českém zdravotnictví, se kterými bych vás v souvislosti s předkládaným návrhem rád seznámil, protože jsem přesvědčen, že těchto deset hlavních bodů může býti pro další projednávání případných úprav ve druhém čtení důležitých.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážený pane poslanče, velice se vám omlouvám. Než přikročíte k prvnímu z těchto deseti bodů, pokusím se požádat přítomné dámy a pány, aby vám k tomu vytvořili odpovídající atmosféru. Zejména ti z vás, kteří telefonují v Poslanecké sněmovně, nechť si uvědomí, že jejich intenzita hlasu může být o mnoho vyšší, než si sami dovedou představit v případě, že jedno ucho poslouchá hovor na druhé straně. Usnesení o zákazu telefonování v Poslanecké sněmovně jsme bohužel zrušili, tak se alespoň soustřeďme na tento fakt.
Panu poslanci Šťastnému se velice omlouvám, prosím, aby pokračoval ve svém vystoupení, a vám všem děkuji za pochopení.
Poslanec Boris Šťastný: Netřeba se omlouvat. Já děkuji za vytvoření prostoru pro mé vystoupení.
Takže tím zmíněným prvním bodem je cenotvorba. Ceny v českém zdravotnictví jsou, jak všichni dobře víme, silně deformované, a to jak pokud jde o ceny zdravotních výkonů, tak pokud jde o stanovení cen klíčových vstupů. Česká republika totiž na rozdíl od většiny Evropy nijak nepokročila v zavádění úhrad v oblasti akutní péče založených na systému DRG, čili financování dle skupin diagnóz, a současný model úhrad v podstatě jen prolonguje neudržitelný stav. Bez úhrad založených na DRG nebo na nabídkových cenách za jednotlivé typy výkonů však sotva mohou existovat transparentní výběrová řízení na smlouvy zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče a tato soutěž se v podstatě nemá o co opřít.
Druhou problematickou oblastí v oblasti zdravotnictví související s korupcí a klientelismem je alokace investic. Alokace investic je jedním z velmi slabých míst českého zdravotnictví. Investice jsou přidělovány, protože většina nemocnic nevytváří dostatečné vlastní finanční zdroje vlivem systému, který je velmi našponován, a nemocnice jsou tak odkázány na dotace z centrálních či regionálních, popřípadě i místních rozpočtů. Neexistuje jasné pořadí vyhodnocování investic podle jejich ekonomické efektivnosti a medicínské potřebnosti a klíčem pro přidělení investice jsou velmi často, nebo mohou být velmi často politické kontakty. Skutečnost, že soukromá zdravotnická zařízení se k investičním dotacím nedostanou, nebo dostanou jen velmi obtížně, je dalším narušením soutěžního prostředí ve zdravotnictví, které nepochybně vytváří prostor pro korupci.
Třetím bodem je kontraktace mezi plátci a poskytovateli zdravotní péče. Nejhorší narušení pravidel transparentní soutěže o kontrakt se zdravotní pojišťovnou, které představovala příloha zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, tedy seznam nemocnic, s nimiž musejí pojišťovny uzavřít smlouvu, bylo nálezem Ústavního soudu, jak všichni víme, naštěstí zrušeno. Přesto ve vztazích poskytovatelů a pojišťoven existují vinou zásahů státní správy stále mnohá omezení bránící zdravotním pojišťovnám v pravém slova smyslu nakupovat zdravotní péči pro své pojištěnce. I zde vzniká tedy prostor, který by bylo potřeba tímto zákonem vyřešit a rizika spojená právě s takovýmto netransparentním postupem eliminovat.
Za čtvrté je to způsob financování zdravotnictví. Valná část veřejných výdajů na zdravotnictví pochází z vybraného pojistného, přičemž ovšem pojistné za tzv. státní pojištěnce hradí v plném rozsahu stát. Stát dospěl ke stanovení dotace pojistného v podstatě zbytkovou metodou. Fakticky dofinancovává mezeru mezi vybraným pojistným od ekonomicky aktivních pojištěnců a výdaji pojišťoven často formou ad hoc finančních injekcí, reagujících na finanční problémy největší veřejnoprávní pojišťovny VZP. Českému modelu financování však bohužel chybí jakákoliv vazba mezi výší pojistky a rozsahem hrazené péče, což je ve vysoce solidárním modelu na úrovni jednotlivce v podstatě nevyhnutelné. Při absenci jasných čísel tak většinou absentuje i pocit odpovědnosti za racionální čerpání péče a kontrola oprávněnosti vykázané péče ze strany samotných pojištěnců. ***