(16.40 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Dále je tady velmi problematický přístup ke zdravotní péči. České zdravotnictví totiž nemá jednoznačně stanovena ani kritéria pro sestavování pořadníků na efektivní výkony, což je podle mě správně, typickým příkladem jsou náhrady kloubů, ale má pouze krátkodobě nastaveny a pouze pro určité segmenty maximální čekací lhůty pro jednotlivé typy výkonů. Správné by bylo, aby to bylo nastaveno formou zákona. Nemá ani mechanismus pro vyrovnávání případné regionální nerovnováhy nabídky s poptávkou. V takovém případě se samozřejmě dostává do popředí sociální kapitál, tedy známosti, schopnosti reciprocity, nebo prachobyčejné úplatky.
Dalším problematickým bodem je způsob výběru klíčového personálu. Nejklasičtějším případem netransparentnosti v personální politice mohou být nejrůznější rozhodnutí motivovaná nikoli odbornou fundovaností jednotlivých pracovníků, ale poslušností či "neposlušností" a v podstatě jmenování podřízených ad hoc bez nějakých jednoduchých, jasných, transparentních pravidel.
Další věcí je soutěž mezi pojišťovnami. Kdyby existovala soutěž mezi pojišťovnami, nepochybně by se zjednodušil celý systém a korupční prostředí by se ovlivnilo, zmenšil by se podíl korupce v českém zdravotnictví, protože nákupem zdravotní péče od poskytovatelů by nemohli jednotlivci rozhodovat o tom, které zdravotnické zařízení bude mít nakontrahovánu tu či onu péči.
Jeden z největších neduhů v oblasti zdravotnictví stran rizika korupce je nepochybně otázka nákupu zboží a služeb a rizika s tím spojená. Zdravotnická zařízení totiž mají ve své většině charakter tzv. veřejného zadavatele a při nákupech zboží, služeb a dlouhodobého majetku čili investic se musí řídit zákonem o veřejných zakázkách. Jeho dodržování, jak je obecně známo, však nepatří mezi silné stránky veřejného sektoru v České republice, z mnoha důvodů, ať už z důvodu některých nejasných ustanovení nebo nedokonalých ustanovení zákona o veřejných zakázkách, o kterém také v poslední době často hovoříme, a nejinak je tomu i v případě zdravotnických zařízení. Při porušování tohoto zákona však dochází ke ztrátám prostředků, neboť dosažená cena nakupovaných statků a služeb, placená z veřejných financí, není nebo nebývá čas od času nejnižší možnou. Vzhledem k celkovým výdajům alokovaným v rámci tohoto institutu se však jedná o nezanedbatelné částky.
Výdaje, které jsou zdravotnickými zařízeními alokovány prostřednictvím veřejných zakázek, lze obecně, dámy a pánové, rozdělit na dvě skupiny. Tu první tvoří výdaje na pořízení nového hmotného investičního majetku a jejich velikost se ročně pohybuje okolo 8 mld. Kč a ve své většině jsou tyto prostředky alokovány prostřednictvím otevřených, případně užších řízení. Druhou skupinou jsou výdaje na nákup běžného zboží a služeb a hodnota dosahuje řádově desítky miliard korun, něco mezi 40 a 50 miliardami Kč ročně. Odhad ztrát je možné provést na základě určitých zjednodušujících předpokladů pro obě skupiny samostatně.
U kapitálových výdajů lze vyjít z údajů publikovaných Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který je orgánem dohledu nad systémem veřejných zakázek. Z analýzy jeho nálezu vyplývá, že zhruba 30 % veřejných zakázek na realizaci nového hmotného investičního majetku ve zdravotnictví je předmětem řízení Úřadu na pro ochranu hospodářské soutěže a ten v nemalém procentu, často to bývá až polovina takových případů, konstatuje porušení zákona. Pokud budeme tedy předpokládat, že v těchto případech nebylo dosaženo nejnižší ceny, a aplikujeme koeficient neefektivnosti ve výši 12 % zjištění na základě studií Transparency International, dostaneme se k číslu dosahujícímu téměř 150 mld. Kč. Zde je nutné podotknout, že se jedná o velmi opatrný odhad, neboť tento odhad kalkuluje s tím, že všechny nepřezkoumané zakázky byly správně provedeny, a tedy realizovány za nejnižší možnou cenu.
V případě druhé skupiny, tedy výdajů na nákup běžného zboží a služeb, vycházíme ze situace v České republice, kde pouze 27 % výdajů alokovaných v rámci veřejných zakázek prochází otevřeným řízením. Tato hodnota byla zjištěna v rámci výpočtu ukazatelů transparentnosti trhu veřejných zakázek v České republice. Z uvedeného vyplývá, že více než 30 miliard vynaložených zdravotnickými zařízeními na nákup zboží a služeb neprošlo soutěžní metodou. Na základě již zmíněného výzkumu Transparency International lze tedy odhadnout, že ceny zakázek zadaných v otevřeném řízení jsou v průměru o 12 % nižší než v případě nesoutěžních metod. Aplikací tohoto koeficientu neefektivnosti na částku převyšující 30 miliard tak lze dodatečně odhadovat ztrátu nedodržování zákona o veřejných zakázkách.
Z toho tedy plyne, že na základě výše uvedených výpočtů lze uzavřít, že hodnota ztrát z titulu nedodržování zákona o veřejných zakázkách a nedostatečného používání soutěžních metod se pohybuje okolo 4 miliard korun ročně. Jistě mi dáte zapravdu, že to není malé číslo a že v řadě těchto případů může sice jít o chybu, ale v řadě případů může vlivem určitého korupčního prostředí, chybou jednotlivců, docházet k nekalé činnosti.
I proto si myslím, že je důležité se touto problematikou zabývat a klást na ni dostatečný zřetel. I to je důvod, proč já budu podporovat, aby návrh tohoto zákona pokračovat dále v legislativním procesu, nicméně jsem přesvědčen - a nechci zdržovat a opakovat to, co bylo mnohými mými předřečníky řečeno - že obsahuje řadu institutů, se kterými z mého pohledu konzervativně liberální pravicový politik nemůže souhlasit, nicméně věřím, že se nám v dalším procesu podaří tento zákon upravit a že bude moci vstoupit v platnost. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Nyní vystoupí ministryně spravedlnosti paní Daniela Kovářová. Vážená paní ministryně, máte slovo. ***