(16.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
Vážený pane ministře, dámy a pánové, já vám tedy připomínám a zároveň vás tedy i volám jaksi k pokoře před vlastním rozhodnutím. Daňový řád byl skládán díl po dílu několik let a pracovní komise, kterou sestavil bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, pracovala pod vedením Jana Klaka, to je myslím autorita a jméno vám všem docela známé, pracoval ten tým několik měsíců na finalizaci toho textu a Poslanecká sněmovna včetně Senátu se tím textem zabývaly rovněž několik měsíců. A my máme takto jednoduše přijmout docela zásadní instrument, který se vlamuje do prostoru, který myslím byl po zralé úvaze posunut přesně tam, kde jej policie, respektive stát potřebuje. Ta výslednice, text zákona tedy není nikterak náhodný a absence některých pasáží byla zvolena po velmi zralé rozvaze a já nechápu, proč se teď, půl roku po projednávání, nebo po schválení daňového řádu spěchá s něčím, co bylo jaksi objeveno. Navíc v důvodové zprávě se píše, že jsme za to kritizováni. No tak pokud jsme za to byli kritizováni, myslím, že to muselo být zřejmé už v době, kdy ten text byl přijímán, a nikoliv až teď, obávám se, na základě určité objednávky. Používám-li tedy slovo objednávky, pak věřte, že toto volání znám. Všichni, kteří jste tady minimálně čtyři roky, řeknu-li ještě déle, víte, že institut vlamování se do ochrany soukromí, ochrany údajů týkajících se daňových poplatníků, možnosti policie vstupovat do těchto příběhů bez velké kooperace, bez silných omezení, tak to je věc nebo příběh, který je tady hodně obehraný.
Nechci vystupovat s apriorní nedůvěrou vůči policii, rovněž tak nechci činit ani ve vztahu ke zpravodajským službám. To by ode mě bylo jaksi velmi lehkovážné. Na druhou stranu musím zůstat pamětliv toho rčení, které bude znít velmi napjatě, prosím ale není předpojaté, a sice nadšený hlupák horší třídního nepřítele. A protože jsem si jist tím, že tohle musí znít jako provokace, a prosím, opakuji, není to útok na Policii České republiky, tak chci uvést příklad toho, jak byl zneužit institut ochrany před zneužitím praní špinavých peněz, respektive legalizace výnosů z trestné činnosti v jiné, jakoby nesouvisející věci. Uvedu příklad evidentního zneužití obecně přijaté a chtěné klasifikace, takovéto klasifikace, celým státem, respektive jeho vládou.
Není to tak dlouho, kdy v době finanční krize a otřásání se důvěry občanů v banky byly peníze islandských bank - zdůrazňuji islandských bank působících na území Velké Británie, tudíž nejedná se o peníze Islanďanů, peníze islandských bank působících na území Velké Británie neboli tehdy peníze daňových poplatníků bez výčtu toho, že by to byli výhradně Islanďané nebo výhradně Britové, to byli občané mnoha zemí - tyto peníze byly zastaveny a zmrazeny na účtech centrální banky ve Velké Británii, respektive bank působících na území Velké Británie, a bylo zabráněno přetáhnout je v transferech zpátky do Islandu právě za použití zákona o zabránění legalizace výnosů trestné činnosti. Něco naprosto nepochopitelného.
Možná že mnohým z vás to zní jako science fiction, a jakkoliv rád někdy používám ve svých příměrech poněkud přepjaté příklady, tak tento nejenže není přepjatý, on je reálný, a jakkoliv se zdá neobhajitelný, nepoužitelný a jakkoliv nemožný, tak se skutečně stal. A já říkám: jsou-li něčeho takového schopny vlády, jsou-li schopny vlády legitimních rozvinutých hluboce demokratických zemí zneužít takového institutu, který samozřejmě poškodil koho jiného nežli klienty těch bank a akcionáře těch bank, tak prosím, aby byly veškeré instrumenty, s nimiž zacházíme a pro něž pan ministr financí tedy požaduje posílení pravomoci policie a vpád do soukromí daňových poplatníků, aby s čímkoliv takovým bylo nakládáno s velkou obezřetností a také se zkušeností již poznaného.
Jenom dořeknu, že smutným až ironickým završením celého příběhu, který jsem popisoval, je dnešní, dnešní berte prosím v uvozovkách, ale soudobé, současné jednání, které probíhá v islandském parlamentu, respektive které hýbe islandskou veřejností, a to je neochota ministrů vlády podepsat zákon, který by vedl k prosté výplatě odškodnění těch klientů bank, protože tam došlo k legitimním škodám a ta škoda je tak obrovská a ty výdaje veřejných rozpočtů Islandu budou tak velké, že o tom bude muset rozhodnout národní referendum.
Nechci klást rovnítko mezi příběh, který zde byl popsán, respektive, který je uveden v důvodové zprávě, ale myslím si, že pro to, aby byla policie, respektive represivní složky státu nadány takovými pravomocemi, o které je tady žádáno i ve smyslu boje s tak nebezpečnou trestnou činností, jako je mezinárodní terorismus a jako je legalizace výnosů z trestné činnosti, to je opravdu na pováženou a je třeba s tím zacházet velmi obezřetně. Já naprosto chápu, že dnešní stát potřebuje být zločinu v patách stejně jako dříve, spíše ještě daleko efektivněji. Uvědomuji si rizika spočívající v tom, že je možné takříkajíc v řádu minut, hodin převést velké objemy výnosů na území, nebo do působnosti jiných států a pak je z hlediska toho prostoru, který byl poškozen, možné jen zřídka a velmi těžko najít efektivní instrumenty k tomu, jak ty hodnoty, jak ty prostředky dostat zpět. Prosím ale o to, aby ten globalizovaný svět nebyl brán jako něco, co je snad předem více chráněno, co má vyšší imunitu vůči takovýmto selháním, protože pravý opak je pravdou. Globalizovaný svět se zmenšil. My žijeme ve smyslu důsledků chyb našich sousedů daleko více ovlivňováni jejich pochybeními, stejně jako oni žijí daleko více ovlivňování selháními našimi. A prosím o to, aby to, co je navrhováno, bylo měřeno na lékárnických váhách. Každé ustanovení leptající a drolící naši svobodu a ochranu našeho soukromí může být zneužito proti komukoliv žijícímu v tomto prostoru.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Nyní avizované vystoupení veřejného ochránce práv pana doktora Otakara Motejla. Vážený pane Motejle, máte slovo.
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, veřejný ochránce práv je orgánem Poslanecké sněmovny. Ze zákona mám také právo vás oslovit kdykoliv, bude-li se agenda týkající se vašeho jednání týkat záležitostí veřejného ochránce práv. Já používám tento ne zcela vhodný okamžik k tomu, abych vás oslovil.
Sleduji diskusi posledních schůzí, jsem si vědom, že se jedná o velice vážná témata, témata poměrně exkluzivní a složitá, ale já vás opakovaně upozorňoval na to, že z podnětů, které těžím z mé stížnostní agendy, je třeba v českém právním řádu provést několik poměrně drobných korektur, které odstraní oprávněné výtky, které na adresu některých zákonů občané vznášejí, stěžují si na nefunkčnost nebo nedostatky z toho vyplývající, a jsou to vaši kolegové, kteří s iniciativou s těmito nápravami přicházejí, leč Poslanecká sněmovna se těmito normami nezabývá. Projednání některých těch norem, které by mohlo býti tedy otázkou jednomyslnosti, by nebylo příliš časově náročné. Čas této Poslanecké sněmovny se do jisté míry už odpočítává na hodiny. Ta úprava, nebude-li projednána touto Poslaneckou sněmovnou, si vyžádá celý nový legislativní proces, to znamená pocity stovek, skutečně stovek nespokojených občanů, kteří se obrací na mě. ***