(11.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Myslím a jsem přesvědčen o tom, že do oblasti prevence patří spolupráce s profesními a dalšími organizacemi při podpoře etického jednání v jednotlivých oblastech společnosti a při vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti. Nepochybně tam patří posilování odolnosti orgánů veřejné správy proti korupci, například formou nácviku řešení korupčních situací, jednoznačným určením odpovědnosti za přijatá řešení. Ano, to není tak populární, to není tak sexy, to není tak mediálně atraktivní jako vytáhnout do boje proti korupci s tím, že rozšířím možnost použít odposlech, tím, že zavedu agenta provokatéra, tím, že zavedu beztrestnost pro zločince jen proto, že napráská jiného zločince. Není to tak atraktivní, není to tak jednoduché, ale oproti té jednoduchosti těch opatření, o kterých jsem hovořil, to, o čem mluvím v tuto chvíli, přináší skutečný efekt.
Strategie vlády s ohledem na principy prvního pilíře prevence navrhla, a současně také v průběhu času byla řada z těchto opatření realizována, tyto věci: zavést povinnost veřejného připomínkování, a to prostřednictvím internetu, k připravovaným právním předpisům. Vzpomeňte si na oprávněné stesky občanských sdružení, ale také jedinců, kteří říkají a namítají: nemáme možnost vyjádřit se v rámci legislativního procesu a té části, která probíhá ještě před schválením a projednáním legislativního návrhu ve vládě k těmto návrhům. Minulá vláda takovýto projekt nastartovala, realizovala několik pilotních projektů veřejného připomínkového řízení prostřednictvím internetu. Myslím si, že v rámci prevence je toto správná cesta, a byl bych velmi rád, kdyby jakákoliv vláda včetně této na tuto iniciativu nerezignovala.
Nepochybně je důležité provádět každé dva roky kontrolu všech platných právních předpisů za účelem zamezení vzniku nadměrné byrokratické zátěže a navrhovat odstranění nadměrné byrokratické zátěže včetně možného zrušení některých právních předpisů. Přiznám se, a teď je to částečně i vlastní branka, že za dobu svého působení ve vládě, přestože jsme měli takovýto cíl, přestože jsme nastavili pravidla pro to, abychom byli schopni s tímto fenoménem nadměrné regulace bojovat, se nám to podařilo pouze částečně. Myslím, že osobou, která je způsobilá k tomuto velmi fundovaně hovořit, je můj kolega, bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Říman.
Současně ale také musím říci, že přinejmenším se nám podařila jedna věc v oblasti prevence, a to je stanovit povinnost vypracovat ke každému návrhu právního předpisu hodnocení dopadu regulace, takzvaná RIA - Regulatory Impact Assessment. Bylo pro mne velkým zklamáním a velkým překvapením, když nový pan ministr vnitra vůbec uvažoval, a nevím, jestli to zůstalo pouze v rámci úvah, o tom, že by Regulatory Impact Assessment byl snad zrušen, nebo dokonce omezen, zatímco podle mých informací jeho nástupce v Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže navrhoval v souladu s evropským trendem ještě posílení tohoto prvku kontroly nadměrné byrokratické zátěže a zřizování nových regulací. Pokud se pletu, omlouvám se a budu jen rád, že se pletu a že Regulatory Impact Assessment bude i nadále nedílnou důležitou součástí legislativního procesu tak, aby každý navrhovatel jakékoliv regulace byl povinen popsat tu regulaci, odůvodnit potřebnost té regulace tím, že není možné daný problém řešit jinak, a pokud se s těmito podmínkami nevyrovná, aby takovýto návrh byl zamítnut.
Nepochybně je důležité upravit pravidla jednacího řádu Poslanecké sněmovny pro uplatňování pozměňovacích návrhů. Již jsem o tom hovořil. Současně bylo navrženo používat pro řízení jednotné a srozumitelné formuláře v elektronické nebo písemné formě a umožňovat převod dokumentů při podání do elektronické podoby, které bude následně využíváno dalšími příslušnými úřady. Ano, to se stalo a o tom budu hovořit následně.
Současně strategie v oblasti prevence uložila provést protikorupční audity na všech úrovních státní správy. Ano, toto bylo provedeno. Nebylo to tak mediálně atraktivní, nicméně stalo se. Jinými slovy další konkrétní příklad toho, že v průběhu tohoto volebního období byla nejenom přijata strategie, nejenom byly definovány cíle, nejenom byly uloženy úkoly, ale že řada těchto úkolů byla také plněna.
Vláda by měla na základě této strategie provádět vyhodnocení všech právních předpisů z hlediska možného vytváření otevřeného nebo skrytého prostoru pro korupci, klientelismus nebo protekcionismus. Každý předkladatel nového právního předpisu nebo novely existujícího právního předpisů, a to jak zákona, tak také nařízení vlády nebo vyhlášky, a prosím nezapomeňme na tyto podzákonné právní normy, zajistí provedení takzvaného zvláštního protikorupčního auditu, který vyhodnotí veškerá rizika související s možným vznikem korupčního jednání přijetím navrhovaného právního předpisu. Informace o výsledku protikorupčního auditu musí být součástí předkládané zprávy včetně konstatování, zda existuje v souvislosti s přijetím právního předpisu riziko vzniku korupčního prostoru, nebo takové riziko neexistuje. V případě, že takové riziko existuje, musí být uvedeno, jaké prostředky budou použity pro jeho eliminaci nebo omezení.
Zároveň musí být výrazně omezen nahodilý a nepředvídatelný vstup do legislativního procesu prostřednictvím pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně, které by měly být podle mého přesvědčení a podle strategie vlády boje proti korupci vázány nejen na získání většího počtu poslanců k předložení pozměňovacího návrhu, ale také na dodržení postupu, jako platí pro předkladatele; tím i k pozměňovacímu návrhu by měl být, má být povinně zpracován zvláštní protikorupční audit. Velmi by mě zajímalo, kolik pozměňovacích návrhů, které projednává tato Poslanecká sněmovna, by obstálo v té povinnosti postavit se tváří v tvář protikorupčnímu auditu.
Pokud jde o druhý pilíř, a to je průhlednost. Již jsem hovořil o tom, že maximální a ničím neomezovaná kontrola nad fungováním veřejných institucí a nad nakládáním s veřejnými prostředky pokládá vláda ve strategii, která je platná, za základní součást systému protikorupčních opatření. Opakuji: za zásadní, základní součást systému protikorupčních opatření. Hovořil jsem o zprůhlednění systému čerpání veřejných prostředků. Ptejme se, co se stalo. Zprůhlednění systému zadávání veřejných zakázek, zjednodušení správního řízení a zásadní posílení jeho transparentnosti a jednotnosti, elektronizace agend provozovaných v rámci státní správy, vytvoření podmínek pro kontrolu veřejnosti nad činností veřejných funkcionářů, jejich majetkovými poměry po dobu výkonu funkce, zavedení praxe, kdy každý občan bude mít právo kdykoliv zkontrolovat stav projednávání své věci na úřadě nebo internetu, zřízení protikorupční linky.
Zde hovořím mimo jiné o klíčových projektech v oblasti elektronizace veřejné správy, o projektu CzechPoint, o projektu informačního systému datových schránek, o zrovnoprávnění elektronického a papírového dokumentu, o povinnosti orgánů veřejné moci spolu komunikovat elektronicky tak, aby bylo od prvního okamžiku jasné, kdo, kdy, komu a co odeslal, abychom nemohli zpětně stát tváří v tvář výmluvám typu: no, já jsem to posílal, ale ono se to někde ztratilo, ale to, co máte vy, to jsem já neposílal, to je něco úplně jiného. Jinými slovy, chceme-li bojovat efektivně proti korupci, musíme v oblasti druhého pilíře, tedy průhlednosti, mít na mysli i využívání informačních a komunikačních technologií ve výkonu veřejné správy a velmi důsledně trvat na elektronizaci agend veřejné správy. Není to populární. Jak by také mohlo být, protože jakákoliv vyšší míra průhlednosti se přinejmenším ze strany těch, kteří nechtějí hrát podle pravidel, nemůže setkat s pochopením.***