(11.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Usneseními, o kterých jsem hovořil, byly každému resortu zadány úkoly, jejichž realizací je podle mého vědomí strategie postupně naplňována. Usnesením vlády z 30. května 2007 č. 596 pak vláda schválila programové cíle vlády do roku 2010. Cílem č. 0721 je důsledná realizace strategie vlády v boji proti korupci, jejímž gestorem je Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra by tedy mělo, má a podle tohoto usnesení musí koordinovat a kontrolovat protikorupční aktivity všech ústředních orgánů státní správy. Úkolem Ministerstva vnitra je také předkládat vládě každé dva roky zprávu o plnění strategie vlády v boji proti korupci, která je zpracována na základě informací od všech ústředních orgánů státní správy. Gestorem těchto úkolů v rámci Ministerstva vnitra byl od počátku roku 2009 odbor efektivní správy. Nemám v tuto chvíli informace o tom, že by se něco mělo změnit. Pokud ano, omlouvám se, vycházím z tohoto předpokladu, že vzhledem k tomu, že Ministerstvo vnitra bylo určeno jako koordinátor, jako kontrolor protikorupčních aktivit, proto také byl konkrétní gestor uvnitř tohoto ministerstva.
Platná strategie vlády v boji proti korupci na léta 2006 až 2011 - a tady chci zdůraznit ten široký časový rámec, který podtrhuje dlouhodobý záměr, strategičnost toho dokumentu, koncepčnost tohoto dokumentu - stojí na třech pilířích. Je to prevence, průhlednost a postih.
Moto prvního pilíře zní: Čím méně stát rozhoduje o životě občanů, tím menší je potřeba někoho korumpovat. Hlavními cíli tohoto pilíře jsou především minimalizace státních regulací, debyrokratizace státní správy, zjednodušení legislativy a zvýšení transparentnosti legislativního procesu, zavedení protikorupční výchovy dětí a mládeže a vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti.
Cílem druhého pilíře je zajištění maximální veřejné kontroly nad fungováním veřejných institucí, transparentnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek a čerpání prostředků z veřejných rozpočtů. Jedním z bodů tohoto pilíře je také, resp. bylo také zřízení speciální protikorupční linky.
Třetí pilíř je zaměřen na zpřísnění trestů v trestním zákoně a v zákoně o střetu zájmů. Jde například o zavedení institutu protikorupčního agenta, zpřísnění trestů za prokázanou korupci či zavedení tzv. černé listiny firem.
Od roku 2006, kdy byla strategie schválena, již byla realizována řada opatření a cílem mého vystoupení zde je mimochodem prokázat také to, že není pravda to, když někdo tvrdí, že teprve teď, v tomto volebním období, při funkčním období této Poslanecké sněmovny je zde konečně iniciativa, která se zabývá fenoménem korupce. Není to pravda a chci o tom hovořit i dále.
Odbor efektivní veřejné správy ve spolupráci s ostatními ústředními orgány státní správy a odborníky z nevládních neziskových organizací, které se soustředí svou činností na boj s korupcí, předložil vládě v minulosti aktualizaci strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011, kterou vláda schválila usnesením vlády ze dne 23. března 2009 č. 329. Přinejmenším tedy z úvodu mého vystoupení vyplývá, že zde máme tři rozhodnutí vlády v tomto funkčním období, která se zabývají problematikou korupce, strategií boje proti korupci, definují základní filozofii, definují základní cíle a také se zabývají kontrolou naplňování úkolů, které ze strategie pro všechny resorty vyplývají.
Hovoříme-li o boji proti korupci, hovoříme-li o strategii správného boje proti korupci, je potřeba postupovat podle mého hlubokého přesvědčení metodicky správně. Je potřeba nejprve si definovat, co jsou hlavní příčiny korupce, následně popis projevů, nebo předcházet tomu popisem projevů, a posléze teprve předkládání řešení podstaty problémů.
Co jsou hlavní příčiny korupce v České republice? Je to mocenský monopol. Jakmile někdo má dominantní postavení, má monopolní postavení v oblasti rozhodování o životě, osudech ostatních, je zde přirozená tendence tento monopol zneužít. Druhou příčinou je nekontrolovatelný rozsah možností mocenského nebo správního uvážení. V okamžiku, když někdo, kdo není pod kontrolou, má příliš široký prostor pro subjektivní posuzování toho či onoho, je to jen další prostor a další příčina možné korupce. A za třetí mezi hlavní příčiny nepochybně patří nízká úroveň veřejné kontroly.
Jaká je metoda řešení? Omlouvám se, zde musím spojit dvě své profese, to je profese lékaře a profese právníka. Myslím, že každý lékař ví velmi dobře, že k tomu, aby mohl stanovit účinnou léčbu, musí na základě přesného rozpoznání projevů nemoci stanovit správnou diagnózu, a teprve na základě diagnózy je schopen ordinovat správnou léčbu, která neřeší jen symptomy, která neohrožuje pacienta při životě, ale je schopna pacientovi skutečně pomoci. Proto tedy stejná metodika by měla být přítomna i při definici strategie vlády v boji proti korupci. Tedy popis projevů problému, definice příčin problému a následně teprve předložení řešení podstaty problému.
Chci zdůraznit řešení podstaty problému. Jak jsem již zmínil, hlavními principy - a myslím, že jsou to principy, které byly od zveřejnění a přijetí strategie vlády v boji proti korupci na podzim roku 2006 akceptovány širokou veřejností, a to ať již politickou nebo nevládní - jsou tyto tři, a hovořil jsem o nich, budu o nich hovořit opakovaně, protože je považuji za klíč k úspěšnému boji proti tak negativnímu fenoménu, jako je korupce. Je to prevence, průhlednost a postih. Opakuji: prevence, průhlednost a postih. A pokud jsem se před chvílí odvolával na medicínské vzdělání, myslím, že každý, kdo je tímto vzděláním postižen, taktéž mi dá zapravdu, že pouze toto je možné aplikovat nejen v oblasti medicíny, ale také v oblasti boje proti korupci.
Co se skrývá podle strategie vlády, která je platná, pod pilířem prevence? Již jsem hovořil o motu - čím méně stát rozhoduje o životech občanů, tím menší je potřeba někoho korumpovat. Proto tedy těm, kteří mají tendenci ironizovat platnost a nutnost vyváženosti oněch tří pilířů, vzkazuji zcela jasně: Přece v okamžiku, když budeme dále rozšiřovat prostor pro korupci tím, že budeme posilovat mocenský monopol, tím, že ponecháme nekontrolovaný rozsah možností mocenského uvážení, pokud ponecháme nízkou úroveň veřejné kontroly, potom jen zvyšujeme prostor pro korupci. Proto tedy je nutné pro skutečně efektivní a účinný boj proti korupci se zaměřit v této oblasti - tedy pilíře prevence - na minimalizaci státních regulací, zásadní zjednodušení legislativy, snížení prostředků přerozdělovaných státem, debyrokratizaci státní správy, omezení počtu zvláštních procesních pravidel a medializaci a veřejné odsouzení případů korupčního jednání. ***