(9.30 hodin)
(pokračuje Vlček)

Mezitím dorazila další omluva. Pan poslanec Paroubek se omlouvá z dnešního jednání. Tuším, že tato omluva již zazněla na začátku.

Ministr financí Eduard Janota odpověděl na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci průběžného užití poskytnuté finanční pomoci Lotyšsku. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 992. Poprosím, jestli pan poslanec chce vystoupit. Pan ministr Eduard Janota dorazí během chvíle. Je na cestě.

 

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, nebylo by možné v takovém případě předřadit druhou interpelaci na pana předsedu vlády, který je přítomen? Obě jsou moje.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Dobře, pane poslanče, jestli s tím souhlasí pan předseda vlády. Pane předsedo, mohu předřadit? Mohu.

Předseda vlády Jan Fischer odpověděl na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci použití pracovního práva v Rádiu Svobodná Evropa. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1030. Poprosím pana poslance Exnera, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedo vlády, členové vlády, dámy a pánové, za prvé se omlouvám pro mírnou indispozici a za druhé děkuji předsedovi vlády za odpověď na moji interpelaci.

Zdá se být naprosto jasné, že pan předseda vlády se staví za situaci, že v České republice je možné, aby někdo dostal okamžitou výpověď ze zaměstnání, a to bez uvedení důvodu, což se stalo v Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda. To, že máme rozdílný názor na celou záležitost, je možné, a projeví se případně v hlasování, pokud jde o nesouhlas s uvedenou interpelací.

Já bych však chtěl pana předsedu vlády poprosit, aby zaujal stanovisko ke dvěma věcem. Jedna je převzata z podstatné části odpovědi vlády Mirka Topolánka k této věci před nějakým časem a druhá vyplývá bezprostředně z odpovědi pana předsedy vlády.

Za prvé, pan bývalý předseda vlády Mirek Topolánek odpověděl v předchozí interpelaci následující: "Pro pracovněprávní vztahy s cizím prvkem platí obecná zásada, že se řídí zákoníkem práce, pokud právní předpisy o mezinárodním právu soukromém nestanoví jinak." - Tedy v případě, že by nebylo stanoveno jinak v právních předpisech, řídili by se i ve Svobodné Evropě zákoníkem práce. - "Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, stanoví v § 16, že poměry z pracovní smlouvy se řídí právem místa, kde zaměstnanec vykonává práci, pokud se účastníci smlouvy nedohodnou na něčem jiném."

Zaměstnankyně Svobodné Evropy, o které jde, vykonávají práci v Praze, avšak dohodly se v pracovní smlouvě, že pro ně bude závazné právo v pracovní smlouvě stanovené, odvozené z pracovního práva Spojených států amerických s přihlédnutím k politikám zaměstnavatele, to je stanice Rádio Svobodná Evropa*Rádio Svoboda.

"Dohoda o jiném právu je možná," to se tedy stalo, "jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví něco jiného. Zákon o mezinárodním právu soukromém dále stanoví, že koná-li zaměstnanec v jednom státě práci v pracovním poměru se zaměstnavatelem, který má sídlo ve státě jiném," a to je tento případ, zaměstnankyně konají práci v pracovním poměru se zaměstnavatelem, který má sídlo ve Spojených státech amerických, "je rozhodné právo podle sídla zaměstnavatele," to by tedy byly Spojené státy americké, ale přichází další podmínka: "ledaže by zaměstnanec měl bydliště ve státě, kde vykonává práci."

V tomto případě obě zaměstnankyně, kterých se problém týká, mají bydliště v České republice, kde vykonávají práci, tudíž podle našeho zákona o mezinárodním právu soukromém je rozhodující to, že vykonávají práci v našem státě. To je první dotaz.

Jestliže tedy všechny tyto věci se konstatují přímo v odpovědi vlády, resp. bývalého předsedy vlády Mirka Topolánka, jak se na to, pane předsedo vlády, díváte, že dané dvě zaměstnankyně, které mají bydliště v našem státě, vykonávají tady práci, a je tudíž rozhodné právo dle sídla zaměstnavatele, nejsou naším právem chráněny? Já jsem to uvedl přímo v interpelaci jako dotaz na vás, ale odpověď jsem nedostal.

Druhá otázka, na kterou se chci jenom soustředit, je již z vaší odpovědi, kde píšete, že s ohledem na skutečnost, že volba práva může být významná pro právní situaci nacházející se v jiné zemi, myslí se osob nacházejících se v jiné zemi, než je ta, jejíž právo bylo zvoleno, nemělo by být dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 ze 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, které je označováno jako Řím I, volbou práva dotčeno použití těch ustanovení práva této jiné země - to je tedy České republiky - od kterých se nelze smluvně odchýlit.

U nás podle zákoníku práce se nelze smluvně odchýlit od toho, že není možné bez splnění zvláštních podmínek dát okamžitou výpověď z trvalého pracovního poměru.

Dále mi píšete, že podle výslovného znění odst. 34 preambule výše uvedeného nařízení by pravidlem o individuálních pracovních smlouvách - to je věc, která se týká uvedené interpelace a uvedených pracovnic - nemělo být dotčeno imperativní ustanovení země, do které je pracovník vyslán v souladu se směrnicí 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytovaných služeb.

Jak je tedy možné, že když volbou práva nemá být dotčeno použití těch ustanovení práva České republiky, od kterých se nelze smluvně odchýlit, hájíte zásadu, že to v tomto konkrétním případě možné bylo? Já k tomu jenom podotknu, že zatímco směrnice 96/71/ES, která je z roku 1996, se na uvedený případ vztahuje, tak nařízení Evropského parlamentu a Rady, o kterém píšete, je až z roku 2008, a to je v době, kdy příslušné pracovnice měly již smlouvu uzavřenou a jedna z nich příslušnou výpověď už dostala.

Děkuji vám za zodpovězení těchto dvou otázek.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil předseda vlády Jan Fischer. Prosím, pane premiére, máte slovo. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP