(16.50 hodin)
(pokračuje Říman)
Jak to, že tehdy pro sociální demokracii tyto evidentně citlivé firmy - navíc byly privatizovány, třeba ten Unipetrol, do rukou podniku, o kterém jsme tehdy nevěděli a ani dnes nevíme, komu vlastně patří, neboť více než 70 % polského ropného gigantu PKN Orlen je kotováno na burze, má rozptýlené vlastnictví, a kdo těmi rozptýlenými vlastníky je, vůbec nikdo neví, tehdy ani dnes. Jak to, že to tehdy sociální demokracii nevadilo a dnes ji možná privatizace podniku, jehož strategický význam z tohoto pohledu je mizivý a limitně se blíží nule, jak to, že jí to vadí? Asi proto, že tím skutečným důvodem nebude tak úplně to, že to je strategický zájem, to je jenom taková obezlička, která se dobře říká a v době, která je na strategickou bezpečnost citlivá díky různým kauzám, třeba plynové krizi na počátku loňského roku, tak je veřejnosti poměrně snadno sdělitelná a veřejností snadno stravitelná. Prostě veřejnost se dá takto snáze obelhat než před několika lety, kdy energetická bezpečnost a strategická bezpečnost nebyly takovými módními pojmy, jako je tomu dnes, takže je to v podstatě jenom takové chytátko na lidi a ty skutečné důvody jsou někde jinde.
Argument, který také zaznívá, totiž to, že není dobrá doba na privatizace, že je krize a že by se získala špatná cena, to je možná správný argument. Proti tomu nikdo nic nenamítá. Ale jít na to tímto zákonem je jako jít s kladivem na komára. Vláda, ať již jakákoliv, tady si troufnu říci, ať ji tato úřednická, nebo pravicová, nebo levicová, nepochybně disponuje nekonečně větší sumou ekonomických informací, finančních rozborů, a tak dále, a tak dále, v této věci než jakýkoliv poslanecký návrh. Prostě není náhodou, že kompetence zcizovat nebo nezcizovat státní majetek je v rukou exekutivy, a nikoliv parlamentu, neboť v této věci je každá vláda, a to zdůrazňuji, každá, aby bylo jasné, že je to názor korektní, je kompetentnější, než k tomu může být parlament. Tento argument tedy neobstojí. Také koneckonců tomu nasvědčuje i to, co zde řekl premiér, že v této věci v současné době vláda nepodniká žádné kroky.
Takže pak tam budou asi nějaké jiné důvody, a když začneme tím datem, kdy zákon byl skupinou poslanců podán, tedy 13. února loňského roku, v době, kdy Topolánkova vláda byla usazena pevně v těchto lavicích, tak jako první důvod se evidentně naskýtá to, že předkladatelé, tedy sociální demokracie, nechtěli za žádnou cenu, aby tento podnik byl privatizován Topolánkovou vládou, a to buďto proto, že sociální demokracie si ho někdy v budoucnu chtěla pěkně prodat sama - ano, slyším opět kolegu Škromacha - ne, to byl kolega Křeček čtoucí přitom magazín Rudého práva. Anebo ho nechtěla, tento podnik, sociálnědemokratická vláda privatizovat vůbec. To je také možné, protože ono těch podniků se státní účastí, ať už stoprocentní, nebo majoritní, opravdu ubylo, a to i díky vládám sociální demokracie v minulém období, takže těch hraček pro různé pány luft XY v budoucnu ubývá a někomu to může být líto. Takže i tento argument bych řekl, že má něco do sebe, nebo v té době měl něco do sebe.
A pak je tady třetí argument, nebo třetí možnost, třetí důvod, a totiž to, že sociální demokracie, tak jak je posedlá výzkumy veřejného mínění, tak prostě vyzkoumala, a to asi skutečně tak je, že společenská objednávka a společenská nálada, veřejné mínění, co se týče privatizací obecně, co se týče soukromého vlastnictví obecně, tak to vnímání i díky krizi je daleko nepříznivější ve veřejnosti, než tomu bylo v dřívějších letech, kdy vlády byly za privatizaci tu Unipetrolu, tu Telecomu, tu Transgasu, abych jmenoval alespoň ty hlavní v posledním desetiletí, tak byly chváleny a veřejnost to spíše oceňovala než naopak. A veřejné mínění, pravděpodobně to sociální demokracie vyzkoumala, se na to dneska dívá jinak, a to je nepochybně taky dobrý důvod pro to, naskočit jako v mnoha jiných případech různých návrhů, které i na této schůzi projednáváme, naskočit na tohohle koně veřejného mínění a aspoň chvilku se po něm vozit, protože jiné důvody těžko člověka mohou napadnou, zvlášť když znovu připomínám, že pokud by tím důvodem byla jaksi nenávist k vládě Mirka Topolánka, tak ten důvod je tři čtvrtě roku pryč a i proto je schvalování dneska tohoto zákona naprostým nesmyslem.
Na závěr bych řekl, že ať již to byl jeden, druhý, či třetí důvod, to znamená snaha zprivatizovat tento podnik vlastními silami, nebo ponechání jako sinekuru pro někoho, anebo naskočení na koně veřejného mínění, že ani jeden z těchto důvodů není hoden Poslanecké sněmovny a politické strany, která chce být zodpovědnou politickou stranou a chce dokonce snad někdy v této zemi vládnout. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martinovi Římanovi. Máme před sebou dvě faktické poznámky. První je pan kolega Zdeněk Jičínský, poté pan kolega Tomáš Dub.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, moje poznámka k panu kolegovi Římanovi bude stručná, nebudu reagovat na to, že si myslí, že jsem se podílel na všech ústavách podle nějakého zadání různých pánů. Tak tomu není, ale to není podstatné.
Chci jenom říci, že pokud jde o Ústavu České republiky, tehdejší pravicová koalice sociální demokraty z účasti vyloučila, zejména ty, kdo předtím byli na federální úrovni. Říkám to jenom proto, že náš návrh ústavy obsahoval řadu institutů, které kdyby byly brány v úvahu, některé věci v našem parlamentním chodu by byly jiné. Uvádím například, že podle tohoto návrhu poslanecká iniciativa, pokud jde o podání návrhu zákona, musela vyjít minimálně od deseti poslanců, což je návrh, který nyní předkládá Senát ovládaný ODS. Tak to jsou takové ty drobné paradoxy.
Ale k tomu článku 11 odstavci 2, který jsem tu citoval, tak pro historickou paměť musím uvést, že tehdy to byla Listina, která se přijímala ve Federálním shromáždění. Na jejím přijímání a koncepci jsem se podílel a jsem na to hrdý. A chci říci, že tehdy ještě byly jiné představy, čili proto tam je představa, která se bohužel nenaplnila, že bude přijat jaksi speciální zákon, který stanoví to, co předtím bylo státním nebo národním majetkem. Bylo řečeno předtím podle dosavadní předchozí úpravy, že určité věci - majetek, hodnoty - mohou být jenom národním majetkem. To se zrušilo už na jaře 1990, když byl přijat ústavní zákon o rovnoprávnosti všech forem vlastnictví; a když byla přijímána Listina, byla koncepce, že určité věci, které jsou řekl bych v zájmu státu nebo národa obecným majetkem, že by o tom měla být speciální úprava. To se nestalo. (Předsedající upozorňuje na čas.) Jaksi budování tržní ekonomiky mělo trochu jiný chod, tak proto určité věci se potom řeší speciálními zákony, které jsou předmětem politických hrátek. To je vše, co k tomu mohu říci.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Další faktická poznámka. Pan kolega Tomáš Dub, poté pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, paní předsedající. Já jsem chtěl zareagovat na větu pana kolegy Hovorky, který řekl, že dobrý hospodář zlaté vejce neprodává. Když se podívám na stav státních financí, když se podívám na ty návrhy, které tady budeme projednávat, nebo na opakované návrhy na zrušení zdravotnických poplatků, nebo, když si vzpomenu, jak jsme projednávali a schválili v minulém volebním období pastelkovné, tak mě nic nevede k dojmu, že stát je dobrý hospodář, a proto jsem se chtěl vaším prostřednictvím, paní předsedající, zeptat pana poslance Hovorky, odkud čerpá své přesvědčení, že stát je dobrý hospodář. Děkuji. ***