(Jednání pokračovalo v 16.42 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dámy a pánové, budeme pokračovat, přestávka skončila. Prosím pana kolegu Martina Římana, aby pokračoval ve své přerušené řeči. Mezitím sdělím, že mám k faktické poznámce přihlášeného pana kolegu Jičínského a poté řádnou přihlášku pana poslance Miroslava Kalouska.
Slovo má pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Já tedy začnu tam, kde jsem skončil, a to v okamžiku, kdy jsem se obracel na pana premiéra s tím, že pan premiér se v tomto bodě zcela mimořádně mýlí, když se domníval, jak jsme slyšeli z jeho úst, že snad tento zákon má zabránit jeho vládě, aby ve věci privatizace letiště cokoli podnikla. Tento zákon v tom měl zabránit předchozí vládě, tedy vládě předsedy Mirka Topolánka, neboť letmým nahlédnutím do historie tohoto zákona lze vidět, že skupina poslanců jej podala 13. února roku 2009, tedy téměř přesně před rokem, tedy v době, kdy Topolánkova vláda vládla ve Strakově akademii a kdy ještě o onom neblahém 24. březnu, kdy jeho vláda byla nečestně a nesportovně uprostřed evropského předsednictví povalena, nebylo ani vidu, ani slechu. Tedy bylo to 13. února 2009.
Kladl jsem si otázky, proč vlastně vznikl tento zákon v té době a proč na něm předkladatelé trvají i dnes, kdy je evidentně naprosto nesmyslný, jak koneckonců vyplývá i z toho, co řekl před chvílí pan premiér, tedy že tato vláda nepodniká, co se týče privatizace pražského letiště, absolutně žádné kroky a že bude na vládě, která vzejde z květnových voleb, jak s touto materií dále naložit. Jedním z důvodů, který tady byl diskutován a který se objevuje i v důvodové zprávě předkladatelů, za který tady tak horoval můj předřečník poslanec Ludvík Hovorka, je cosi o strategické bezpečnosti státu, o tom, že se jedná o klíčovou infrastrukturu atd. atd. Nikdo z těch, kteří plédují pro toto vidění problematiky, však neřekl, v čem Letiště Praha je tou strategickou infrastrukturou. Letišť, a to letišť s technickými parametry srovnatelnými s letištěm v Ruzyni, je v této zemi celá řada, a to jak vojenských, tak civilních. Letouny, které mohou přistávat v Praze-Ruzyni, mohou přistávat i na letišti např. v nedaleké Čáslavi nebo ve vzdálenější Ostravě, v Brně, a mohli bychom pokračovat. Z tohoto pohledu je teze o nezbytnosti a nezaměnitelnosti ruzyňského letiště nesmyslná a poněkud trpí nějakým pragocentrickým pohledem snad, totiž že jiné letiště než v Praze v této zemi neexistuje. Kdo si to myslí, tak mu sděluji, že existuje a že jich je více než jedno. Takže tento důvod prostě nepřichází v úvahu. Navíc letiště není na kolečkách a nejde ho z republiky odvézt.
Režim letiště, pokud by bylo zapotřebí ho využívat v nějakém zvláštním režimu z titulu bezpečnosti státu, za situace, kterou si asi nikdo neumíme reálně představit, ale budiž, fabulujme, tak režim fungování letiště lze samozřejmě legislativně pro potřeby krize nadefinovat poměrně snadno. Nepochybně snadněji než např. krizový režim dodávek plynu, ropy či výroby pohonných hmot. Přesto to sociálně demokratickým vládám nevadilo ve své době a vesele tento typ infrastruktury, který je daleko zranitelnější než letiště, tak sociálně demokratické vlády privatizovaly. Už o tom tady byla řeč. Privatizace ČEZ, tedy klíčového producenta klíčového energetického zdroje, vlastníka rozvodné soustavy na většině území České republiky sociálně demokratická vláda téměř privatizovala. Podnik Transgas, zahrnující prakticky veškerý tehdejší plynárenský průmysl v České republice, sociálně demokratická vláda ne téměř, ale dokonala jeho privatizaci. Byla to sice sociálně demokratická vláda Miloše Zemana, která je pro současnou sociální demokracii možná větším nepřítelem než sociální demokracie Zdeňka Fierlingera, soudě podle hlasování v tomto sále, nicméně byla to sociálně demokratická vláda, sociálně demokratická vláda, ve které seděla spousta poslanců, kteří se dneska na mě usmívají z prvních řad Poslanecké sněmovny, jak to správně pochopil kolega Škromach, tak zvedala ruku pro privatizaci jiného významného podniku, a to ropného gigantu Unipetrol, který v sobě zahrnoval všechny tři, všechny jediné tři, více jich na území tohoto státu není, rafinérie. A samozřejmě dodávka benzinu a dalších ropných produktů je nepochybně strategickou záležitostí také. ***