(14.40 hodin)
(pokračuje Bublan)
Takže mám obavy z toho, že ani nějak velký zájem by o to osvědčení nebyl. A tak trošku se to také míjí se smyslem Ústavu pro studium totalitních režimů. My jsme chtěli ústav, nebo tady to aspoň bylo schváleno, aby to byl ústav, který se bude zabývat studiem té doby, bude vydávat knihy, bude dělat přednášky a nebude správním úřadem, nebude dávat nějaké osvědčení.
Ještě jednu takovou malou příhodu: Asi před měsícem mi zavolala nějaká žena, že by chtěla mít se mnou rozhovor právě na téma mé činnosti ve Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Já jsem se trošku zaradoval a možná z toho telefonu jsem to špatně pochopil, já jsem se domníval, že je právě z tohoto ústavu a že to chce na nějaké zpracování. Takže jsem doma ještě vyhledal nějaké podklady, co mi ještě zůstaly po domovních prohlídkách, připravil jsem si to, a když přišla, tak jsem teprve poznal, že není z Ústavu pro studium totalitních režimů, ale že je to studentka, která to potřebuje na nějakou svou disertační práci - což je bohulibé. Ale jenom to dokládám, že za celou dobu vzniku ústavu nikdo zájem neprojevil a pravděpodobně ani neprojeví, a určitě by bylo lepší, kdyby se ústav zabýval osudy jednotlivých lidí, popsal jednotlivé životní příběhy, než aby byl nějakým správním úřadem.
Z tohoto důvodu si nejsem jist, zda tento zákon jsme schopni ještě lépe zpracovat. Možná se o to můžeme pokusit, ale zásahů do tohoto zákona by bylo třeba velmi mnoho.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek, připraví se pan poslanec Křeček. Předtím s přednostním právem pak pan místopředseda Kasal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, vyslechli jsme tady řeč pana poslance Františka Bublana. Já myslím, že to bylo upřímné. Já bych Františkovi Bublanovi chtěl poděkovat za to, co dělal do roku 1989, chtěl bych mu poděkovat za to, co dělal pro Československou stranu lidovou po roce 1989, a chtěl bych mu, protože se tady nikdo nenašel z ČSSD, poděkovat, jak splnil stranický úkol, aby dehonestoval tento návrh zákona. Myslím si, že je to škoda a že ho to není hodno. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče, za vystoupení. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek, připraví se pan poslanec Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, je pro mě docela absurdní, že tady vůbec vedeme diskusi o tom, zda to, co se odehrávalo v letech 1948 až 1989, byl, nebo nebyl odboj v případě těch, kteří se statečně dokázali postavit totalitě. Ještě absurdnější je, že to projednáváme opravdu až dva roky poté, co to bylo předloženo.
Já nechci doplňovat některé argumenty svých předřečníků, protože to bylo řečeno zcela pregnantně, ale chtěl jsem, aby zazněla nějaká reakce na slova pana poslance Grebeníčka, který v rámci této diskuse neopomněl vzpomenout bratrů Mašínů a označit je za vrahy. Já sám sebe nedokážu postavit do role jakéhokoli oponenta, protože si myslím, že na to nemám právo a že si to nezasloužím. Ale chtěl bych, aby tu zazněla slova člověka, který na to nepochybně právo má, který si to nepochybně zaslouží a který rozhodně nemůže být označen za fanatického antikomunistu, a tím myslím velkého českého spisovatele Arnošta Lustiga. Dovolte, abych citoval, co říká Arnošt Lustig o bratrech Mašínech.
(Výpadek mikrofonu u řečnického pultu.)
Kdybyste mě zase zapnul, pane předsedo. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já jsem s tím nic nedělal. Omlouvám se, nechytal jsem vůbec na tato tlačítka. Už se to dnes jednou stalo, takže nemusíte se ohrazovat vůči mně, že jsem vás vypnul. Můžete pokračovat. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Ani vteřinu jsem vás nepodezíral. Omlouvám se, pokud to tak vyznělo.
Tedy, co říká Arnošt Lustig o bratrech Mašínech: Bratři Mašínové byli odhodlaní mladí muži, synové vlasteneckého českého generála popraveného nacisty. Byli vychováni, že demokracie není jen diskuse, ale i boj. Pro mne jsou to hrdinové, kteří vyhlásili totalitě válku v době, kdy socialismus popravoval i ženy. Přijali filozofii války: Zabij, nebo tě zabijí. Nebyli profesionály, utíkali poprvé. Věděli, co by je čekalo, kdyby selhali. Než uprchli, našlo se v sejfech Národní banky přes sto tisíc stvrzenek, které podepsali Němci placeným zrádcům. S nacisty kolaborovaly statisíce Čechů, to Mašínové věděli. Řídili se heslem nevěřit nikomu, aby se zdárně dostali za hranice. Museli bychom být v jejich kůži, abychom jim dobře rozuměli. Být králem, dám jim vyznamenání, pozvu je zpět do země a vyhlásím pro ně milost.
Tolik Arnošt Lustig, kterého bych rád z tohoto místa pozdravil a poprosil o pochopení, že jsem si vypůjčil jeho slova. (Potlesk z pravé strany jednacího sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Křeček, další přihlášky nemám.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, shodou okolností Arnošt Lustig by nemohl být oceněn tímto zákonem, protože byl členem komunistické strany - to jen abychom si uvědomili ty absurdity. Ale o tom já mluvit nechci.
Já se zamýšlím, o čem to tady od rána diskutujeme. Proč tady musíme poslouchat školní vědomosti pana kolegy Novotného, proč nám tady Petr Bratský sděluje věci, které my, kteří se o to zajímáme, dávno známe? Copak my tady rozhodujeme o tom, jestli 40 let komunistického panství byla dobrá doba, nebo špatná? Copak my se hádáme o tom, jestli tady byli političtí vězňové, nebo nebyli? Jestli bylo popraveno 248 lidí, nebo nebylo? O tom přece tady žádný spor není! O tom ten zákon přece není! O čem je ten zákon? Ten zákon je o tom, že ti stateční muži a ženy, kteří bojovali proti minulému režimu, si půjdou pro razítko ke svázáckému funkcionáři Žáčkovi! A to je ten problém, který my s tím zákonem máme! (Potlesk z levé části jednacího sálu.)
Copak vy si neuvědomujete, že to je urážka pro ty lidi? Já znám spoustu skautů, kteří byli zavřeni, kteří říkali: Tomuhle se nikdy nepodřídíme! Copak ti lidé opravdu musí na tento ústav, který vy jste při schvalování garantovali jako historický ústav, který bude bádat historicky, najednou mu dáváte správní funkci? Pan senátor tady řekl neuvěřitelný obrat, že nebude mít správní orgán, bude vydávat jenom správní rozhodnutí. Co to je, prosím vás? Co to je? S tím nám přijde senátor, který má kontrolovat zákonnost nebo zákony z této Sněmovny, že to nebude správní orgán, jenom vydá správní rozhodnutí? Takovýto zákon nám předkládáte a místo toho tady od rána vykládáte to, co my všichni víme a s čím všichni ze sociální demokracie nemají žádný problém. Samozřejmě ten komunistický režim je zavrženíhodný, samozřejmě že má ocenit statečné muže a ženy, kteří proti němu bojovali, ale ne způsobem, že si půjdou k panu Žáčkovi pro razítko a ještě on bude rozhodovat o odvolání.
Pan kolega Cyril Svoboda nám tady říkal, že naši otcové mohli ovlivnit osud této země. No, větší naivitu si sotva lze představit. Přece o osudu této země a polovině Evropy bylo rozhodnuto bez vědomí našich otců a bez jejich hlasování velmocí druhé světové války, čili takovéto věci opravdu tady říkat nemusíme. Takže nám to prosím vás neříkejte, jaký byl ten komunistický režim, my to víme, já jsem byl také u černých výložkách na šachtě, já jsem také členem Klubu Milady Horákové od samého počátku, já to slyšet nepotřebuji. Ale abych zvedl ruku pro zákon, že tito lidé, které dobře znám, půjdou žebrat k Žáčkovi, aby jim dal razítko, pro takový zákon rozhodně ruku nezvednu! (Potlesk z levé části jednacího sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Z místa se přihlásili postupně pan poslanec Šplíchal, pan poslanec Gandalovič, paní poslankyně Hašková a s přednostním právem se hlásí pan předseda poslaneckého klubu ODS pan Petr Tluchoř. Prosím, pane předsedo, máte slovo.***