(13.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Toto usnesení zrušilo Městské státní zastupitelství a zároveň vydalo vlastní usnesení. Městský státní zástupce v Praze odložil 28. srpna 1995 trestní stíhání proti Ctiradu Mašínovi - sabotáž, vražda, pokus vraždy, velezrada a vyzvědačství, Josefu Mašínovi - sabotáž, vražda, pokus vraždy, velezrada, vyzvědačství, a Milanu Paumerovi - sabotáž, pomoc trestnému činu vraždy, zběhnutí, velezrada a vyzvědačství. Vše kvalifikováno podle zákona 86/1950 Sb., protože dílem bylo trestní stíhání promlčeno a dílem nebyly skutky trestnými činy.
Dámy a pánové, odbojem proti komunismu tedy byly i vražda, podřezání svázaného a chloroformem omámeného venkovského policejního strážmistra Honzátka, otce dvou malých dětí, který byl vylákán pod záminkou dopravní nehody k unesené sanitce. Odbojem byla vražda ozbrojeného pokladníka Rošického, když jemu svěřené peníze lupiči použili podle svých osobních potřeb.
Dámy a pánové, jaké byly jejich cíle a pohled na to, co předkladatelé ze Senátu chtějí uzákonit? Dovolím si odcitovat Josefa Mašína: "Tam na Západě žádný jiný odboj nebyl. Jediní byli ti takzvaní chodci jako Ota Rambousek, pak kluci v jednotkách, které Američané založili k obraně vojenských objektů. Ale byl to základ pro příští armádu v případě třetí světové války. Žádný jiný odboj na Západě neexistoval, nebylo se ke komu připojit. Někteří lidé utekli z hospodářských důvodů, někdo z politických, ale nikdo nic aktivně nedělal." Konec citátu.
Dámy a pánové, jak vidno, na rozdíl od některých současných senátorů, ale i některých poslanců, kteří chtějí válečný stav zpětně uzákonit, bratři Mašínové na válku teprve s nadějí čekali. Na třetí světovou válku. Ne, Evropa a Československá republika nebyly po pádu německé říše ve válečném stavu. Hledaly cestu k překonání toho, co vedlo k první a druhé světové válce.
I Zdena Mašínová, fascinována nadějí, vstoupila do Komunistické strany Československa, napsal poctivě o matce bratří Mašínů jeden ze současných antikomunistů. A jejich sestra se vdala a vzala si komunistu, namítal jeden z disidentů už v 80. letech v diskusi k tomu, zda oslavovat teroristické vraždy a zda tyto vraždy vykládat jako boj proti komunismu a komunistům.
Dámy a pánové, do jaké Komunistické strany Československa to vlastně vstupovala Zdena Mašínová? Jakou nadějí byla fascinována? A byla zklamána onou nadějí a onou myšlenkou? Nebo něčím jiným, co předkladatelé senátního návrhu v rozporu s faktickou i filozofickou povahou a znaky komunistického ideálu, který vzbuzoval naději, tak úporně nazývají komunismem?
Jak se vyrovnat s více než 90procentní důvěrou v komunisty a jejich politiku v roce 1968? Jak vysvětlit, že lidé chtěli více a lepšího socialismu a že ještě v roce 1990 musela pravice tančit mezi vejci a zapírat to, čeho nám dnes tak bohatě dopřává. Na žádný z těch problémů, na žádnou z těch otázek předkladatelé posuzovaného zákona nenabízejí tedy odpověď.
Dámy a pánové, nemohu se také nezeptat: Copak si skutečně někdo myslí, že ti, kdo oprávněně nesouhlasili a legitimně kladli odpor, ať už zleva nebo zprava, konkrétní špatné a neomluvitelné politice státu a konkrétních funkcionářů Komunistické strany Československa, že se budou cítit poctěni, když je někdo zákonem postaví do role bojovníků proti myšlence lidské rovnosti a sociální spravedlnosti? A že přijmou neústavním zákonem určenou roli těch méně schopných a méně zasloužilých v boji za restauraci kapitalismu, méně zasloužilých proto, že nikoho nezavraždili, že nic nepodpálili a že nevstoupili do služeb takových organizací, jako je CIC či CIA?
Dámy a pánové, jsem dalek toho, přisuzovat předkladatelům návrhu jiné než ideologické a politické motivy. Rozhodně je nepodezírám z právní negramotnosti. Pokud jsem uvedl řadu důvodů, které svědčí o neústavnosti předlohy a o implicitní propagaci neobhajitelného individuálního a skupinového teroru, pak mnozí předkladatelé jistě o problematičnosti svého návrhu vědí. A přesto se rozhodli, že jejich zájem musí být povýšen nad Ústavu a mezinárodní úmluvy.
Mám-li jít do finále a koncentrovaně shrnout zásadní vady senátního návrhu, pak za prvé - ignoruje a zpochybňuje právní kontinuitu Československé republiky od roku 1945 až do současnosti, za druhé - směřuje proti ústavnímu pořádku České republiky, který neumožňuje státu vázat se na žádnou ideologii, tedy ani na ideu antikomunismu, a konečně za třetí - pokouší se v rozporu s věcnou historickou a právní skutečností retroaktivně vyhlásit pro období let 1948 až 1989 válečný stav a uzákonit retroaktivně individuální i skupinové akty ozbrojeného teroru, sabotáž a špionáže proti Československému státu a jeho orgánům a občanům a majetku v rozporu s mezinárodním právem válečným a dalšími normami mezinárodního práva jako akty válečné.
Dámy a pánové, poslední dvě poznámky. Ano. Neustále se tvrdí, že prý u nás existoval takzvaný třetí odboj. A na druhé straně byly prý všechny procesy vykonstruovány. Ne, opravdu to nejde nějak dohromady. Tak, co? Existoval zde nějaký odboj? Nebo byly ty procesy s údajnými odbojáři vykonstruovány?
Ani se nedivím, že na veřejnou besedu s Milanem Paumerem o skupině bratrů Mašínových a třetím odboji dorazilo 28. března 2008, včetně hlavního účastníka, pořadatelů a novinářů, pouze 11 lidí. "Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam. Lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit," sdělil tam tenkrát Paumer. A skutečně, jak velmi dobře víte, konali. Celkově zabili sedm lidí. Čeho se asi dočkáme, když někdejší premiér Topolánek nejen za svou ODS, ale za celou tehdejší koalici, prohlásil svým oceněním, že vraždit lidi pro vznešené ideály nebo pro prachy se může? A je to dokonce hodnoceno, tedy hodnocením předsedy vlády.
I to je důvod, proč posuzovaný návrh na vydání zákona o účastnících protikomunistického odboje navrhuji na zamítnutí.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o pokračování až po 19. hodině, vyhlašuji polední přestávku. Přerušuji tedy naše jednání do 14.30 hodin. Přerušuji zároveň bod 194. Konstatuji, že v případě pokračování tohoto bodu jsou přihlášeni paní kolegyně Monika Hašková, František Bublan a Miroslav Kalousek.
Děkuji a přeji dobrou chuť.
(Jednání přerušeno v 13.09 hodin.) ***