(10.50 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Doktorští studenti studují tři až čtyři roky na veřejných vysokých školách. Po úspěšném absolvování svého studia dostanou takzvaný doktorát, zkratkou Ph.D.
Pánové, prosím vás. (Reakce na rozhovor ministrů za řečníkovými zády.)
Tito studenti mají svůj studijní program, musí vědecky pracovat. Vyústěním jejich vědecké práce pod určitým vedením je potom doktorská disertace. Po úspěšném absolvování všech těchto kroků dostanou titul Ph.D.
V rámci studijního programu mohou tito doktorští studenti vykonávat také praxi. Velmi často, nebo v drtivé většině, se ta praxe odehrává tak, že tito doktorští studenti vykonávají aktivní výuku, vedou výuku především ve cvičeních, laboratorních cvičeních, studentů převážně bakalářského a magisterského studia, což je do určité míry v pořádku, ale není to v pořádku úplně zcela. Většina ze studentů po absolvování a získání toho doktorátu odchází do praxe a s vysokými školami i středními školami, prostě obecně s výukou, nemají nic společného. Už je i otázka, jestli je ta praxe, která je na veřejných vysokých školách těmto studentům dávána v podobě aktivní výuky, rozumná, nebo ne. Ale připusťme, že tito doktorští studenti by měli pomoci své fakultě, své vysoké škole, a proto jakési penzum té aktivní výuky by měli provádět. Mělo by to být ovšem takové penzum, které je nezatíží a nebude je odvádět od jejich hlavní činnosti při studiu, tedy především od vědecké práce a plnění jakýchsi předepsaných studijních povinností.
Bohužel na některých veřejných vysokých školách v České republice se stává, že tou aktivní výukou, to znamená jakoby tou praxí, jsou tito doktorští studenti zahrnováni neúměrně, tzn. že často vykonávají výuku v týdenním rozsahu třeba 10, 15 i více hodin, rozsahem výuky se tedy dostávají na úroveň zaměstnanců vysokých škol, to znamená asistentů a odborných asistentů, což určitě není v pořádku. Rozsah praxe v podobě této výuky je potom naprosto nepřiměřený. A znovu zdůrazňuji, jistě je škodlivý vzhledem ke studiu a vědecké práci těchto doktorandů.
Mimochodem, ve světě tito doktorští studenti jsou hlavní silou, hlavním motorem, samozřejmě pod vedením profesorů, v rozvoji vědecké práce na dané univerzitě. U nás by to samozřejmě mělo být také, ale pokud tito studenti mají takový vysoký pedagogický úvazek, tak je to pro ně zbytečná zátěž, která tomuto cíli brání.
Na některých veřejných vysokých školách v České republice jsou dokonce vymýšleny takové, řekl bych, téměř triky, kdy je ten vysoký pedagogický úvazek doktorským studentům všelijak kamuflován. Určitá část se jim dá do té takzvané praxe, určitá část je pak hrazena v podobě jakýchsi podivných stipendií. Jen málokdy tito studenti jsou potom navíc zaměstnáváni v jakémsi úvazku jako zaměstnanci pomocí smlouvy.
No a tady jsem u toho merita věci - že ti studenti jsou jakýmsi způsobem zatěžováni neúměrně vysokou výukou, a dokonce velice často nejsou za tu práci ani placeni. A dokonce pokud přesáhnou 26 let svého věku, musí si platit zdravotní a sociální pojištění. Takové ty triky se stipendii jsou právě proto, aby se vysoké školy mohly vyhnout těm starším studentům s placením zdravotního a sociálního pojištění.
Takže to jsou velmi negativní jevy na některých veřejných vysokých školách v České republice. Neprospívají doktorskému studiu a doktorandům na těchto zmíněných veřejných vysokých školách.
Vím, že paní ministryně a ministerstvo nemůže nějakým výrazným způsobem přímo ovlivňovat tuto situaci, kterou jsem popsal. Já bych ji chtěl jenom požádat, protože by bylo dobré tuto situaci prodiskutovat: Ti, kteří jsou k tomu kompetentní, a ti, kteří se o to zajímají, by se měli dát dohromady a hledat řešení, které by tuto situaci zkultivovalo, které by pomohlo zlepšit v tomto směru postavení doktorských studentů na veřejných vysokých školách v České republice. To, co teď říkám, není tedy žádný útok na ministerstvo, není to žádný útok na paní ministryni. Je to jenom jakási snaha a výzva pro ni, abychom se pokusili tuto situaci k lepšímu změnit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Ohlídalovi. Hlásí se paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ke své odpovědi. Paní ministryně, já vás nechci vůbec omezovat, ale jenom připomínám jednací řád, to, že v 11 hodin musíme zahájit jiný bod programu. Prosím, máte slovo. Měl jsem ambici tuto interpelaci odhlasovat.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vlády ČR Miroslava Kopicová Tak teď nevím, jestli to mám urychlit, nebo naopak zpomalit, ale já bych se přece jen ráda vyjádřila, protože tu interpelaci, kterou pan profesor Ohlídal přednesl, považuji za významné téma a mám k němu co dodat a ráda bych to ve velmi krátké době udělala.
Především vy máte před sebou mou odpověď. Ta odpověď obsahuje jasný popis toho, jaká jsou dnes pravidla, co Ministerstvo školství může a nemůže. Z něj je patrné, že pokud jde o zdravotní a sociální pojištění, jsou to zákony, které jsou mimo Ministerstvo školství. Bylo to také panem profesorem zmíněno.
Chtěla bych vás ale ubezpečit, že přesto Ministerstvo školství podniká poměrně razantní kroky. Připravili jsme novelu, kterou jsme ještě nepředložili. Předpokládám ale, že to nebude dlouho trvat a přijde do sněmovny. Tato novela by měla usnadnit zaměstnávání doktorandů na vysokých školách, protože podle ní by do určité výše příjmů byli doktorandi osvobozeni od placení zdravotního a sociálního pojištění. Pak by tedy byly pro vysoké školy zajímavější cesty zaměstnávat je regulérně. To je způsob, kterým postupujeme. Je to jeden z bodů, který je součástí přípravy finanční podpory studentů a finančního zabezpečení studentů tak, jak o něm v rámci připravované reformy diskutuje Ministerstvo školství a zpracovává celou řadu materiálů, které jsou v této oblasti, myslím, výrazným příspěvkem ke zlepšení situace.
Ráda bych jenom k problematice vysokého školství řekla krátce dvě věci. Naše vysoké školství začíná postihovat stejný problém, jaký postihuje naše střední školství, a to je masovost. Masovost, která vede ke snížení a zprůměrování kvality vysokých škol tak, jak se to stalo ve středním školství. My se snažíme a mým cílem je, abychom v co nejkratší době přistoupili k diverzifikaci vysokých škol na výzkumné, výukové, praktické, s tím, že ta část společnosti, která se stará o doktorandy, to znamená společnosti vysokých škol, by měla být také zohledněna v jiném financování, protože práce s doktorandy vyžaduje daleko individuálnější přístup, náročnější techniku atd., jiné podmínky než práce s bakaláři či jinými úrovněmi.
O těchto věcech se také bavíme. Je to celý komplex otázek a já jsem velmi ráda, že máme šanci bavit se o nich jako o celku, protože jedna část reformy ovlivňuje druhou. Ta, na kterou se pan poslanec Ohlídal ptal, má tedy toto řešení. A já jsem ráda, že vás s ním mohu seznámit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni školství. Máme ještě minutu. Do rozpravy se ale ještě hlásí pan poslanec Ivan Ohlídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Jsem rád, že paní ministryně už pracuje se svým ministerstvem na jistém řešení, které zřejmě tu situaci zlepší, takže to kvituji s povděkem. Tím pádem jsem rád, že to zde bylo řečeno ve sněmovně.
Pan předsedající mě jistě vyzve, abych navrhl nějaké usnesení. (Ano.) Já žádné usnesení navrhovat v této věci nebudu. Děkuji za pozornost. ***