(19.40 hodin)
Poslanec David Kafka: Děkuji. Dámy a pánové, dobrý večer.
Přiznávám se, že mě předložený tisk zklamal. Předpokládal jsem, že po rozsáhlém diskutování o předchozím podobném textu byla nasbírána řada podnětů, které autoři ale vůbec nevyužili.
Velmi kvalifikovaně se k návrhu vyjádřila vláda, není tedy třeba jejich kvalifikovaná stanoviska opakovat nebo komentovat. Chci říci, že je plně sdílím. Chtěl bych se zastavit jen u tří zásadních bodů a u jednoho méně zásadního.
Za prvé. Náhradní výživné je chápáno jako sociální dávka, kterou dlužník běžného výživného nemusí vracet. Jednoduše řečeno, nevadí, že povinná osoba neplní svou povinnost zcela nebo z části, státní rozpočet to doplní a nic se neděje. Rozuměl bych jiné filozofii: kdyby šlo o vynucenou půjčku státu povinné osobě, rozuměl bych i tomu, když by šlo o běžnou pohledávku, jak to uvažoval předchozí návrh. Ale subvencovat soukromoprávní pohledávky mezi fyzickými osobami bez dalšího vyrovnání se se státním rozpočtem je naprosto nepřijatelné. Navíc není jasné, jak dlouho taková státní pomoc má trvat, ani kolika osob by se taková státní štědrost měla týkat.
Když už jsme u toho, problém pohledávek státu za fyzickými osobami dnes standardně řeší celní správa a jistě by nebylo obtížné jim ještě jeden další vymáhací titul přidat.
Jestliže i tak připustím, že se stát ve vyšším zájmu vlamuje do soukromého právního vztahu, pak návrh neřeší, jak bude hříšný neplatič postihován, jak bude veden k řádnému plnění svých povinností a co se mu stane. Jak tomu rozumím, tak nic. Spíše ho zákon v jeho protiprávním jednání ještě podporuje.
Druhá poznámka. Za orgán, který má spravovat tuto agendu, vybrali autoři úřady práce, tedy instituce, které byly založeny za zcela jiným účelem a jsou svými úkoly využívány víc, než je zdrávo. Nyní se jim tedy chce přidat další agenda, pro kterou nejsou vybaveny ani personálně, ani kvalifikačně, ani softwarově, ani prostorově. Na nasazení nové agendy jim autoři nestanovili téměř žádnou dobu legisvakance. Hlavní však je, že jde o agendu, která je k jejich portfóliu zcela odlišná, a je tedy otázkou, zda už nenazrála doba na vznik tzv. velkých úřadů práce a sociálních věcí, podle návrhu, který tady už před několika měsíci také padl.
Jinak si myslím, že kdyby i tento zákon měl na někoho dopadnout, tak na orgány sociálně-právní ochrany dětí a samozřejmě až poté, co bude zjevné, jak velkou kapacitu a kolik lidí si tato agenda vyžádá.
Třetí poznámka. Není také řečeno a ani zhruba odhadnuto, jak velkou obligatorní platbu autoři státnímu rozpočtu chtějí přidat. Fér by bylo také vyčíslit tranzitní náklady na zavedení nové agendy a následně i na jejich provozování a příslušné úřady takto vybavit.
A poslední poznámka. Nehodlám se vměšovat do debaty, jak výživné u soudu stanovovat, jaké pomůcky používat, jak sjednocovat soudní postupy a stanovovat tzv. minimální výživné. Snad bych jen řekl, že by bylo možné využít i výše přídavků na dítě lépe než z nařízení vlády.
S ohledem na to, jak je problém neplaceného výživného složitý, mohu jen zalitovat, že se autoři neobrátili na další parlamentní strany ke konzultacím předtím, než tento tisk předložili sněmovně k projednání. Za daných okolností a s vědomím dalších oprávněných argumentů, které zde už byly řečeny, navrhuji, aby byl návrh vrácen autorům k dopracování. Pokud tento návrh neprojde, aby se doba projednání do druhého čtení prodloužila alespoň o 30 dní. Tím by se mohl vytvořit jakýsi minimální časový prostor pro dopracování textu.
Pokud jde o podporu tohoto tisku, tak jak je předložen, je otevřenou podporou nezodpovědného a asociálního jednání. Rozumný poslanec, ať už zleva nebo zprava, se nemůže za takový text nikdy postavit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kafkovi. Nyní se slova ujme paní zpravodajka, ale v rozpravě, paní poslankyně Dana Filipi. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Dana Filipi: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, institut náhradního výživného i minimálního výživného, které se opakovaně snaží paní poslankyně Čurdová prosadit, je zcela demotivující a do soukromého práva zasahující předlohou. Vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí upravuje zákon o rodině. Náhradní výživné jako nároková sociální dávka řeší neplnění vzájemné vyživovací povinnosti v rodině. Stát platí oprávněnému rodiči, ale od povinného rodiče dlužnou částku nevymáhá. Vymáhat soudně stanovené výživné zůstává oprávněnému rodiči. Přenesením vyživovací povinnosti z rodičů na stát, což je cílem této předlohy, se však prakticky umožňuje oprávněným rezignovat na vlastní snahu domoci se výživného od povinné osoby, tedy druhého rodiče. Rodič, který je povinen hradit výživné, a znovu připomínám, že neplnění této povinnosti je zákonem hodnoceno jako trestný čin, je touto automatickou sociální dávkou demotivován od odpovědnosti finančně zajistit své nezaopatřené děti.
Jestliže je v důvodové zprávě k této předloze argumentováno špatnou vymahatelností práva na výživné, musím podotknout, že tato vymahatelnost se vytvořením zástupného státního plátce ještě sníží, neboť zde nebude motivace domáhat se tohoto práva.
Nechci se pouštět do podrobné argumentace proti návrhu legislativně technickými podrobnostmi, jen připomenu, že náhradní výživné dle tohoto návrhu náleží nezaopatřenému dítěti, se kterým rodič nežije. Avšak zákon o rodině přiznává nárok na výživné i dětem, které žijí ve společné domácnosti s oběma rodiči, ale jeden z rodičů vyživovací povinnost dobrovolně neplní. Navíc zákon o rodině přiznává nárok na výživné dětem, pokud nejsou schopné živit se samy, nikoliv tedy jen nezaopatřeným.
Navrhuji vám tuto předlohu zamítnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce v roli poslankyně v rozpravě. Nyní se přihlásila paní ministryně Daniela Kovářová ještě jednou do rozpravy svou reakcí. Eviduji přihlášku pana poslance Petra Nečase. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně spravedlnosti vlády ČR Daniela Kovářová Děkuji za slovo. Chtěla bych reagovat na dotaz nebo výzvu z úst paní poslankyně Zuzky Rujbrové - co dělá stát? Já jsem iniciovala jednání, založení pracovní skupiny napříč všemi institucemi, které se určováním výživného zabývají, to znamená počínaje soudcovskou unií přes akademickou sféru, přes Ministerstvo práce a sociálních věcí i jednotlivé soudce a státní zástupce. Výsledkem pracovní skupiny bude kromě nalezení nástroje, který umožní a zlepší vymáhání nezaplaceného výživného, také pomocný soudcovský materiál, který je zatím podle prvních reakcí velmi dobře přijímán v justici. Pomocný soudcovský materiál bude obsahovat doporučující tabulky a doporučení pro způsob výpočtu výživného a současně bude reagovat i na dospívání dětí i na inflaci.
Pokud jde tedy o odpověď na otázku, co dělá stát, domnívám se, že se ledy začaly hýbat a že není nezbytně nutné, abychom přijali takový právně nekvalitní nástroj, o jakém teď jedná Sněmovna. Děkuji. ***