(11.20 hodin)
Prezident NKÚ František Dohnal Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vyslechl jsem tady v předcházejících minutách poměrně tvrdá slova od členů kontrolního výboru této Poslanecké sněmovny. V této chvíli se tedy dostávám do situace, že bych měl na výtky alespoň nějakým způsobem reagovat.
Je mi líto, že vůbec k takovéto situaci dochází. Před dvěma lety jsem se skutečně hodně snažil o to, aby kontrolní výbor vznikl, protože jsem považoval funkci kontrolního výboru jako určitý další stupeň možnosti posílit kontrolní systém v ČR alespoň tím, že pomocí kontrolního výboru budou kontrolní závěry Nejvyššího kontrolního úřadu více v pozornosti politiků i exekutivy. Bohužel kontrolní výbor, alespoň podle mé dosavadní zkušenosti, mé představy ne úplně naplnil. Ale je to dáno nikoliv činností kontrolního výboru, ale evidentně představami některých jeho členů.
Pokusím se velmi stručně shrnout situaci, která tady byla tak emotivně popisována. V březnu letošního roku při schvalování závěrečného účtu NKÚ členové NKÚ, kteří jsou součástí úřadu a mají na starosti kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu a jejich kompetencí také je schvalovat závěrečný účet úřadu, který obsahuje souhrn čísel a skutečností z hospodaření minulého roku, přijali usnesení, které bylo mimo jejich kompetenci, mimo zákon a nezakládalo se na jejich kontrolní činnosti. Tuto skutečnost později potvrdila i kárná komora Nejvyššího kontrolního úřadu, neboť toto byla záležitost, kterou jsem považoval za něco neuvěřitelného, neslýchaného a považoval jsem to také za kárné provinění. Proto jsem na tyto členy NKÚ podal kárnou žalobu, protože člen NKÚ stejně jako jeho prezident a stejně jako jeho zaměstnanci a kontrolující musí respektovat a dodržovat zákon a jako představitelé veřejné instituce nemohou dělat nic jiného než to, co jim zákon dovoluje nebo přikazuje.
Na základě tohoto usnesení kontrolní výbor ustavil tříčlennou skupinu poslanců, která měla ověřit tvrzení členů kolegia NKÚ. Mimochodem členové kolegia v onom usnesení neobviňovali prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ani z porušování zákonů, ani ze záležitostí, které mi potom později byly připisovány. Usnesení kolegia je k dispozici i na webové stránce Nejvyššího kontrolního úřadu.
Tříčlenná skupina poslanců nikoliv komunikací s prezidentem, ale s jedním z členů tohoto kolegia si nechala předložit některé doklady z hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu a za více než měsíc jejich činnosti nepovažovala za nutné položit mi jakoukoliv otázku, jakoukoliv žádost o vysvětlení, o doplnění a nepovažovala dokonce ani za nutné se závěry, se kterými potom seznámili sdělovací prostředky, mě nějakým způsobem konfrontovat a říct mi, jestli prostě jejich závěry jsou korektní, či ne.
Tato zpráva, která potom byla třemi poslanci kontrolního výboru prezentována pro sdělovací prostředky a byla také předložena jednání kontrolního výboru v květnu letošního roku, byla v té chvíli prezentována, a ještě nějaký čas potom, jako záležitosti, které byly poslanci ověřeny a jsou to skutečnosti pravdivé. Namítal jsem, že tato zpráva pravdivá není, obsahuje neúplné, zkreslené a v některých případech vyloženě lživé informace. O měsíc později, tedy v červnu letošního roku, už jeden z autorů této zprávy i ve sdělovacích prostředcích připustil, že to jsou vlastně tvrzení, která nelze o nic opřít. Přesto kontrolní výbor okamžitě spěchal s tím, aby jednak přes sdělovací prostředky vznášel další výhrady k hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu, také k mé osobě a také uložil panu předsedovi kontrolního výboru, aby na mě podal kárnou žalobu. Ještě v červnu letošního roku jeden z vysokých představitelů této Sněmovny oznamoval, že kárná žaloba, která bude podána, zabezpečí to, aby prezident Nejvyššího kontrolního úřadu byl odvolán. Tedy bez toho, že by se někdo zabýval jakýmkoliv šetřením, prověřováním či zvažováním všech skutečností, už se dopředu vědělo, jakým způsobem scénář bude vypadat.
Pan předseda kontrolního výboru neměl jednoduchou situaci, protože totiž ani zpráva poslanců kontrolního výboru, o které tady mluvím, z května letošního roku neobsahovala žádná obvinění z porušení zákona prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Zmiňovala se v osmi bodech na závěr o jakémsi shrnutí situace. Sedm z těchto bodů konstatovalo, že Nejvyšší kontrolní úřad, tedy jeho pracovníci, kteří jsou zodpovědní za jednotlivé hospodářské operace, porušili zákon, popř. že Nejvyšší kontrolní úřad nerespektoval usnesení vlády. Při bližším zkoumání musel předseda kontrolního výboru dojít k tomu, že argumenty použité v této zprávě poslanců není možné použít jako argumenty pro kárnou žalobu. Kárná žaloba také byla podána vlastně až v červenci letošního roku, a to shodou okolností na záležitosti jiné, než které byly popisovány v tzv. zprávě poslanců kontrolního výboru.
Kárná žaloba byla poté ještě v srpnu doplněna panem předsedou kontrolního výboru, ale doplnění už bylo formulováno tak, že prezident Nejvyššího kontrolního úřadu porušil zákon a že dokonce spáchal trestný čin. Kárná komora podle zákona v takové situaci je povinna celou věc předložit státnímu zastupitelství. Tedy nebylo to tak, jak jste četli ve sdělovacích prostředcích, že kárná komora obvinila nebo podezřívá prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ze spáchání jakéhokoliv trestného činu. Kárná komora prostě celou záležitost předala státnímu zastupitelství, protože podle zákona ani nic jiného udělat nemůže. Pro vysvětlení, je to podobná situace, jako kdyby na vás v přestupkové komisi na městském úřadě někdo dal oznámení s tím, že jste spáchal trestný čin. Pak přestupková komise nic nešetří, ale předá to státnímu zastupitelství, protože to není jejich záležitost.
V souvislosti s tímto obviněním a s kárnou žalobou byla také na mě podána trestní oznámení. Požádal jsem Policejní prezidium Policie ČR, abych byl seznámen se všemi záležitostmi, které policie v této souvislosti a s mou osobou šetří. Zpráva z konce října letošního roku byla taková, že po šetření všechna trestní oznámení, která na mě byla podána, byla odložena, protože se ukázalo, že žádný trestný čin spáchán nebyl.
V souvislosti s usnesením Sněmovny, na které jste se tady odvolávali, a protože už jste se jednou zabývali podobnou situací před několika měsíci - ovšem bez mé účasti, protože zřejmě nebylo potřeba, abych byl na tuto schůzi pozván - Poslanecká sněmovna také rozhodla o tom, že hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu bude zkontrolováno. To je postup, který je v souladu se zákonem. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu s něčím takovým počítá a myslím si, že toto usnesení bylo naprosto korektní. To, co se dělo ovšem dál v kontrolním výboru, už až tak korektní nebylo. ***