(11.10 hodin)
(pokračuje Ježek)
V podrobné rozpravě budu tedy navrhovat, aby plénum Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se usneslo na následujícím:
1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je vážně znepokojena současnou situací v Nejvyšším kontrolním úřadě. Dobré jméno a společenský kredit Nejvyššího kontrolního úřadu je kvůli podezření ohledně jeho chodu a hospodaření vážně poškozen. Kontrola činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu orgány pověřenými Poslaneckou sněmovnou, která by mohla podezření potvrdit nebo vyvrátit, byla znemožněna a prezident Nejvyššího kontrolního úřadu odmítl při této kontrole součinnost ukládanou zákonem.
2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu pana Františka Dohnala, aby v souladu se zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, především jeho § 33, okamžitě umožnil kontrolu činnosti a hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu, kterou provedou orgány Poslanecké sněmovny v souladu s obecně právními principy.
3. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá svému předsedovi Miloslavu Vlčkovi, aby podal návrh na zahájení kárného řízení s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu panem Františkem Dohnalem kvůli podezření ze závažného kárného provinění podle § 33 a 35 zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, především pro neposkytnutí součinnosti, která je jeho zákonnou povinností, a pro jednání, které ohrožuje dobré jméno, nezávislost a nestrannost Nejvyššího kontrolního úřadu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Liboru Ježkovi. Slova se ujme poslanec Jaroslav Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Nemám jinou písemnou přihlášku.
Poslanec Jaroslav Fiala: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo by hlubokým a tragickým nedorozuměním, kdyby se současné rozmíšky kolem Nejvyššího kontrolního úřadu začaly interpretovat jako osobní spor členů kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s prezidentem NKÚ nebo jako politický boj o ovládnutí kontrolní instituce v naší zemí, jako boj o koryta nebo nechutné vyřizování osobních účtů.
Všechno začalo nespokojeností členů úřadu s některými rozhodnutími prezidenta NKÚ. Nevíme, kolik úsilí vynaložili na to, aby řešili situaci uvnitř své instituce, ale cítíme, že se o to snažili. Nakonec přijali usnesení, které informovalo kontrolní výbor. Myslím, že všichni členové kontrolního výboru očekávali jednoduché řešení. Prezident úřadu prověří připomínky a přijme opatření. Místo toho však přišel neskutečný útok, odmítnutí jakékoliv chyby, následné obvinění některých poslanců ze spáchání trestných činů a kárné žaloby na ty členy úřadu, kteří hlasovali pro usnesení. O kauzu se začala zajímat média a problém byl na světě.
Pan inženýr Dohnal a jeho způsob řízení NKÚ, stejně jako jeho chování a vystupování na veřejnosti, dosud nepřipustil, že by se dopustil nějaké chyby nebo že by neškodilo se nad celou záležitostí zamyslet.
Za kontrolní výbor jsem se podílel na zpracování zprávy skupiny poslanců, která vycházela z podkladů, které nám poskytoval úřad. Konstatovali jsme, že námitky členů úřadu byly oprávněné, a jednoduše jsme je popsali. Dnes slyším, jak pan Dohnal tvrdí, že se žádné obvinění ze zprávy neprokázalo, a v tichosti se na NKÚ vypsala výběrová řízení tam, kde jsme tvrdili, že měla proběhnout, nedochází k nákupu uměleckých děl, přesun regionálních pracovišť proběhl do státních prostor - a tak by šlo pokračovat.
Nevím, proč bylo nutné útočit na zprávu, na její autory a závěry. Je přeci zřejmé, že my jsme byli vedeni snahou napravit chyby a vymezit budoucí spolupráci. Žádný z kroků nevedl a ani nemohl vést ke zpochybnění nezávislosti nebo zásahům do kontrolní činnosti NKÚ.
Jakékoliv chování jakéhokoliv prezidenta NKÚ je v očích laické i odborné veřejnosti i nás, veřejných činitelů, nutně srovnáváno s chováním jeho předchůdce Lubomíra Voleníka. Myslím, že se nedopustím nadsázky, když vyslovím názor, že málokteré chování a málokterá osobnost by vedle tohoto etalonu obstála. Dovolím si však také další nadsázku, když řeknu, že to možná byla právě osobnost Lubomíra Voleníka, která svou pověst a autoritu přenášela na celý Nejvyšší kontrolní úřad a tím možná tak trochu bránila tomu, abychom se dokázali nad NKÚ zamyslet dostatečně kriticky. Bylo to paradoxně až chování Františka Dohnala, které nás přivedlo k otázkám, zda NKÚ je akceschopnou ústavní kontrolní institucí, která má v naší zemí bdít nad státními prostředky a nakládáním s nimi.
Nechci v žádném případě Františka Dohnala soudit. To, co díky jemu již dnes víme, je, řečeno s Hansem Christianem Andersenem, že NKÚ je nahý. Víme to, že NKÚ je v současné podobě formálně velmi ctihodná ústavní instituce, ale ve skutečnosti je to úřad, jehož působnost neodpovídá požadavkům doby, navíc se zmítá ve vnitřních sporech a jeho prezident poškozuje pověst tohoto úřadu navenek.
Neříkám tato slova proto, že jsem byl mezi těmi, které nechal pan Dohnal vyprovodit z NKÚ jako uličníky. Říkám tato slova proto, že jsem přesvědčen, že prostě není možné, aby lidé z NKÚ, a tím méně jeho prezident se schovávali za nezávislost a mimořádné postavení úřadu. Nezávislost a imunita tu je proto, abychom mohli co nejlépe sloužit veřejnému zájmu, a nikoliv proto, abychom jejich prostřednictvím obhajovali nelegitimní legalitu získaných výhod.
Předložil jsem spolu s kolegy návrh novely Ústavy České republiky, který rozšiřuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu a posiluje kolegiální rozhodování na úkor autokratického. Je zřejmé, že osud tak významné instituce nemůže být svěřen do jediných rukou, neboť ne vždy jsme schopni vybrat osvíceného představitele. V zákoně 166/1993 Sb., jehož novela musí následovat, je třeba upravit všechny části, kde jsme získali v této kauze negativní zkušenosti. To je zachovat nezávislost kontrolní činnosti a rozhodování, ale posílit kolegiální princip, vyřešit způsob kárného řízení, dělby zodpovědnosti uvnitř úřadu, kontrolní řád a další.
Naše země potřebuje efektivní kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, Nejvyšší kontrolní úřad musí přejít z byrokratické kontroly na moderní efektivní audity, které nám odpovědí na otázky, jak účinné jsou naše politiky, kde jsou mezery v právním řádu, jak efektivní je státní a v budoucnu i veřejná správa. NKÚ se musí stát nástrojem v boji proti korupci. NKÚ nám musí odpovídat na otázky, které si klade veřejnost i ti, kteří rozhodují. NKÚ musí efektivně a jasně posvítit tam, kde bývá šero a někdy i tma.
Toto jednání není jen o panu Dohnalovi nebo o prezidentovi NKÚ, ale o NKÚ a jeho nové budoucnosti, legitimitě i legálním zakotvení v systému pořádku a další legislativě České republiky. Toto jednání je především o tom, jak nejvyšší představitel NKÚ naplnil a má schopnost naplnit roli, která mu z Ústavy přísluší.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Fialovi a ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím... Pan František Dohnal se hlásí do rozpravy a slovo mu udělím podle § 52 odst. 3 zákona o jednacím řádu. Slova se ujme prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, František Dohnal. Prosím, máte slovo.***