(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
O co jde? Je potřeba se v těch zákonech vrátit k tomu, že je potřeba zvýšit příjem státního rozpočtu, a neříkat, že ten příjem je fiktivní, protože při zvýšení daní nebo při diverzifikaci daní toho příjmu stejně nedosáhneme. Když jsme tady včera diskutovali nad daní z příjmů a návratem k progresivní dani, tak jsme samozřejmě slyšeli, jak je to nemožné. Ale když si porovnáte daňový systém jen sousední Spolkové republiky Německo, tak zjistíte, že samozřejmě progresivní zdanění v sousedním Německu je. A když se jdeme podívat na ty státy, kterým se krize buď zcela vyhnula nebo které krizi úspěšně překonávají, nebo do těch států, kde krize vůbec není, tak zjistíte, že tam je progresivní zdanění zejména velkého majetku, že tam existuje progresivní zdanění i u majetku takzvaně nepoužívaného. To znamená daň z nemovitostí má také více sazeb, protože prostě nevyužívaný výrobní prostředek je něco, co v té ekonomice spíše překáží, než by jí prospívalo.
V tomto ohledu jsme tedy nemohli ten balíček podpořit, protože nic takového prorůstového neobsahoval. Obsah toho balíčku, jestliže je promítnut do státního rozpočtu, samozřejmě neobsahuje žádné prorůstové momenty, které, žel, nám znemožňují, abychom pro státní rozpočet jako celek hlasovali. Protože to povede v roce 2010 nikoliv k vyvedení země z krize, ale k jejímu prohloubení. A v tomto ohledu jsem přesvědčen, že jsme se měli zabývat spíše tím, že v rámci schválených zákonů jsme se v prvním čtení státního rozpočtu měli dostat i k jiným základním číslům. Já uznávám to, co tady řekl pan kolega Petr Pleva, že není možné s tím státním rozpočtem po přijetí prvního čtení dělat cokoliv. Ale takové návrhy nepředkládáme. Předkládáme návrhy, které je možné řešit právě na úkor nemandatorních výdajů nebo takových výdajů, které lze řešit jiným způsobem z příjmů státu.
Hodně se diskutovalo, nevím, kdo přinesl takový hloupý názor, že KSČM podpoří státní rozpočet tím, že sníží kvorum ve Sněmovně a odejde. Komunistická strana Čech a Moravy jednoznačně je schopna v kterémkoli momentě unést svou politickou odpovědnost jako opoziční politická síla nejen v této Sněmovně, ale i ve většině krajů a v některých obcích. Říkám zcela jednoznačně, že my budeme hlasovat proti státnímu rozpočtu, a ti, kteří ho konstruovali, ti, kteří souhlasili s tzv. vládním balíčkem, nechť nesou v příštím roce politickou odpovědnost za tato rozhodnutí. A doufám, že neutečete, že vy, kteří jste podpořili jak ten reformní balíček, tak první čtení státního rozpočtu, unesete politickou odpovědnost za konečné jednání o státním rozpočtu. Protože pokud ji nechcete unést, tak řekněte, a zcela otevřeně, že nemáte na to, abyste řídili tuto zemi. V tomto ohledu je potřeba mluvit jednoznačně, nedvojsmyslně, protože - opakuji to, co říkal pan premiér na začátku - rozhodnutí o státním rozpočtu je výsostným politickým rozhodnutím této Sněmovny. V politické teorii parlamentarismu se tomu říká, že existuje rozpočtová suverenita parlamentu. A řeči o medvědech atd. si prosím vás nechte na povídání u těch novinářů, kteří tomu nerozumějí a jenom se přiživují na drbech. Tady v této sněmovně se samozřejmě na základě podkladů od jednotlivých ministerstev rozhoduje o tom skutečném směřování politiky při schvalování státního rozpočtu. Rád bych, abychom si to vždycky připomínali. A nést politickou odpovědnost za to, co je přijato, KSČM odmítá, protože skutečně to naše rozhodnutí o těchto penězích v tuto chvíli bude znamenat, že se nejen nezastaví propad ekonomiky, ale že se vůbec nenastartuje ekonomický růst v roce 2010. Vy chcete nést tu odpovědnost, tak ji neste! My předložíme vlastní návrhy a budeme usilovat o jejich prosazení v normální parlamentní praxi.
Byl bych rád, kdybychom ve věcné diskusi našli spíše pochopení pro potřeby českých občanů než pro potřeby některých firem, protože se mi zdá, když slyším diskusi o tom, že na tom ministerstvu nebo na onom ministerstvu už se nedá nic ušetřit nebo v té rozpočtové kapitole už nic není, tak mi to připadá, že to vykládají lidé, kteří tomu rezortu nerozumějí. Víte, dostávám řadu podnětů, a tím chci skončit své vystoupení ke státnímu rozpočtu na rok 2010, kde se mě ptají, i když nemám tu odpovědnost, proč máme koupit za 3 mld. jakési obrněnce, které k ničemu nejsou, které už jednou selhaly. K čemu ta zakázka je? Jiní se mě ptají, z jakého důvodu je potřeba držet prostředky na Státním fondu dopravní infrastruktury, když ve Státním fondu rozvoje bydlení by ty prostředky dokonce přinášely zpět do státního rozpočtu v dani z přidané hodnoty a v daních z příjmů mnohem vyšší efekt. Jiní se mě ptají na to, jak je možné, že jsou u nás tak předražené stavební zakázky, jestli to náhodou není také tím, že kdyby se to snížilo, tak by se snad i v těch zakázkách mohl udělat větší pořádek. A takových dotazů na jednotlivých ministerstvech mám samozřejmě mnoho. Oblíbené slovo outsourcing, to znamená vyvedení financí z určitého rezortu pro soukromé firmy a zabezpečování činností prostřednictvím najatých nebo právnických fyzických osob mimo úřady, samozřejmě může přinést někdy efekt. Žel, většinou přináší větší ztrátu. A ptám se, jestli jsou čeští státní úředníci placeni za to, aby každou svou povinnost přeměnili na státní zakázku, ve které oni budou rozhodovat o tom, komu ji zadají. To je totiž zásadní otázka, jestli jsme nezašli příliš daleko v privatizaci státní správy. A v tomto ohledu si musíme taky umět odpovědět. Já bych byl rád, kdybychom si byli schopni odpovědět v příštím období mnohem lépe, než si umíme odpovídat dnes, než si budeme umět odpovědět také na začátku příštího roku při platnosti případně schváleného státního rozpočtu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Máme tady další přihlášku do rozpravy, to je pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se Michal Doktor.
Poslanec Cyril Svoboda: Pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové, pro nás to není jednoduchý úkol, myslím pro poslance KDU-ČSL, protože jsme schválili tzv. Janotův balíček s příslibem, že se začne hospodařit jinak, že bude větší disciplína. Také jsme schválili základní rámec rozpočtu, také s příslibem, že bude větší disciplína, a tomu všichni tleskají. Všichni říkají, to je správně. Ale jak dojde na konkrétní čísla a konkrétní dopady, tak každý říká ano, ať se šetří, ale ne u mě. Ať se šetří, ale já jsem potřebnější. To je filozofie, která tu je a je přirozená. A my samozřejmě také cítíme, že by bylo dobré přispět mnohým, kteří jsou na tom velmi špatně a jsou v situaci, kdy by bylo lidské a dobré pomoci. Nicméně máme-li být konzistentní, je potřeba dokončit dílo, pro které jsme se rozhodli. Podle mého názoru by vláda měla být odvážnější, ještě odvážnější v prosazování toho, co udělala, protože my jsme pro ni nehlasovali při hlasování o její důvěře, nicméně její dobré kroky podporujeme.***