(11.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
I to je opravdu, promiňte mi to slovo, lepší mě nenapadá, falešný signál, protože budeme muset dělat mnohem horší věci a bude úplně jedno, jestli bude u vlády sociální demokracie, ODS či TOP 09 (smích v sále). Podle složení politické reprezentace se budou ty kroky dominantně hledat buď na příjmové straně rozpočtu, nebo na výdajové, ale v každém případě to budou kroky neskonale větší a neskonale dramatičtější než Janotův balíček, a proto nemá žádný smysl ho ještě jakýmkoliv způsobem změkčovat. Protože v ekonomice jsou expektace nesmírně důležité, tak vysílat tento signál pokládáme za nesmírně špatné.
Z tohoto důvodu, nebude-li přijat náš pozměňující návrh, neděje se vůbec nic, podporujeme návrh rozpočtu Fischerovy vlády. Budou-li přijaty tyto pozměňující návrhy, o kterých hovořím, nemohou poslanci TOP 09 podpořit návrh státního rozpočtu v konečném hlasování. Ne proto, že nechtějí podpořit rozpočet Fischerovy vlády. Právě proto, že chtějí podpořit rozpočet Fischerovy vlády, a proto nemohou podpořit karikaturu, která ho změkčí, znevěrohodní a zvýší deficit. A nepodpoří ho ani nohama, to znamená, že zůstaneme na svých místech a nebudeme hlasovat pro. Děkuji za pochopení tohoto postoje.
Skončím tím, čím jsem začal. Pevně věřím, že bude schválen zákona o státním rozpočtu, který předkládá Fischerova vláda. Nikoliv návrh zákona o státním rozpočtu, který prosadí levicová koalice v této Sněmovně. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je místopředseda Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, k projednávání státního rozpočtu ve třetím čtení je možné přistoupit různým způsobem. Jeden jsme si tady předvedli v té části mezi desátou a jedenáctou hodinou. Já se přidržím toho, s čím začal pan předseda vlády České republiky Jan Fischer. Ano, rozhodnutí o státním rozpočtu je výsostně politickým rozhodnutím. Tak to je. Na tom nemůže nikdo nic změnit, protože podle toho, co platíme, podle toho skutečně řešíme politické směřování České republiky.
Když jsem u politického směřování, nezbývá mi než konstatovat, že přes určité rozdíly všechny společnosti, které se zabývají průzkumem veřejného mínění, zjistily k listopadovému výročí jednu věc - že cca 45 % občanů České republiky se domnívá, že Česká republika se nevyvíjí správným směrem. Dalších 35 % si myslí, že se nevyvíjí nijak, že to nemá žádný směr. Znamená to, a to je také výsledek toho průzkumu veřejného mínění, že jenom cca do 20 % občanů České republiky si myslí, že Česká republika se vyvíjí správným směrem nebo že ten směr je možné do toho správného směru ještě vrátit.
Co to tedy znamená, když se zamyslíme nad tímto číslem? Že většina lidí naší politice nerozumí. Nerozumí jí snad kvůli tomu, že by nežili v této zemi? Nebo jí nerozumí kvůli tomu, že jim dáváme špatné signály nebo akceptace, jak řekl pan kolega Kalousek před chvílí? Nebo je to také tím, že něco někdo slíbil a něco jiného ten samý člověk dělá? Není to náhodou rozpor mezi slovy a činy, který je často vidět na některých jednáních politiků? Musím říci, že to je asi základní problém. Protože slib je sice věc, která může potěšit, ale jeho nesplnění je nejen většinou odměňováno tím, že člověk přestane věřit, ne-li že přestane také kromě důvěry vyjadřovat i podporu.
Pokud jde o samotný státní rozpočet, nebudu se tady zabývat jednotlivými čísly. Je evidentní, a nakonec z rozpravy, z faktických poznámek jsme byli svědky toho, že základem tohoto státního rozpočtu je tzv. Janotův balíček, tedy návrh zákona, kterým se upravovaly některé poměry, které mohly vést ke schválení státního rozpočtu v onom předpokládaném deficitu kolem 150 mld. až 160 mld. Kč. Komunistická strana Čech a Moravy tento balíček nepodpořila. Ne snad kvůli tomu, že bychom měli ideologické brýle a mysleli si, že některá řešení jsou nemožná nebo že by se o nich nemělo hovořit. Ale podstata naší nepodpory byla v tom, že samotný balíček těchto opatření nevedl ani ke stabilizaci, a uznávám, že říká pravdu ministr financí, že minimálně vedl k zabrzdění propadu veřejných financí, jak začal v roce 2009. To je realita. Ano, tento balíček opatření skutečně mohl zabrzdit některé kroky, které zcela nesmyslně byly přijaty v roce 2008 a vedly k onomu katastrofálnímu propadu státních financí v roce 2009. Několikrát při jiných příležitostech jsme v této Sněmovně mluvili o tom, že někteří nemají jiný cíl než nejdříve způsobit nedostatek peněz v té či oné sféře, pak tu sféru prohlásit za neřiditelnou tímto způsobem, buď ji pustit do privatizace, nebo ji zcela zdevastovat. Myslím si, že to není správný směr, že to není odpovědnost politika, že to je možná řešení ve svůj prospěch, nikoliv ve prospěch občanů.
Co je potřeba říci? V balíčku nám chybělo několik zásadních opatření, a to za prvé základní opatření pro prorůstové mechanismy, které by opět nastartovaly ekonomiku. Ty tam prostě chyběly. Chápu, že když se brzdí, zároveň se těžko může přidávat plyn. Ale my jsme brzdili na jedné straně a zároveň to brzdění mělo znamenat, že se do některého směru musíme pustit. Mluvilo se tady o podpoře koupěschopné poptávky. Ano, tu je třeba podpořit, a klub KSČM ve svých pozměňovacích návrzích podpoří všechny pozměňovací návrhy, které povedou ke zvýšení koupěschopné poptávky obyvatel České republiky, protože samozřejmě bez jejího zvýšení není možné se vrátit k hospodářskému růstu.
Druhá věc. V naší exportní ekonomice, která je vázána na výkony exportu, je samozřejmě potřeba mluvit o tom, kolik prostředků se dá do podpory jednotlivých exportních aktivit. Byl tady jeden pozměňovací návrh, a překvapilo mě, že byl ze strany pravice, který vedl konečně po mnoha letech pravicových teorií, že volný trh řeší vše, že je potřeba podpořit určité exportní aktivity českého průmyslu. Čili že by alespoň částečné prozření napravo z toho neoliberálního snu, který skončil pádem na ústa? Děkuji za něj, jistě ho podpořím. Ale v tomto ohledu si dovolím říci ještě jednu věc. Ono to nestačí. Podpora českého exportu musí mít jasný racionální řád a ten chyběl právě v tom balíčku v září letošního roku. Proto KSČM pro něj nemohla hlasovat, nehlasovala pro něj a dál bude prosazovat jiný systém řešení, než tady byl naznačen. Jiný systém proč? Protože se chceme vrátit k prorůstové ekonomice. Opakuji, že ze 192 států světa jenom 12 států světa se vyvíjí tak, že má hospodářský růst. My to nejsme. Přes různé sliby a teorie, které tu můžu přinést, to prostě Česká republika není a není to ani většina zemí Evropské unie. ***