(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Petr Bratský, připraví se pan poslanec Ivan Ohlídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Já jsem se tak trochu obával toho, že se začne problém zpolitizovávat víc, než si návrh tohoto zákona zaslouží. Znovu se vrátím ke dvěma základním principům, které v novele jsou.
První je ten, a znovu to zopakuji, že před dvanácti lety, v roce 1998, byla přinesena změna, a byla to myslím ministryně školství za ČSSD, která ji prosazovala a zdůvodňovala tu změnu tím, že tento zákon nestanoví žádnou omezující kvalifikaci nebo kvalifikační podmínku, kterou by měla splňovat osoba ucházející se o funkci rektora nebo děkana na návrh akademického senátu té které vysoké školy. Dále bylo i tehdy zdůvodňováno, už tehdy, že toto řešení bylo přijato úmyslně, aby to mohla být osoba, která vůbec není součástí té vysoké školy, která přichází z jiného prostředí na tu vysokou školu, byť se třeba může ucházet o funkci děkana nebo rektora, protože si to prostě akademický senát, možná, té školy přeje, samozřejmě ji třeba i hledal a oslovil. My bychom chtěli zákonem toto dneska omezit a tím omezit akademická práva vysokých škol.
Kolegyně Šojdrová před chvílí říkala o různých typech vysokých škol. Pro některé z nich by to mohlo znamenat omezení ze zákona, které je ve skrze zbytečné, protože za těch dvanáct let, kdy toto ustanovení platí, jsme nezaznamenali nějakou přehršli funkcionářů vysokých škol, kteří by byli bráni z jiného prostředí jako odborníci a neměli patřičné případné tituly, které - někdo si myslí, že Ph.D. dneska znamená, zvláště pokud ho někdo získal v České republice, ne v zahraničí, že to je rovnou kvalifikační předpoklad pro to, aby mohl být děkanem, případně rektorem. To je první stránka věci.
A ta druhá je správní řád. Padala tady poměrně odvážná slova od některých navrhovatelů, a já si myslím, že bychom měli být opatrnější na půdě Poslanecké sněmovny v tom, stávající správní řád a jiné normy napadat a napadat řízení podle nich, dneska vysoké školy, zítra jiná státní správa. Jak si mají tedy občané být jisti? Jestli nebudeme využívat správního řádu v různých oblastech a budeme zpochybňovat, že toto správní řízení je chybné, tak se daleko nedopracujeme. To opravdu můžeme předělávat celou soustavu zákonů.
Já jsem to nechtěl, ale fakta z právního rozboru tedy budu číst, možná vás tím chvíli i zdržím, ale myslím, že to je důležité, abychom pochopili, co je vytýkáno navrhovatelům.
Vysokoškolský diplom je a byl i před 1. lednem 2006 podle § 5 odst. 2 zákona o vysokých školách dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu. Podle § 57 odst. 4 zákona o vysokých školách je a i v době před 1. lednem 2006 byl dokladem o absolvování studijního programu v příslušném studijním oboru. Přičemž podle § 45 odst. 3, 46 odst. 3, 47 odst. 4 a § 55 odst. 1 zákona o vysokých školách se absolventem studia ve studijním programu a zároveň osobou, která podle § 44 odst. 1 zákona o vysokých školách získala vysokoškolské vzdělání, student stává automaticky ze zákona řádným ukončením studia, vykonáním státní závěrečné zkoušky nebo státní doktorské zkoušky předepsané na závěr studia, nebo její poslední části.
Podle § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách je ve vysokoškolském studiu a diplomu uváděn i akademický titul, který je udělován, který absolvent studia nezískává automaticky absolvováním studia, ale kterým musí vysoká škola po absolvování studia konstitutivně udělit, respektive přiznat, nejedná-li se o výjimku v případě absolventů studia v oblasti umění.
Vysokoškolský diplom má tedy smíšený právní charakter, respektive je právním úkonem sui generis. Hovořil o tom kolega Pospíšil. Vysokoškolský diplom osvědčuje ukončení studia, respektive absolvování studijního programu a získání vysokoškolského vzdělání, a má tedy charakter osvědčení podle § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ve vysokoškolském diplomu se rovněž uvádí akademický titul, který je vysokou školou při splnění zákonem stanovených podmínek obligatorně a bez žádosti absolventů udělován, přiznáván. Vysokoškolský diplom tak má zčásti, pokud jde o výrok týkající se akademického titulu, rovněž charakter dokladu ve smyslu § 151 nového správního řádu, vydávaného však vysokou školou absolventu namísto zvláštního rozhodnutí o udělení akademického titulu obligatorně, bez žádosti, z úřední povinnosti. Vysokoškolský diplom má tedy zčásti povahu osvědčení a zčásti povahu dokladu o přiznání práva, práva užívat akademický titul, vydaného absolventu namísto konstitutivního rozhodnutí o udělení akademického titulu.
Vzhledem ke specifickému smíšenému právnímu charakteru vysokoškolského diplomu je jeho vydání kvalifikováno jako postup podléhající ustanovení § 158 odst. 1 správního řádu, přátelé!, které patří do části čtvrté správního řádu.
Pokud jde o působnost právního řádu, je situace následující: V § 105 zákona o vysokých školách je stanoveno, že nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů ve správním řízení. Vydávání vysokoškolských diplomů není z působnosti nového správního řádu vyňato žádným z ustanovení zákona o vysokých školách, které z působnosti obecných předpisů o správním řízení vyjímají například rozhodování o právech a povinnostech studenta v § 68 odst. 1, s tím, že mimo jiné vysokoškolský diplom je však vydáván absolventu, a rozhodování o přijetí ke studiu v § 50 odst. 4, habilitační řízení, a v § 72 odst. 13, řízení ke jmenování profesorem, v § 74 odst. 7, a rozhodování o přechodu majetku do vlastnictví veřejné vysoké školy podle § 101 odst. 5 zákona o vysokých školách.
Pokud by zákon o vysokých školách ve svém znění platném před 1. lednem 2006 výjimku pro vydávání vysokoškolských diplomů obsahoval, uplatnilo by se od 1. ledna 2006 stejně ustanovení § 180 odst. 2 správního řádu, který tímto datem nabyl účinnosti. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že na vydávání vysokoškolských diplomů se nový správní řád vztahuje. Vztahuje, přátele!
Vzhledem k tomu, že vysokoškolský diplom má částečně charakter osvědčení a částečně charakter dokladu podle § 151 správního řádu a že však na něj má být pohlíženo jako na doklad, jehož vydání podléhá § 158 odst. 1 správního řádu, je tedy možné konstatovat: Osvědčení, pokud je v rozporu s právními předpisy, může být správním orgánem, který je vydal, za stanovených podmínek podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušeno s účinky ex tunc, čili od samého počátku. Na takto zrušené osvědčení se bude hledět, jako kdyby nikdy neexistovalo.
Mohl bych číst dále. (Hlasy: Ne!) Neboli pokud jde o posouzení návrhu nového ustanovení zákona o vysokých školách z formálně právního a legislativně technického hlediska, je možno ještě poznamenat k této novele, že ustanovení neodpovídá požadavkům kladeným na právní předpisy demokratického právního státu, neboť porušuje princip právní jistoty. To jsou věci, které se snažila vytýkat a některé z nich jmenovala kolegyně Šojdrová před chvílí. Je totiž formulováno značně nejasně, nepřesně, vágně a neurčitě a není zřejmé, jakým způsobem mělo být aplikováno. Z legislativního hlediska je tedy nelze v navržené podobě akceptovat.
Já ještě jako zpravodaj doplním, že pokud bychom věci, které jsem předtím četl, ale rozhodl jsem se ani nedočíst, protože myslím, že jste nabyli v sále jednoznačného názoru, že správní řád je aplikovatelný na danou materii, lze jím řešit i stávající věci, tak jak paní ministryně naznačila, a řešit se to podle něj může a bude, že tedy je zbytečné věc veskrze skoro konzervativní, jako je zákon o vysokých školách, napravovat rychlými novelami a že v případě, kdy by byl vrácen k dopracování navrhovatelům, nebo by byl zamítnut, což navrhnu v podrobné rozpravě, mohou samozřejmě navrhovatelé ve spolupráci s výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pracovat na urychlení novely, která bude ale už odpovídat připravené novele, kterou připravuje ministerstvo. Možná to můžeme skutečně zvládnout ještě v tomto volebním období a nikdo z nás se tomu nebrání, spolupráci s navrhovateli. My jsme o tom již hovořili s kolegou Ohlídalem. Čili i v případě, že by tato novela byla zamítnuta, nic nám nebrání, abychom pracovali na tom, abychom možná zjednodušili některá řízení, ale nezpochybňujme prosím právní řád. To by bylo opravdu velice, velice nešťastné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Jenom upozorňuji, že jsme v prvém čtení, čili nebude podrobná rozprava. Jeho návrh na zamítnutí eviduji, on ho jistě eviduje jako zpravodaj. Nyní pan poslanec Ohlídal řádně ve své druhé přihlášce v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.***