(14.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana poslance Břetislava Petra, aby doplnil svou interpelaci.
Poslanec Břetislav Petr: Ve své druhé části já beru, že v podstatě zateplování existuje pro rodinné domy a pro panelovou výstavbu. Jak jsem hovořil s řadou hejtmanů, největší problém je zateplování veřejných budov. A já se domnívám, že když ty peníze máme k dispozici a nejsme schopni je v době krize využít, tak ten Státní fond životního prostředí představuje skupinu neumětelů, která si neumí poradit, a myslím si, že bude nezbytné zasáhnout z vládní úrovně.
Chci jenom připomenout, že když byla krize, tak Roosevelt stavěl dálnice a přehrady. Když je krize a v podstatě krachují stavební firmy, poněvadž bojují o zakázky v řádu statisíc korun, a někde leží patnáct miliard, tak si myslím, pane premiére, že je třeba z vaší strany hrubého zásahu, poněvadž na hrubý pytel patří hrubá záplata. Já si myslím, že se to snad pohne dopředu, ale uvědomme si jednu věc. Stavební firmy krachují a na jedné státní instituci leží nepředstavitelné množství peněz. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nevím, jestli pan premiér ještě bude reagovat. Ano, prosím.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Nevím, kolik jich krachuje. Potíže mají ty malé. Ty velké nekrachují, o tom tedy nepochybuji ani vteřinu, z řady dobrých důvodů. Ale to byla jenom otázka na okraj.
Znovu říkám, patnáct miliard nejsou samozřejmě malé peníze, takže požádám pana ministra životního prostředí, aby mi k tomu podal nějakou vysvětlující informaci, návrh opatření, a sdělím vám, jaký je výsledek nebo jaká opatření byla přijata.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A nyní přikročíme k další interpelaci. Pan poslanec Miroslav Váňa bude interpelovat premiéra ve věci, jakou společnost chce naše vláda.
Poslanec Miroslav Váňa: Pane premiére, jakou společnost chce budovat naše vláda, vaše vláda? Jsme od revoluce dvacet let a cinkali jsme klíči proto, abychom se všichni měli lépe. Ovšem v roce 1989 byla průměrná mzda 3170 korun, dnes je průměrná mzda 23 tisíc, čili sedmkrát větší. Ovšem cenová hladina vyskočila pětkrát výš. Nájemné dříve bylo zanedbatelnou položkou rodinných rozpočtů. Dnes nájemné představuje více než 65 procent rodinného rozpočtu. Dříve mladá rodina si mohla pořídit byt, třeba družstevní, za 25 tisíc Kč. Dnes mladá rodina si pořídí byt za dva miliony. Dříve děti mohly studovat na středních a vysokých školách, vyučit se v celé řadě určitých učebních oborů. Dnes si děti mohou koupit titul JUDr. či Mgr. na Plzeňské univerzitě.
Pane premiére, abyste mi rozuměl. Nevolám po návratu minulého režimu. Ale prosím, nebudujme společnost privilegovaných, nebudujme společnost, kde bohatí budou bohatnout, kde ti nejbohatší se nebudou solidárně podílet na platbě nemocenského a sociálního pojištění. Pane premiére, prosím, nebudujme společnost, kde rodiny jsou neustále více zadlužovány, zadluženost rodin dnes dosahuje jednoho bilionu. Nebudujme společnost, kde lichvářské firmy budou doslova rodiny vysávat další částkou za tento bilion, plných sto padesát miliard. Nebudujme společnost, kde se bude zvyšovat počet exekucí a osobních bankrotů. Nebudujme společnost, kde dva miliony důchodců se budou propadat se svojí životní úrovní. Nebudujme, prosím, společnost, kde dvě třetiny vícepočetných rodin, a těch je 112 tisíc, se budou nacházet ve stavu nouze. Nebudujme, prosím, společnost kde většina samoživitelů, ať mužů či žen, a těch je 340 tisíc, se bude nacházet v pásmu chudoby.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Slovo má předseda vlády Jan Fischer. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Děkuji pěkně. Odpověď je poměrně složitá, protože to byla spíš politická konfese, prostě vyznání k jakémusi programu. Já to hodnotit nechci ani tady nechci pracovat se statistikami za posledních dvacet let. Já se při všech problémech domnívám, že tato společnost se prostě neskutečně přeměnila a že většina lidí, která zde žije, není nespokojená, jakkoliv může být, prostě nechci si nějak připustit, že jsme společností flustrátů, jakkoliv jsem ochoten přiznat, že problémů je tady prostě celá řada.
Co je v možnostech této vlády a to je řekl bych moje odpovědnost. Zaznělo tam, co jsem vnímal velmi intenzivně, snaha o snižování korupčního potenciálu, který tady je poměrně silný. Není to jenom ve státní správě nebo ve veřejné správě, to bych chtěl podotknout. Na to vláda program jak exekutivních kroků, tak legislativních připravuje. Podobné věci se týkají lichvy.
O tom, jakou společnost budovat nebo na jakých principech, s jakou mírou solidarity, s jakým daňovým zatížením, s jakým podílem státu, s jakým podílem mandatorních výdajů, s jakou proporcí individuální odpovědnosti a odpovědnosti, kterou přebírá stát, resp. instituce veřejné, s jakou rolí nevládních organizací, o tom rozhodují a budou rozhodovat v demokracii standardně volby. Ty nejbližší proběhnout na jaře příštího roku.
Jenom podotýkám jednu věc. Velmi bych se přimlouval, a to je spíš osobní, za to, abychom dovedli nalézt taková témata, která nepodléhají politickému cyklu, to je důchodová reforma a reforma vědy, výzkumu apod. A jsou další základní kroky daňové reformy, v systémových věcech, ne v sazbách, tam se to pravolevé prostě potkat nemůže a padnout si kolem krku, o tom je prostě svět. Ale za to bych tady určitou přímluvu prostě měl.
Děkuji tedy, to je vše, co jsem považoval za nutné k tomu říci.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane předsedo. Táži se pana poslance, jestli chce položit doplňující otázku. Ano chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Pane premiére, chci vám poděkovat za vaši korektnost. Přesto prosím položím jednu otázku. Nedomníváte se, zda by ekonomice této země pomohlo progresivní zdanění, že by to byl jakýsi lék, nechci říci na zalátání deficitu státního rozpočtu, ale že by to byla třeba i vzpruha pro ty středně- a nízkopříjmové skupiny obyvatel?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Pan premiér chce reagovat. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Dlouhodobě nejsem přítelem zvedání sazeb daní, ještě v takovém systému, ve kterém žijeme, bohužel s tou nekonečnou množinou všelijakých daňových výjimek, které jsme se přes veškeré úsilí nedokázali vyhnout. Nicméně sdílím názor pana ministra financí, že možná pro nastartování růstu pro nejbližší období i do oblastí daní se jimi budeme muset zabývat, i pokud jde o výši daní. To je legitimní úvaha a myslím, že začneme tu debatu vést zatraceně brzo, počítám, že na jaře roku 2011. Velmi konfliktním způsobem, připomínám.
A ještě úplně poslední poznámka, možná že o tom padne řeč až někde okolo třetího čtení rozpočtu, reakce vlády. Předesílám, že jestli sestavení rozpočtu na rok 2010 tou balíčkovou metodou bylo nesmírně obtížné a nejsme na konci, tak sestavení rozpočtu na rok 2011 považuji za něco neskutečně obtížného. A není to bez souvislosti s tím, co budeme přijímat na rok 2010. Děkuji.***